Tanec skalpů (Dr. Pierce)

Dr. William Luther Pierce, z roku 2001, z anglického originálu Scalp Dance.

Dobrý den, četl jsem jednu z nových knih, kterou mi doporučil můj sponzor, National Vanguard Books, a která byla právě přidána do jejich katalogu. Jmenuje se Scalp Dance od Thomase Goodricha a pojednává o konfliktu mezi indiány z prérií a bílými osadníky, kteří se v letech bezprostředně po americké občanské válce, přibližně mezi lety 1865 a 1879, stěhovali na západ.

Velká část knihy tvoří očitá svědectví bílých vojáků, zvědů a osadníků, kteří se konfliktu účastnili. Kniha mě zaujala informacemi o tomto období naší historie. Informacemi o útrapách, které naši předkové překonali při dobývání této země a budování civilizace.

Informace o odvaze, vytrvalosti a vynalézavosti, kterou prokázali v boji proti zuřivému a krutému nepříteli. Kniha je zajímavá také jako antropologická studie, studie rasových rozdílů, rozdílů v chování, mentalitě a postoji mezi Indiány a bělochy. Jedním z rozdílů, který naše předky nejvíce znepokojoval, byla téměř neuvěřitelná krutost a sadismus Indiánů.

Osud bílých zajatců byl téměř vždy mnohem horší než smrt. Zahrnoval strašlivé a dlouhotrvající mučení a mrzačení, a ženy byly navíc znásilňovány. Také na lstivost Indiánů bylo těžké si zvyknout.

Indiáni si často stěžovali, že velký bílý otec ve Washingtonu nedodržel své sliby, a to samozřejmě platí dodnes. Politici vždy mluvili dvojím jazykem, ale lži bílých politiků byly nic v porovnání s každodenním podvodem a lstivostí Indiánů. Indiáni z prérií rychle zjistili, že mnoho bělochů, kteří právě přišli z východu, bylo ve školách a kostelech indoktrinováno liberální propagandou o ušlechtilých divoších.

Tito naivní lidé se vydali na západ s hlavami plnými pošetilých představ o základní slušnosti Indiánů a odhodláni jednat s nimi spravedlivě. Když skupina Indiánů zahlédla karavanu takových potenciálních osadníků bez doprovodu vojáků nebo zkušených zvědů, přiblížila se s úsměvy a dalšími známkami přátelského úmyslu, někdy mávajíc lehkou vlajkou. Téměř jistě byly v těch vozech dobré křesťanské duše, které říkaly svým manželům: „Kde máš pušku, ty hlupáku? Copak nevidíš, že jsou přátelští? Když budeš držet pušku, jen je provokuješ.“

Když se Indiáni dostali dost blízko, aby mohli situaci plně vyhodnotit, buď okamžitě zaútočili, nebo se smíchali s potenciálními osadníky a čekali na vhodnou příležitost, aby jim podřezali krky a zajali zvědy. Poté, co se asi den bavili znásilňováním bílých žen a posloucháním křiku bílých mužů přivázaných k zemi s malým ohněm hořícím v rozkroku, odešli a zbytky nechali vlkům a kojotům. Takoví hlupáci byli brzy vyřazeni z řad bělochů, kteří se usadili na pláních a přežili indiánské útoky.

Ale na východě se zdálo, že je jich nevyčerpatelná zásoba, kde kazatelé pokračovali v napájení nových hlav nebezpečnými nesmysly. Je opravdu škoda, že kazatelé a další propagandisté školy ušlechtilých divochů sami nevyrazili na západ, aby své myšlenky vnucovali skutečným divochům. To je aspekt skalpového tance, který mě nejvíce zaujal.

