Tisk za Nacismu

Až do roku 1933 vládla svoboda tisku, což mělo negativní vliv, neboť novinářem se mohl stát každý, bez toho aby uvedl svoje pravé jméno, Často se stávalo, že noviny vydali článek u něhož použili falešné jméno známého poslance. Politické směry se ve svých novinách navzájem pomlouvali a vydávali lži.

Noviny veřejnosti servírovali lži, pomluvy a nepodložené podezření... Hitler tomuhle stylu zasadil ránu, tím že nechal vytvořit Říšskou tiskovou komoru, jež sdružovala všechny redaktory, vydavatel i prodejce novin (a všechny osoby zabývající se výrobou a distribucí).

Redaktorem se mohl stát jen ten kdo dovršil 21 let, má německou příslušnost, nebyl zbaven práv a je způsobilí zastávat funkci ve veřejných úřadech a dostatečné odborné vzdělání a pokud je ženatý, musel mít árijského partnera. Takový redaktor je zodpovědný za to že všechno co se tiskne jeho jménem je kriticky ověřeno a je to podle pravdy.

Nesmělo se tisknout nic co by mohlo oslabit vážnost německa a vůle jeho národa. Bylo také zakázáno vydávat články, jež by napadalo náboženské cítění druhých, co by protiprávně poškozovalo čest občanů a nic co by bylo proti dobrým mravům.

Noviny už nemají odpovědného redaktora, ale musí se i uvádět celá redakce v každím výtisku. Anonymní skupiny kapitálové společnosti žádné noviny vydávat nesmějí. Odstraněn byl bohatě bulvárně bohatý tisk.

Tato reforma očistila novinařinu od soukromých účelů a podpořila smysl pro povinnost, pravdu a odpovědnost. Hlavně levicově liberální a marxistický tisk napadal německý tisk a napomáhal k pádu národního odporu za kterým stála většina národa.

Německo z tohoto důvodu muselo přejít k takto dočasné cenzuře. V mnoha novinách bylo zesměšňováno náboženství, rodina, byly předkládány lži, pomluvy a manipulace.