Chełmno - první vyvražďovací tábor

Celý proces vyhlazování měl probíhat takto: Němci převáželi židy z plného vlaku do cílové stanice jedním nákladákem. Vězni se rozdělili do skupin po 50, svlékly se a prošli chodbou do zadní části náklďáku kde byly během 10 minut zplynováni, poté je němci odvezli do lesa a zakopali. O tom že zabít lidi dieselovými motory je nemožné jsem psal v tomto článku.

Celý proces by byl také z logistického hlediska nemožný. Celý tento proces by trval cca 2 hodiny což by vyžadovalo 12 000 hodin nepřetžité práce - tj. 24 hodin po dobu 15 a půl měsíce (13 320 hodin), bez toho aby měli nacisti jakoukoliv přestávku a údržbu vozidel.

Neexistující legenda

Na pozemku továrny v nedalekém  městečku Ostrowsky byl nalezen jeden náklaďák z chelmno, jež ho svědci označili za "podobný" tomu plynovacímu. Během prohlídky vozidla povedené 13. listopadu 1945 soudcem J. Bronowskim, nebyl nalezen žádný důkaz o tom že by byl nákladák vybaven k zabíjení lidí. I přez to všechno je fotografie tohoto náklaďáku předkládána jako důkaz a objevuje se ve všech propagačních materiálech.

Walter Rauff

Dalším důkazem měly být dva dokumenty poslané AA-Obersturmbannfuhrerovi W. Rauffovi v nichž se mluvilo o plynovacích nákladácích. Exituje několik padělků a všechny se liší - každý měl jiný podpis, vyskytovalo se mnoho pravopisných chyb a výrazy jež by rodilí němec nikdy nepoužil. Mělo se jednat o nákladák Saurer jež se od r. 1912 nevyráběl. Němci by tak museli používat 30 let staré vozidlo. W. R. autentičnost těchto dopisů odmítal a byl nucen prožít zbytek života v exilu v Chile. W R. byl označen za vedoucí postavu za celým projektem vyhlazování plynovacím nákladakem.

Ztráty a nálezy

Polská vláda v roce 1986, 1997 a 2003 povolila provést vykopávky v Chelmnu. Kromě spousty osobních věcí  a oblastí s hroby se nalezly pozůstatky osmi staveb z nichž 4 měly být polní pece a 4 krematoria, také se našly zbytky betonových potrubý k přivádění vzduchu do pece a šamotové cihly. Ve zprávě se uvádí že se krematoria nachází v uzavřených budovách a polní pece byly jámy na otevřeném prostoru. Hlavní problém je že ve svědeckých výpovědích a "přiznáních" se o krematoriu nikdy nemluvilo. Naopak. Tvrdilo se že tento tábor krematorium neměl a těla se spalovala v obřích jámách. Židovské organizace tyto fakta ignorují neboť by byly v rozporu s jejich vylhanou verzí.

Soudy

první soudy s příslušníky SS se odehrály v r 1962, celkem bylo obžalováno 12 SSmanů. Důkazy spočívali výhradně na svědectví přeživších a všichni SS vinu popřeli. Vzhledem k neexistujícím důkazům nebyl nikdo shledán vinným za masové vraždy, ale byly shledány vinnými za to že tam pracovali jako zaměstatnci a tedy se podíleli na vyhlazování. 3 SSmani byly propuštěni a zbylých devět dostalo 13 měsíců - 13 let za mřížemi.