Lze vidět fascinující paralely mezi zkušenostmi našich pionýrských předků a tím, co se děje nám dnes. V podstatě jsme my, dnešní bílí Američané, stejní lidé jako ti bílí pionýři, kteří před 130 lety táhli na západ a bojovali s Indiány o právo tak činit. Pravděpodobně nejsme tak tvrdí jako oni, protože naše životy byly měkčí než jejich, ještě než vyrazili na západ z Filadelfie, Bostonu nebo Baltimoru.

A toto jedinečné prostředí jistě oslabilo naši kvalitu. Děti, které by nepřežily dost dlouho na to, aby se staly rodiči, jsou dnes nejplodnější částí nadměrně léčeného a chráněného bílého obyvatelstva. Přesto jsme dnes asi na 90 % toho, čím jsme byli v roce 1870.

Tehdy jsme se dali dohromady a docela dobře jsme vyřešili náš indiánský problém. Stálo nás to spoustu bolesti, slz a krve, ale zvítězili jsme. Zničili jsme divochy.

Dobytou zemi jsme dali našemu lidu. A od té doby na ní žije pět generací našich lidí. Dnes však máme problémy, které jsou v některých ohledech velmi podobné našim tehdejším problémům s indiány.

Rozdíl je v tom, že dnes se nedokážeme sjednotit. A jak jsem řekl, indiány z prérií jsme porazili. Dali jsme jim takovou nakládačku, ze které se nikdy nevzpamatovali a nikdy nevzpamatují.

Dnes jsou mongoloidi a mestici, kteří se valí přes naši jižní hranici, samozřejmě s nimi příbuzní. Jsou to podobní indiáni, s příměsí španělské krve. Kdybychom se dokázali sjednotit, zastavili bychom tu mestickou invazi v zárodku.

A pak bychom vyhladili každého, kdo se za posledních 50 let podařilo propašovat, spolu se všemi potomky těch, kteří se propašovali, bez ohledu na to, zda se narodili jižně od hranice nebo severně od hranice. Poslali bychom je zpět přes hranici stejným způsobem, jakým jsme nahnal indiány z prérií do rezervací. A mestici by zůstali jižně od hranice, protože bychom přestali hrát hloupé hry, které dnes hraje americká pohraniční stráž. I kdyby se někomu podařilo přejít, aniž by byl zastřelen, co by mohl dělat? Okamžitě by ho poznali, protože by nebyl bílý, a pak by ho zastřelili. Tak by naši předkové, kteří porazili indiány z prérií, naložili s invazí mesticů. Důvodem, proč dnes mestici napadají naši zemi, je samozřejmě to, že naši předkové porazili indiány z prérií.

Nejde jen o to, že indiáni z prérií by stejně rádi skalpovali mestice jako bělochy, kteří by vtrhli do jejich země. Jde o to, že poté, co naši předkové porazili indiány, vybudovali na prérii civilizaci s farmami, ranči, městy a železnicemi. Udělali z prérie produktivní zemi, jakou indiáni z prérií ani mestici nikdy nedokázali.

Teprve poté, co běloši odstranili nebezpečí skalpování a vytvořili bohatství severně od hranic, začali mestici přicházet v davu, doufajíc, že se podělí o bohatství bílých. To znamená, že když naši předkové vyřešili problém s indiány, připravili půdu pro dnešní problém s mestici. Tak to ve světě vždycky bylo.

Jeden problém vždy vede k dalšímu a nikdy není doba bez problémů, nebezpečí nebo bojů. Cílem musí být vždy přežít, zajistit přežití svého lidu, zvítězit a posílit se, aby náš lid mohl překonat další problém. Proč tedy dnes nezvítězíme, když naši předkové zvítězili? Před chvílí jsem řekl, že oni se dokázali semknout a my to zřejmě nedokážeme.

Co to konkrétně znamená? Naši předkové jistě měli slabosti a dělali chyby. Nebyli to žádní ideální přeživší. Protože jejich vláda byla demokratická, byla zkorumpovaná.

