Provokace a reakce (Dr. Pierce)

Dr. William Luther Pierce, z roku 2001, z anglického originálu Provocation And Response.

Dobrý den. Situace v Palestině je zajímavá, a to jak z hlediska toho, co se tam děje, tak z hlediska reakcí tady u nás. Nejde jen o to, že se Palestincům občas podaří Židům tam uštědřit nějakou dobrou ránu. To je samozřejmě vždycky příjemné, ale zajímavější jsou reakce médií a vlády ve Spojených státech.

Například židovská média a jejich nežidovští přisluhovači se tu předhánějí. Dobrým příkladem prvního typu je novinář časopisu Time Charles Krauthammer a druhého typu je kolumnista George Will, kteří se otevřeně vyslovují ve prospěch terorismu a vražd sponzorovaných vládou, pokud je sponzoruje Izrael. A dělají to už dlouho před útoky na Pentagon a Světové obchodní centrum z tohoto týdne.

Je to časem prověřená západní tradice, že vůdci válčících národů se k sobě chovají rytířsky. V minulosti, kdy vůdci skutečně v čele svých mužů vyjížděli do bitvy, to znamenalo, že bylo v pořádku zabít nepřátelského krále nebo generála v čestném boji, ale nebylo v pořádku poslat někoho, aby se v noci plížil kolem jeho hradu nebo domu, otrávil mu studnu nebo vyskočil z křoví a podřezal mu krk. Možná to nebylo jen rytířství.

Možná to bylo částečně pochopení, že pokud se dopustíte takového nečestného chování, váš nepřítel by mohl reagovat stejným způsobem. V každém případě zůstávalo zabíjení nepřátelských vůdců, i v době války, až donedávna tabu. To znamená, dokud západní tradice neustoupila semitské tradici, která je zcela odlišná.

To se stalo ve druhé světové válce. Po válce americká vláda a její spojenci shromáždili vůdce poražené Německa a po fraškovitém procesu je pověsili. Pověšeni nebyli jen generálové.

Byli to také Němci, které Židé nenáviděli jen kvůli tomu, co řekli nebo napsali. Julius Streicher a Alfred Rosenberg jsou jen dva příklady. Ani jeden z nich neměl ve válce žádnou vedoucí roli.

Ale před válkou se oba vyjádřili nelichotivě o Židech a jejich činnosti, a proto byli za to pověšeni. I přes svou pevnou kontrolu nad médii nedokázali Židé zabránit několika západním občanům, aby vyjádřili svou nespokojenost s tímto semitským způsobem jednání. Mnohým nezávisle smýšlejícím Američanům se nelíbilo, že němečtí vůdci a spisovatelé byli pověšeni, zatímco sovětští a američtí vůdci a spisovatelé, kteří se chovali mnohem hůře, byli oslavováni jako hrdinové.

Židé reagovali pobouřeně na jakoukoli kritiku parodie spravedlnosti, kterou po válce sponzorovali v Norimberku. Němci se odvážili zvednout ruce nebo hlas proti Božímu vyvolenému lidu, a proto museli být potrestáni a západní tradice, která byla v rozporu s tímto, musela být zatracena. Dnes je to v podstatě stejné s několika málo západními lidmi, kteří mají odvahu kritizovat politiku izraelské vlády, která mučí palestinské vězně nebo vysílá maskované komando smrti na palestinské území, aby zavraždilo palestinské vůdce v jejich domovech.

Pro Židy je toto chování pouhou sebeobranou. Je to něco, co dělali vždycky. Palestinci se snaží získat zpět zemi, kterou jim Židé ukradli, a Židé se pouze brání.

Jak se někdo může opovážit je za to kritizovat? Charles Krauthammer má v čísle časopisu Time z 27. srpna článek s názvem „Na obranu vraždy“, kde slovo „vražda“ je v uvozovkách, což znamená, že když to udělají Židé, nejde o vraždu. Článek končí fňukavým stížností na kritiku tohoto židovského chování ze strany nežidů. Cituji: „Zneužívání, kterému je Izrael vystaven za toto svědomité uplatnění sebeobrany ve válce, kterou nezačal, je dalším příkladem pobuřujícího dvojího metru, který na něj uplatňuje cynický a spoluvinícky svět.“

Konec citátu. Pochopili jste to? Pečlivé uplatňování sebeobrany ve válce, kterou Židé nezačali. Pokud ne Židé, tak kdo? A cynický, spoluvinícký svět se opět spojil proti ubohým, neškodným Židům.

