Mýtus židovského mýdla

Během vyšetřovacího tribunálu v roce 1946 sověti předložili mýdlo a výpověď Sigmunda Mazura (jež se sám nikdy podrobnějšího výslechu nezůčastnil) jako důkaz že nacisté používali lidský (židovský) tuk na jeho výrobu.

výpověď S. Mazura

Na nádvoří Anatomického ústavu v Dgaňsku byla v létě 1943 postavena jendopatrová budova se třemi místnostmi. Byla postavena ke zužitkování lidských těl a vaření kostí. To oficiálně oznámil profesor Spanner. Tato laboratoř byla nazvána laboratoří na výrobu koster, spalování masa a zbytečných kostí. Ale během zimy 1943 - 1943 nám profesor Spanner nařídil shromažďovat lidský tuk a nevyhazovat ho. V únoru 1944 mi profesor Spanner dal návod na přípravdu mýdla z lidského tuku. Podle něj se 5 kilo tuku smíchá s 10 litry vody a 500 nebo 1 000 gramy hydroxidu sodného. Celé se to 2 až 3 hodiny vaří a pak zchladí. Mýdlo vyplave napovrch, zatímco voda a další usazeniny zůstanou dole. Do této směsi se přidá trochu soli a sody. Pak se přidá čistá voda a směs se znovu 2 nebo 3 hodiny vaří. Po ochlazení se mýdlo lije do forem

Soud však toto tvrzení odmítnul, už proto že se podobalo propagandě za 1. sv války, kdy se tvrdilo že Němci vyráběli mýdlo z padlých těl vojáků. Mýdlo nebylo nikdy podrobeno foréznímu zkoumání a později se ztratilo.

Nápis RIF

Další mýtus ohledně židovského mýdla je založen na nápisu RIF - RIF podle sovětů znamenalo „Reines Juden Fett” (čistý židovský tuk), ve skutečnosti se jednalo o název Reichsamt fur Industrielle Fettversorgung (říšský úřad pro průmyslové zásobování tukem), jež za třetí říše vyráběl mimo jiné i mýdlo.

Výpověď Filipa Mullera

Další výpověd poskytl Filip Muller, podle něj se tuk používal jako palivo k hoření těl:

Po pár dnech jsme byli hotoví: dvě jámy měřili 40 až 50 metrů na délku, asi 8 metrů na šířku a 2 metry do hloubky. Díky vykopání kanálu, který se na obě strany mírně svažoval, se dal tuk vytékající z mrtvol hořících v jámě zachytávat do sběrných pánví na obou koncích kanálu. Ve dvou jámách, v nichž na sobě leželo asi 2 500 těl, se za svítání zapálil oheň. ...my topiči jsme na hořící těla neustále museli lít methylalkohol a také lidský tuk, který se ve velkém množství hromadil a vařil ve dvou sběrných pánvích na obou stranách jámy. Rozpálený tuk se nabíral vědry na dlouhé zahnuté tyči a rozléval se všude po jámě, což způsobovalo praskání, syčení a šlehání plamenů.

Naproti tomu všemu stojí fakt že teplota vzplanutí zvířecího tuku (který je identický s lidským) je 184 stupňů celsia, tj., tyto tuky v přítomnosti ohně nebo žhaveného uhlí začínají hořet při 184° C. Hořící dřevo by tedy tuk z vytékajícíh těl muselo nutně zapálit. Podobné je to i s griováním - když z masa ukápne větší množství tuku na žhavé uhlí, celý gril se ocitne v plamenech.

Dnešek

Zajímavostí je že tato fáma byla použita už za první světové války, ale tehdy se to neujalo, stejně jako další z mnoha fám.

Tato fáma s výrobou židovského mýdla byla „prokázána“ na hlavním norimberském procesu v letech 1945–1946 a v následujících desetiletích byla autoritativně podporována řadou historiků. V posledních letech však historici holocaustu v rámci širokého ústupu od zjevně neudržitelných aspektů „ortodoxního“ vyhlazovacího příběhu s nechutí připustili, že příběh lidského mýdla je válečná propagandistická lež.

Oficiálně byla výroba mýdel z těl vyvrácena a označena jako další z řad válečné propagandy (těch kteří celou válku financovali). Židovské mýdlo je odmítaná i izraelským Yad Vashem.