Politici se tehdy, stejně jako dnes, zajímali téměř výhradně o to, aby byli zvoleni nebo znovu zvoleni, a byli ochotni za tímto účelem říkat nebo dělat cokoli. Ale alespoň tehdy politici nemohli očekávat, že získají mnoho hlasů tím, že budou vyhovovat menšinám jiné než bílé rasy, homosexuálům nebo feministkám, a v zemi téměř nebyli Židé. Ve východních městech bylo mnoho zmatených liberálů, včetně mnoha ve školách, kteří učili rovnost ras a jednotlivců.

Právě jsme prožili strašlivě krvavou a ničivou občanskou válku, během níž se myšlenka rasové rovnosti vkradla do myslí mnoha občanů na straně vítězů, i když zdaleka ne většiny. Měli jsme křesťanské kazatele, kteří stejně jako dnes morálně odzbrojovali náš lid tím, že kázali, že Indiáni jsou naši bratři a že k nim musíme být milí, a oni budou milí k nám. Měli jsme noviny, které vštěpovaly tento jed do myslí našeho lidu.

Ale neměli jsme televizi a ani noviny nebyly ve svém liberalismu jednotné. A co je nejdůležitější, v našich řadách neexistoval žádný nepřátelský prvek, který by byl dostatečně silný, aby konsolidoval naše slabosti a vyhrotil je do té míry, že bychom se stali bezmocnými tváří v tvář našim vnějším nepřátelům. Neměli jsme prakticky žádné Židy a ti, kteří zde již byli, ještě nezískali vliv na naše masmédia.

To je klíčový rozdíl mezi tehdejší a dnešní situací. Mnoho našich lidí bylo tehdy zmatených a mělo bláznivé nápady. Mnozí z nich měli sektářské výhrady vůči svým bílým spoluobčanům v důsledku občanské války nebo proto, že si je přinesli s sebou z Evropy.

A tyto sektářské nebo nacionalistické výhrady byly hořčí než jakékoli výhrady, které mohli mít vůči Indiánům. Mezi našimi lidmi byli zrádci, obchodníci, kteří prodávali Indiánům pušky, dokud na tom mohli vydělat. Ale neměli jsme žádné zlovolné síly, které by všechny tyto slabosti obrátily proti nám a zničily nás.

Tyto slabosti nebyly oslavovány a kázány našim dětem a mladým lidem s úmyslem morálně je ochromit. Neměli jsme mezi sebou silně soudržnou, rasově sebevědomou menšinu, která by prosazovala politiku zaměřenou na prohlubování odcizení mezi našimi lidmi, oslabování našeho pocitu identity, podkopávání našich pocitů solidarity s našimi vlastními lidmi, udržování nás v zmatení a rozdělení a na tom, abychom se stali snadnou kořistí této dravé menšiny. Neměli jsme židovskou televizi.

Neměli jsme Sumnera Redstonea a MTV. Neměli jsme Michaela Eisnera a bratry Weinsteinovy a jejich filmy propagující rasové mísení, homosexualitu a feminismus. Neměli jsme Geralda Levina a jeho nahrávací společnosti Warner propagující rapovou hudbu mezi ovlivnitelnými mladými bělochy.

Neměli jsme židovskou Madison Avenue, která propagovala všechny ty destruktivní neřesti v reklamách v časopisech. Neměli jsme židovskou lobby, která ovládala politický proces a vládu v této zemi. Naše univerzitní kampusy nebyly v zajetí politické korektnosti.

Učitelé a správci našich veřejných škol nebyli nuceni pochodovat v ideologickém šiku a indoktrinovat děti ve své péči stejnými lžemi a jedem, jakými byli indoktrinováni jejich rodiče prostřednictvím televize. Opakuji, tehdy jsme neměli židovskou televizi, ale dnes ji máme. Proto jsme se v roce 1870 dokázali semknout, porazit indiány z prérií a získat prérie pro náš lid.