Oj vej! Nestačilo už šest milionů? Židé opravdu mají na trhu monopol na slzu. Téměř vždycky tahle sebelítostivá samolibost Židům vyjde. Baasovští politici, křesťanští kazatelé a lidé typu George Willa na to pokaždé skočí.

A George Bush se Židům v ničem nepostaví. Je stejně poslušný lokaj jako jeho předchůdce. Existují však náznaky, že stejně jako v případě poválečných lynčování v Norimberku, několik západních pozorovatelů už má toho židovství plné zuby.

A nejen Západ. Bylo zábavné sledovat hádky na velké konferenci OSN proti rasismu v jihoafrickém Durbanu. Židé téměř vždy dokážou takové konference manipulovat ve svůj prospěch pomocí výhrůžek a úplatků.

Výhrůžky odvetných opatření ze strany USA proti každému, kdo se odmítne podřídit židovské linii, a úplatky z americké pokladny pro ty, kteří se podřídí. Tentokrát však bylo tolik delegátů na konferenci rozhořčeno nedávným zacházením Židů s Palestinci, že to pro Židy a jejich amerického tyrana nešlo tak hladce. Existují dokonce známky nepokojů mezi židovskými předními jednotkami v západních médiích.

Vzpomínáte si na dvanáctiletého palestinského chlapce Mohammeda al-Durraha, který byl před téměř rokem v Jeruzalémě úmyslně zastřelen židovskými ozbrojenci, když se schoulil ke zdi se svým otcem a prosil o život? Židé do něj vypálili čtyři kulky z pušky. Zastřelili také chlapcova otce a poté zabili palestinského řidiče sanitky, který přijel na pomoc. Pro židovské střelce by to byla jen zábavná střelba na terč, kdyby to nezachytil francouzský kameraman.

Než to Židé stačili ututlat, šokovaní televizní diváci po celém světě to viděli. Britský novinář Sam Kiley, který pracoval pro londýnský deník Times, se nedávno rozhodl tuto kauzu prošetřit. Jeho redaktoři v deníku nebyli tímto projektem nadšeni, to je nejmenší, co se dá říct.

Kiley to popsal takto: „Když se mi podařil malý scoop, když jsem vystopoval, vyzpovídal a vyfotografoval jednotku izraelské armády, která zabila Mohammeda al-Durraha, dvanáctiletého chlapce, jehož smrt byla zachycena na film a stala se ikonickým obrazem konfliktu, bylo mi řečeno, abych článek napsal tak, abych se o mrtvém dítěti nezmínil.“ Kiley je totiž typický liberál, který Židy obvykle zbožňuje a považuje je za úžasné. Ale když mu bylo řečeno, že musí napsat článek o izraelském střelci, který loni v září zavraždil dvanáctiletého palestinského chlapce, aniž by zmínil mrtvé dítě, aby neurazil Židy, Kiley odešel z Timesů a začal otevřeně mluvit o tom, jak jsou izraelští novináři nuceni informovat o konfliktu v Palestině pouze způsobem, který je příznivý pro Židy.

Neměli bychom z Kileyho vzpoury nebo odmítnutí delegátů na konferenci OSN proti rasismu vyvozovat žádné unáhlené závěry. Ale něco to znamená. Je to řada podobných událostí z poslední doby, které Krauthammera vedou k tomu, že v časopise Time naříká, že se svět opět spikl proti ubohým Židům.

Kéž by to tak bylo. Ale těžko může existovat nějaká spiklenecká součinnost mezi lidmi, kteří zaujímají nekompromisní postoj proti Židům jako Židům, na jedné straně, a na straně druhé různými antirasisty, jako je Kiley a delegáti v Durbanu, kteří jsou v tuto chvíli rozhořčeni krutým zacházením Židů s Palestinci. Jsou to samozřejmě Židé, kdo vybudovali antirasistické hnutí a naplnili antirasistickými sentimenty všechny novinářské poskoky, kteří pro ně pracují.

