Podvodné Norimberské procesy - část I

Profesor Milton R. Komvitz z Newyorské univerzity již v roce 1946 prohlásil, cituji:

Norimberské procesy představují skutečnou hrozbu pro základní pojetí spravedlnosti, které lidstvo vytvářelo tisíce let.

Ano, to rozhodně.

Argentinský prezident Juan Perón, když hovořil o norimberských procesech, řekl toto:

V Norimberku se tehdy odehrávalo něco, co jsem osobně považoval za ostudu a neblahé poučení pro budoucnost lidstva. Byl jsem přesvědčen, že i argentinský lid považoval norimberský proces za ostudu nehodnou vítězů, kteří se chovali, jako by nebyli vítězi. Nyní si uvědomujeme, že oni, spojenci, si zasloužili válku prohrát.

S tím souhlasím. Spojenci si zasloužili válku prohrát.

Norimberské procesy byly samozřejmě sérií vojenských tribunálů pořádaných hlavními vítěznými spojeneckými silami druhé světové války, které se nejvíce proslavily stíháním významných členů politického, vojenského a hospodářského vedení poraženého nacistického Německa. Procesy se konaly ve městě Norimberk v Bavorsku v letech 1945-46 v Justičním paláci.

Justiční palác. Pěkný propagandistický název, stejně jako Patriot Act. Nebo co takhle operace Irácká svoboda? Prvním a nejznámějším z těchto procesů byl proces s hlavními válečnými zločinci, tzv. před Mezinárodním vojenským tribunálem neboli IMT, který soudil 22 nejvýznamnějších zajatých vůdců nacistického Německa. Tedy ty, které CIA nenabrala v rámci operace Paperclip.

Velká část nacistických válečných zločinů se samozřejmě nikdy neodehrála nebo alespoň zdaleka ne v takovém měřítku, jak nám bylo řečeno, jako například holocaust. Ano, pár lidí možná bylo za zločiny popraveno v táborech, ale jinak nic. Podívejte se na válečné zločiny spojenců a prošlo jim to. Bombardování Drážďan, Norimberku.

Proč nebyl žádný soud s Churchillem a FDR? Ano, FDR už byl v té době mrtvý, ale, s nikým z těch hlavních účastníků na straně Spojenců se žádný soud nekonal. Ty strašlivé zločiny, které měli na svědomí, bombardování, nejen Hirošimy, Norimberku a Drážďan. S tím se nic neudělalo, přitom to zabilo zhruba 200 000 lidí pro nic za nic. A to v době, kdy se Japonsko snažilo kapitulovat.

Nebo co takhle válečný tábor, myslím tím koncentrační tábory po té zatracené válce, řízené zatraceným Eisenhowerem. Jen v nich prý zemřelo 1,5 milionu Němců. Žádný soud.

Za Norimberským procesem ovšem stáli Židé. Jak to, že v židovské brigádě, která střílela nevinné německé matky, nebyli souzeni Židé? Ať už to byl, kdo chtěl, měli volnou ruku. Objevovat krajinu a vlastnoručně si vybírat, koho chtěli zastřelit, s bianco šekem.

První a nejznámější norimberský proces se konal od 21. listopadu 45 do 1. října 46 roku. Druhý soubor procesů s menšími válečnými zločinci, se konal podle zákona kontrolní rady číslo 10 u amerických norimberských vojenských tribunálů, NMI. Mezi ně patřil proces s lékaři a soudci.

Každopádně dokumenty britského válečného kabinetu zveřejněné 2. ledna 2006 ukázaly, že již v prosinci 44 kabinet projednával svou politiku potrestání vedoucích nacistů v případě jejich dopadení. Britský premiér Winston Churchill tehdy obhajoval politiku hromadné popravy za určitých okolností s použitím zákona o popravě, aby se obešly právní překážky, od čehož ho odradily až rozhovory s americkými představiteli v pozdějších fázích války.

To zní jako to svinstvo, které se dělo hned po 11. září. Oficiálně schválit mučení. Vzpomeňte si na Gonzalese a všechny ty podělaný zápisky. To ale nebylo nic nového, protože USA používaly mučení celou dobu během studené války, ale bylo to v tichosti. Teď to otevřeně praktikovaly a ospravedlňovaly.