A proto dnes nejsme schopni se vzchopit a můžeme jen nečinně přihlížet a zaměňovat bezmocnost za to, jak se do Ameriky hrnou mestici a berou si zpět zemi, kterou pro nás naši předkové získali za cenu tolik krve, bolesti, obětí a hrdinství. Ze stejného důvodu necháváme černochy a Asiaty investovat do našich škol a nevíme, jak tomu zabránit. Ze stejného důvodu necháváme naše města upadat, zatímco je černochové přebírají.

To je důvod, proč jim dovolíme páchat na našem lidu jeden zločin za druhým a nevíme, co s tím dělat, kromě toho, že jim dáváme více sociálních dávek a dalších nezasloužených výhod. Kdyby v roce 1870 černochové vyrazili do ulic tak, jak to udělali před pár týdny v Cincinnati nebo ještě o pár týdnů dříve v Seattlu, kde bezdůvodně napadali bílé ženy, rabovali a útočili na každého bělocha, kterého potkali, jednoduše bychom je vyhladili. V městě, kde by se něco takového stalo, by nezůstal naživu ani jeden černoch.

Dnes jsme jen přihlíželi, jak ničí naši zemi a brutálně zacházejí s našimi ženami, zatímco my sedíme se založenýma rukama a jsme zmatení. Všechny neřesti a slabosti, které jsme měli v roce 1870, jsou dnes stokrát horší. A dnes máme satansky chytrou a zlou bandu predátorů, kteří tyto neřesti organizují a koordinují tyto slabosti, aby nás udrželi morálně paralyzované a neschopné bránit se jejich predátorství.

Víte, řada lidí mi řekla, že pokud se v příštích několika desetiletích necháme v Americe stát menšinou, jak předpovídají demografové, bude to proto, že nejsme dost silní, abychom přežili. Pokud nám černochové, mestici, Vietnamci a Korejci berou naši zemi, je to proto, že jsou silnější než my. A tato země se stane živnou půdou pro budoucí generace jejich lidí místo našich.

Ještě výstižnější je tvrzení, že pokud necháme Židy přijít do naší země a proniknout do naší společnosti, získat monopolní kontrolu nad našimi sdělovacími prostředky a pak tuto kontrolu využít k tomu, aby nás paralyzovali a zničili, je to důkaz, že jsou vhodnější rasa. A je správné, aby nás nahradili jako pány planety. Někteří lidé mi to říkají samolibým, posměšným tónem.

Jsou to naprosto odcizení lidé, kterým je úplně jedno, kdo je pánem planety, pokud to nemá vliv na ně jako jednotlivce, a kteří si myslí, že je legrační, že já nebo kdokoli jiný se stará o to, co se stane s naším národem po naší smrti. Ale jiní mi říkají zcela vážně: "Není snad fakt, že se Židé dokázali vplížit a ovládnout naše média a pak i naši vládu, že dokázali přesvědčit naše ženy, aby spaly s černochy, že dokážou udělat z 200 milionů bílých lemmingů papoušky, kteří papouškují jakékoli nesmysly, které jim Židé naservírují prostřednictvím televizních obrazovek, že nám dokážou udělat všechny tyto věci, zatímco my neuděláme nic, neznamená to snad, že Židé jsou chytřejší než my, že jsou jako rasa nadřazení a vhodnější k přežití? Neznamená to snad, že naše vyhynutí a přežití Židů bude v souladu s přirozeným řádem? Podívejme se na to z jiného úhlu. Představte si, že jedete pozdě v noci s manželkou nebo přítelkyní po městské dálnici a omylem sjedete na špatný sjezd a ocitnete se v černošské čtvrti, kde se ulice a chodníky hemží černochy.

A pak dostanete defekt. A kvůli restriktivním zákonům ve vašem státě nemáte v autě ani zbraň, abyste se mohli bránit. Když černochové zjistí, v jaké jste situaci, obklíčí vaše auto a začnou rozbíjet okna cihlami, aby vás a vaši ženu vytáhli ven.