Židé využili tento antirasistický sentiment k zničení Rhodésie a bílé Jižní Afriky, stejně jako ho využívají k zničení Ameriky, a bylo by ironické, kdyby se nyní v důsledku jejich krutého chování v Palestině obrátil i jen trochu proti nim. Vítám to, ale v blízké budoucnosti v to nevkládám velké naděje. Židovský vliv na masmédia zůstává příliš silný a právě tento vliv ovládá chování politiků a vlád.

Pamatujte, že stejný druh odporu k židovské krvežíznivosti a sebestřednosti jsme viděli po druhé světové válce, ale židovská média to utajila a nikdy to neovlivnilo lemmings ani vládní politiku. K účinnému boji proti Židům je nutné uznat, co jsou, a ne jen to, co zrovna dělají. Je dobré, když se jejich pokrytectví a sebestřednost obrátí proti nim, jako když jejich vrozený rasismus prosvítá skrz masku antirasismu a zbavuje iluzí těch pár, které oklamali.

Ale rasismus Židů není něco, co bychom mohli rozhodujícím způsobem použít proti nim. Koneckonců, každý zdravý jedinec a každý zdravý národ je rasistický. Je v povaze Židů popírat tuto skutečnost a snažit se oslabit rasové city ostatních, zatímco tajně pěstují své vlastní.

Tak bojují proti nežidovskému světu. Motto Mossadu, hlavní izraelské agentury pro státem podporovaný teror a vraždy, zní: „Válku vedeš lstí“. Ve skutečnosti je to však princip, který řídí vztahy Židů jako celku s nežidovským světem.

Je to důsledek toho, čím jsou. Jsou chvíle, kdy i my považujeme za účelné být lstiví. Děláme vše, co je nutné, abychom přežili.

Ale lstivost není základním kamenem naší existence. A nikdy nesmíme uvažovat o spojenectví s lidmi, jako je Sam Kiley nebo delegáti na konferenci OSN proti rasismu. Povzbuzujte je, kdykoli odmítají přijímat rozkazy od Židů.

Dokonce jim poskytněte munici, když můžete. Ale nikdy na ně nespoléhejte. Jsou to lidé, kteří navzdory občasným zábleskům nezávislosti byli strašlivě zkaženi přijetím ideologie vytvořené Židy, aby sloužila židovským účelům.

Alespoň mezi sebou musíme být upřímní. Musíme vidět věci tak, jak skutečně jsou. Musíme se snažit pochopit základní principy a podle nich se řídit.

Jedním ze základních principů je, že lidé nemění svou povahu o nic víc, než leopard mění své skvrny. Židé se sami nezmění. Nebudou dobrovolně přestávat zasahovat do záležitostí nežidů nebo se pokoušet využívat nežidy pro své vlastní účely.

Dokud je nezastaví silnější protivník, budou se chovat tak, jak se vždy chovali. Vždy budou nepřátelští vůči nežidům. A dokud jim to dovolíme, budou se pokoušet nežidy oklamat.

Stejně jako velká většina našeho lidu bude vždy důvěřivá a náchylná k židovskému klamu, pokud jí nebude poskytnuto správné vedení. Dalším základním předpokladem je, že nemůžeme čelit židovskému klamání velké části našeho lidu, dokud Židé udrží kontrolu nad masovými sdělovacími prostředky a my nebudeme mít rovnocenná média. V současné době můžeme ovlivňovat pouze myšlení a chování tvrdohlavé, nezávisle smýšlející menšiny našeho lidu.

Naším konečným cílem však vždy musí být vedení celého našeho lidu a ochrana celého našeho lidu před klamáním. Třetím základním předpokladem je, že si nesmíme pošetile představovat, že můžeme dosáhnout rychlého a snadného vítězství tím, že budeme budovat spojenectví s lidmi, jejichž cíle nebo zájmy se podstatně liší od našich. Například s lidmi ze Středního východu nebo jinými nebělochy, nebo dokonce s lidmi, kteří věří, že jejich cíle a zájmy se liší od našich, jako je tomu v případě našich lidí, kteří jsou stále pod vlivem židovské ideologie.