Koncem roku 1943, během třístranné večeře na teheránské konferenci, navrhl sovětský vůdce, samozřejmě pan Stalin, popravit 50 až 100 000 německých štábních důstojníků. Páni, to pro něj není žádný velký skok, že? Člověk, který zabil 100 milionů Rusů. Sám pan masový vrah.

Franklin Roosevelt žertoval, že by možná stačilo 49 000. Podívejte se, jak se u toho bavili.

Člověk si vzpomene na Bushe mladšího. Když se ukázalo, že žádné zbraně hromadného ničení neexistují, tak na večeři vtipkoval se všemi svými elitními kamarády, svými malými podporovateli, nebo svou základnou, jak jim říkal. Zvedá horní kryt pódia. „Jupí, tady žádné zbraně hromadného ničení nejsou. Whoop, ne, žádné zbraně támhle.“ Dělá, jako by se rozhlížel po místnosti a hledal zbraně hromadného ničení.

Vidíte, jak se smějí? Dělají to pořád. Smějí se na svých malých soukromých večeřích. Jednou za čas se to podaří zachytit na film, ale většinou veřejnost jejich srdečný smích nikdy nevidí. Můžete se vsadit, že se během fiaska COVID hodně nasmáli. A taky se smáli norimberským procesům.

Tady vidíme příklad, že? 49 000 stačí. Nemusí jich být padesát. Churchill odsoudil myšlenku chladnokrevné popravy vojáků, kteří bojovali za svou vlast. Samozřejmě to byla jen výkladní skříň. Jemu bylo jedno kolik jich zemřelo. Ale, nicméně také prohlásil, že váleční zločinci musí za své zločiny zaplatit.

O jakých přesně válečných zločincích tu mluvíme? Sám pan válečný zločinec? Mimořádný válečný zločinec? O panu Churchillovi napíšu něco později. O tom, jaký to byl zuřivý kus absolutního hovna.

Podle zápisu z jednání Roosevelt / Stalin během Jaltské konference 4. února 1945, v Livadijském paláci, prezident Roosevelt řekl, že byl velmi zasažen rozsahem německého ničení na Krymu.

A proto byl vůči Němcům krvežíznivější než před rokem. A doufal, že maršál Stalin opět navrhne přípitek na popravu 50 000 důstojníků německé armády. Jinými slovy, předtím byl proti, ale teď, když viděl poslední propagandu o tom, co Německo udělalo na Krymu, nebo teď, když se s tou propagandou smiřuji, tak on vlastně nikdy nebyl proti tomu, aby se zabilo 50 000 lidí. Ale předstíral, že je lidumil, ale teď musím ve světle té nové propagandy upustit od svých lidumilných sklonů.

A tak teď doufá, že si Stalin znovu připije na 50 000 důstojníků, kteří budou popraveni bez soudu. Po tom, co jsem viděl, budu pro.

Tohle všechno mělo za cíl Němce opět démonizovat, udělat z nich toho špatného. Aby všichni fandili jejich masovým popravám. Uznejte sami, jaký to byl zkurvysyn.

Celá ta síla propagandy a ta síla keců, vzala za své. Plán na soudní proces s evropskými válečnými zločinci vypracoval ministr války, Žid Henry Stimson, taky člen Skull and Bones. Chlapík, který před Pearl Harborem několik dní předtím řekl, že musíme Japonsko vmanévrovat do situace, kdy bude nuceno provést první úder.

To je jako kdyby Bush chtěl, aby Henry Kissinger vedl komisi pro 11. září. Samozřejmě musel odstoupit, když si uvědomil, že musí zveřejnit své obchodní kontakty. Tak se spokojili s tím bývalým slizkým šmejdem Keenem a podělaným Hamiltonem.

Po smrti slizkého Roosevelta v dubnu 1945 nastoupil nový prezident Harry Truman, zednář 32. stupně. Důrazně schválil soudní proces. Všimněte si, že to vypadalo, jako by probíhalo řízení a debaty tam a zpátky, aby se dořešily detaily, ale detaily už byly dořešené.