Znamená to samo o sobě, že černí jsou lepší než vy? Představte si, že si vaše dítě hraje na zahradě. Sousedův pitbul se utrhne z řetězu, vběhne na vaši zahradu, napadne vaše dítě a roztrhá ho na kusy. Dokazuje to, že pitbul jako plemeno je lepší než vy a váš druh jako druh? V jistém smyslu je ten, kdo v takovém střetu přežije, lepší než poražený.

Ale často se na věc díváme v širším kontextu, než vyvodíme konečné závěry. Víme, že jako rasa můžeme zničit pitbully na celém světě, kdykoli se rozhodneme, že to je to, co bychom měli udělat. Víme, že jediným důvodem, proč jsou pro nás černochové nyní nebezpeční, je to, že existují jiné síly, nad nimiž černochové nemají kontrolu.

Je pravda, že Židé se vkradli, získali nad námi převahu a nyní nás rychle tlačí k zániku. Ale ještě jsme tam nejsou. Pokud to teď vzdáme, pokud řekneme: „Podívejte, Židé nad námi získali převahu“, a pak s tím nic neuděláme, pak jsme se ukázali jako neschopní přežít.

Ve skutečnosti je však výhoda Židů nejistá a založená výhradně na jejich kontrole nad masovými sdělovacími prostředky a zábavou. Pokud tuto kontrolu ztratí, ztratí také kontrolu nad naší vládou a pak budou to oni, kdo bude směřovat k zániku. Oni to samozřejmě chápou.

Jsou odhodláni se udržet. Zábavný příklad toho se odehrál před několika dny, kdy došlo k sérii změn ve vedení mediálního gigantu NBC. NBC je rozdělena na divizi zpravodajství a divizi zábavy.

Prezident NBC News Andrew Lack postoupil na pozici prezidenta NBC. Leo Shapiro, výkonný producent Big Line NBC, postoupil na pozici prezidenta NBC News. Jonathan Wald, který byl výkonným producentem pořadu NBC Nightly News, převezme pořad NBC Today Show.

Jeff Zucker, který dříve zastával pozici v Today Show, je nyní prezidentem divize NBC Entertainment. A tak to pokračuje u mnoha dalších vedoucích pozic v NBC. Skutečná hra na židle.

Zajímavé je, že všichni zúčastnění vedoucí pracovníci jsou Židé. A tak to je i u ostatních mediálních gigantů. Opravdu věří, že mají vše pod kontrolou a že jim nikdo nemůže konkurovat.

Proto je jejich propaganda v poslední době tak okatá. Ale víte, věci se mění. Někdy se mění nečekaně a radikálně.

I věci, které se zdají být jasně dané. A když je v sázce budoucnost rasy, nejsem jediný, kdo je schopen udělat něco radikálního. Jedním z nejvýznamnějších bojových pilotů všech dob byl Hans Ulrich Rühl.

Během druhé světové války absolvoval více než 2 500 bojových letů. Byl nejvíce vyznamenaným pilotem té války. Potopil sovětskou bitevní loď a zničil více než 500 sovětských tanků.

Byl několikrát sestřelen za sovětskými liniemi a těžce zraněn. Válku dokončil s jednou nohou. Když byl za nepřátelskými liniemi obklíčen vojáky Rudé armády postupujícími s samopaly, jeho střelec se vzdal a zahynul v gulagu.

Rühl se však nikdy nevzdal, bez ohledu na to, jak beznadějná se situace zdála. Jeho mottem bylo: Ztracen je jen ten, kdo se vzdá. Je to motto, nad kterým by se měli zamyslet ti, kteří věří, že Židé jsou tak mocní, že je nikdy nedokážeme donutit, aby nám vytrhli tesáky z krku a přestali nás kousat do zad. Ztracen je jen ten, kdo se vzdá. 

Děkuji, že jste dnes byli opět se mnou.