Například Sam Kiley. Musíme se spoléhat pouze na sebe, na ty, jejichž nejzákladnější zájmy jsou stejné jako naše a kteří tuto skutečnost chápou a přijímají. Náš úkol je obtížný a v současné době je náš pokrok pomalý.

Ale pokrok je. Počet lidí, kteří poslouchají vysílání American Dissident Voices, se každým týdnem zvyšuje. Počet lidí, kteří vyhledávají jednu z našich webových stránek na internetu, se každým dnem zvyšuje.

Na natvan.com je nyní průměrně 19 000 lidí denně, což je o 50 % více než před rokem. Každou sobotu, kdy je na internet vysílána nová relace, počet návštěvníků natvan.com vyskočí na téměř 30 000. To není moc ve srovnání s počtem diváků jakéhokoli populárního židovského televizního propagandistického programu, je to zlomek 1 %.

Zatím nemáme televizi, ale do měsíce ji budeme mít. Právě jsme dokončili náš první hudební videoklip s poselstvím, které je obsaženo jak v hudbě, tak v obrazech. Uvidíte ho za pár týdnů.

Najdete ho na resistance.com. Do konce tohoto roku budeme produkovat dokumentární videa s poselstvím a některá z nich budou vysílána v kabelové televizi. Samozřejmě víme, že nebudeme mít zdaleka tak velké publikum jako Mike Wallace nebo Oprah, ale naši diváci nebudou tupí, pivem nasáklí gaučoví povaleči a multikulturní trendy lidé, kteří tvoří většinu publika Mikea Wallace a Oprah. Stále nás mohou přehlasovat velkým rozdílem, ale blíží se doba, kdy počet nebude rozhodující.

Ani peníze nebudou jediným faktorem, který bude určovat, jak velkou diváckou obec člověk může oslovit nebo jaký vliv může mít na lidi, které osloví. Celý svět nyní vstupuje do nové éry, kdy všechny peníze a stovky milionů bezmyšlenkovitých ovcí v televizním publiku a schopnost manipulovat politickým systémem a vládou země, která je stále nejmocnější na světě, alespoň v materiálním smyslu, již nestačí k zajištění pokračující hegemonie Židů. To, co se tento týden stalo v New Yorku a ve Washingtonu, je jen malým projevem této nové éry.

George Bush a další politici pod kontrolou Židů mohou nařídit bombardování všech farmaceutických továren na Blízkém východě v reakci na nedávné události, ale to nás jen posune dále do této nové éry. Řekl jsem to již dříve, ale řeknu to znovu. Ne každý na světě je ochoten nechat se ovládat Židy.

To, co se stalo tento týden, je přímým důsledkem toho, že americký lid dovolil Židům ovládat svou vládu a využívat americkou sílu k prosazování židovských zájmů na úkor zájmů všech ostatních. Když jsou lidé zahnáni do kouta, jako je tomu v případě nežidovského obyvatelstva Blízkého východu, někdy se brání. To se děje nyní a v budoucnu se to bude dít ještě více.

Židé budou křičet po krvi svých nepřátel, jako to nyní dělá Dianne Feinsteinová a další Židé. Jejich poskoci ve Washingtonu za ně budou útočit na jejich nepřátele, stejně jako to před nimi dělal Bill Clinton a další. A důsledkem bude, že počet nepřátel Židů poroste bez omezení, a to nejen na Blízkém východě.

I tady ve Spojených státech je mnoho lidí, včetně mnoha lidí, kteří nikdy neslyšeli ani jednu z mých rozhlasových relací a kteří by se mnou pravděpodobně nesouhlasili v mnoha zásadních otázkách, ale kteří přesně chápou, proč byly Spojené státy tento týden napadeny. Ne každý v této zemi je fotbalová máma, fanoušek baseballu nebo divák Oprah. Někteří lidé ještě umí myslet sami za sebe.