Na těchto schůzkách které měli, se asi jenom opíjeli, pořádali večeře a smáli se.

Každopádně po údajné sérii jednání mezi Británií, USA a Sovětským svazem ve Francii byly detaily procesu vypracovány.

Procesy měly začít 22. listopadu 1945, opět v bavorském Norimberku. Všechno bylo vypracované, stejně jako celá strategie studené války byla vypracovaná dávno předtím, než skončila ta zatracená druhá světová válka.

14. ledna 1942 se v Londýně sešli zástupci devíti okupovaných zemí, aby na schůzkách v Teheránu 1943, Jaltě 45 a Postupimi 45 vypracovali mezispojeneckou rezoluci o německých válečných zločinech. Tři hlavní válečné mocnosti, Velká Británie, USA a Sovětský svaz neboli SSSR se dohodly, jak nám bylo řečeno, na podobě trestu pro osoby odpovědné za německé válečné zločiny.

Francie také získala místo v tribunálu, ale opět to všechno byla jen výkladní skříň. Byli to vůdci těchto čtyř zemí, kteří byli židovskými loutkami, které přijímaly rozkazy. Celá ta zatracená věc už byla připravená. Ale museli to udělat tak, aby to vypadalo dobře. Jako kdyby se čtyři vítězní hrdinové války sešli, aby rozhodli, jaký bude nejhumánnější a nejspravedlivější způsob toho, jak ty zločince postavit před soud.

Všechno to byla jenom faleš, všechno pro veřejnost. Stejně jako současný soud, který shledal vinným Trumpa a Huntera Bidena. Jistěže jsou oba vinni, ale je to falešné. Má to přesvědčit tupé důvěřivé hlupáky. Pro ty, kteří ještě nepřišli na to, že celý tenhle podělaný systém řídí hluboce zlí zločinci. Tváří se to, jako by tu byla spravedlnost. Ty procesy začaly a dospěly ke svým závěrům přibližně ve stejnou dobu a oba shledaly strany vinnými. Bude něco učiněno panu Trumpovi nebo panu Hunterovi Bidenovi? Ani za mák ne. Je to jen veřejné dívadlo. Tohle má uklidnit obě strany, i když republikány i demokraty, kteří mají korupce na obou stranách plné zuby, aby to vypadalo, že systém opravdu funguje a jde po špičkách. Hunter Biden vyvázl. I kdby za to dostal trest, bude to jedno, protože 3,2 sekundy předtím, než pan Biden opustí úřad, udělí milost mladšímu chlapci. Takže Hunter a všichni ostatní zúčastnění vědí dopředu, že je to všechno jen divadelní představení pro veřejnost. Nikdo, ani Trump, ani Hunter, ani nikdo jiný, kdo se na těch podělaných procesech podílí, si nekouše nehty a nebojí se, co se stane. Oni už vědí, že je to podvod.

Všechno je to dělané pro ta zatraceně hloupá hovada, která na to skočí. Měli jsme Warrenovu komisi. Měli jsme tu, víte, komisi pro 11. září, slyšení Janet Rhino ve Waco, a tak pořád dokola. To je všechno, co jsme kdy dostali, je iluze. Svěříte vládě, že se vyšetřuje sama, a co si myslíte, že dostanete? Oni sami sobě větev nepodřežou.

Každopádně, tak jako tak, podle oficiální verze byl právní základ pro proces stanoven Londýnskou chartou vydanou 8. srpna 1945, která omezovala proces na, cituji, „potrestání hlavních válečných zločinců evropských přístupových zemí“, které to udělaly, protože to nechtěly rozšířit nad rámec jen těch nejlepších, které si ručně vybraly. Protože nechtěli, aby byl stíhán někdo z jejich kamarádů.

A také kvůli operaci Paperclip a Ratlines, kde mnoho z nich bylo odvedeno do bezpečí. Všechno to byl jen lep na lidi.

Prostě si vybereme pár lidí, na kterých nám opravdu nezáleží. Nebyli to špičkoví lidé. Nebyli to naši kamarádi. Nejsou to lidé, které skutečně potřebujeme.