Vlastně jich jsou miliony. A alespoň někteří z těchto milionů vědí, že to nebyl bezdůvodný útok ze strany teroristů z Blízkého východu, který je zodpovědný za všechny ty smrti v New Yorku a Washingtonu. Rozumějí tomu, že když národ již nemá vůdce, jejichž primárním zájmem je bezpečnost a blaho národa, pak se pravděpodobně začnou dít špatné věci.

Chápou, že lidé, kteří narazili letadly do Světového obchodního centra a Pentagonu, to udělali proto, že je do kouta zahnala americká vláda, která jednala jménem Židů, místo jménem amerického lidu. Fotbalové maminky a fanoušci baseballu jistě budou směřovat svůj hněv na Araby a muslimy, ale bude spousta lidí, kteří pochopí, že dokud budeme Židům dovolovat, aby ovládali naši zemi, bude nás postihovat jedna pohroma za druhou. Já rozhodně hodlám udělat vše, co je v mých silách, abych pomohl ještě více lidem to pochopit.

Čtyři miliony předplatitelů časopisu Time měli možnost přečíst si vysvětlení Charlese Krauthammera, že terorismus a vraždy jsou v pořádku, pokud Židé vraždí své nepřátele. A těchto čtyři miliony předplatitelů Times si v příštích týdnech přečtou, proč je terorismus a vraždy zavrženíhodné a musí být přísně potrestány, když se Židům zoufale brání jejich nepřátelé. Ale víte, ne každý tomu uvěří po bombovém útoku na federální budovu v Oklahoma City, který byl jasnou odvetou za masovou vraždu nevinných civilistů, kterou vláda spáchala o dva roky dříve ve Wacu.

Hromadné sdělovací prostředky tuto souvislost do značné míry ignorovaly a snažily se vinu za bombový útok svalit na pravicové extremisty. Někteří z nich mě stále označují za architekta tohoto bombového útoku. Nyní se budou snažit zabránit veřejnosti, aby spojovala vinu za útoky z tohoto týdne s dlouhodobou podřízeností americké vlády Izraeli.

Všichni mluvčí médií a politici označují útoky z tohoto týdne za zbabělé a nevyprovokované. To je pravda. Židovská stranická linie, a tedy i stranická linie všech mluvčích médií a politiků, je taková, že útoky byly nevyprovokované.

Celý týden jsem je poslouchal a ani jeden z nich ani náznakem nezmínil možnost, že by tyto útoky mohly mít nějaký důvod, že byly vyprovokovány naším vlastním chováním. Je tabu o tom vůbec uvažovat. Ale tento druh klamání nebude fungovat tak dobře jako v minulosti.

Mnoho lidí na to přijde a já jim v tom pomůžu, a vy byste měli také, protože odvetné akce proti Americe teprve začínají. Mnoho, mnoho dalších nevinných lidí bude zabito kvůli tomu, co americká vláda udělala na příkaz Židů. Jen v Iráku jsme již zabili téměř milion lidí, protože to Židé požadovali.

Židé od Madeleine Albrightové po nejnižší úroveň požadovali, abychom udržovali blokádu, která hladoví irácké děti. To je provokace, a je to jen jedna z mnoha. Stále více lidí by o tom mělo přemýšlet, když hledají ty, kteří jsou nakonec zodpovědní za útoky tohoto týdne.

A jak jsem řekl, útoky z tohoto týdne jsou jen začátkem toho, co Ameriku čeká. Samozřejmě nevím přesně, co bude dál, ale biologický terorismus určitě přijde. A až přijde, počet obětí bude nesrovnatelný s čímkoli, co jsme dosud zažili.

A opět většina televizních diváků uvěří všemu, co jim Židé řeknou, a pan Bush prohlásí, že biologický útok nebyl vyprovokován, a nařídí bombardování dalších továren na aspirin v Iráku, Íránu, Afghánistánu a Súdánu, aby lemmingům ukázal, že je silný vůdce a že něco dělá. Ale mezi lidmi, kteří umí myslet sami za sebe, bude stále přibývat těch, kteří pochopí, na koho je třeba vinu svalit. A poroste také poptávka po skutečném řešení, konečném řešení.

V této nové éře nebudu jediný, kdo bude ukazovat prstem správným směrem a mluvit o konečných řešeních našeho problému.

Děkuji, že jste dnes byli opět se mnou.