Každopádně v Norimberku bylo souzeno asi 200 německých obžalovaných z válečných zločinů, a 1600 dalších bylo souzeno tradičními kanály takzvané vojenské justice. Právním základem pro jurisdikci soudu bylo to, co definoval dokument o kapitulaci Německa, aneb, politická moc nad Německem byla přenesena na spojeneckou řízenou radu, která měla svrchovanou moc nad Německem a mohla se rozhodnout trestat porušení mezinárodního práva a válečných zákonů, jak chtěla.

A takhle to dopadlo. Prostě postupovali podle předem napsaného scénáře, tak, jak chtěli, aby to proběhlo.

A odtud jim stačilo jen využít Židy ovládaná média, aby to tak vykreslila. Takže navenek to všechno vypadalo dobře.

Spravedlnosti bylo učiněno zadost. Všichni jsou to zločinci. A my, ti, kteří tuto spravedlnost vykonáváme, jsme ti dobří.

Vítězové také rozhodují o tom, kdo je souzen, kdo není, kdo je hrdina, a kdo je zlý poražený nepřítel. Vytvářejí pro veřejnost jakoukoli iluzi, kterou chtějí. A veřejnost to pokaždé bez jakýchkoli otázek vycucá z prstu.

Protože soud byl omezen na porušování válečných zákonů, neměl pravomoc nad zločiny, které se staly před vypuknutím války 3. září 1939. Takže zase to všechno bylo navrženo tak, aby to navenek vypadalo dobře, něco, co by veřejnost byla schopna přijmout.

Robert Jackson, hlavní americký žalobce celé operace, zpočátku nadšený svou rolí architekta mezinárodního práva, začal měnit názor ještě před zahájením zasedání Mezinárodního vojenského tribunálu. Svým nadřízeným ve Washingtonu řekl, cituji:

pokud chceme střílet Němce jako věc politiky, ať se to tak děje, ale neskrývejte tento čin za soud. Jste-li rozhodnuti popravit člověka, v žádném případě není důvod k soudu. Svět nemá úctu k soudům, které jsou organizovány pouze za účelem odsouzení.

Už tehdy vycítil, že jde o krysu. To se jim nelíbilo. Nejspíš šel proti svým instrukcím, jen se usmívejte a mávejte do kamer a podepište tady na tečkovanou čáru, cokoli vám dáme, ale ne, nelíbilo se mu, co tehdy viděl.

Pochybujících lidí se svědomím bylo mnohem víc, než kolik jich máme v dnešním světě. A taky bylo víc lidí, kteří měli dost rozumu na to, aby sami přemýšleli, místo aby jen hltali blbosti, které jim někdo předhodí.

Harlan Fisk kamenný soudce Nejvyššího soudu USA řekl o norimberských procesech v roce 1945 toto: „šéf Jackson je, ehm, způsob, jakým vede svůj vyšší stupeň lynčovací party v Norimberku. Nevadí mi, co dělá s nacisty, ale vadí mi, že se tváří, že vede soud a postupuje podle zvykového práva.“.

To je příliš svatouškovské. Řekl, že podvod, který má vyhovovat mým staromódním představám.

Nejvyšší soud, pomocný soudce William Douglas obvinil spojence, že se provinili tím, že, cituji, „v Norimberku nahradili moc principy.“ Později napsal, cituji: „V té době jsem si myslel a stále si myslím, že při norimberských procesech bylo vytvořeno bezzásadové právo. Ex post facto, aby vyhovoval vášním a křiku doby.“

Ano, skutečně. Norimberské procesy byly vytvořeny podle vzoru ukázkových procesů v bývalém Sovětském svazu. Všimněte si, co o této věci říká harvardský profesor Richard Pipes ve své knize Rusko za bolševického režimu.

Řekl, že bolševici zavedli původní ukázkové procesy, které byly pečlivě zinscenované a při nichž byl vyhlášen rozsudek, a jejichž cílem bylo ponížit obžalované a svým příkladem zastrašit ty, kteří s nimi sympatizovali. Ano, opět jen naprostý podvod. Všechno bylo zinscenované.

A on říkal, že to je to, k čemu sloužily norimberské procesy, ty se řídily stejným vzorem. A kdo zinscenoval bolševické procesy, byli ti samí, ti s těmi legračně zakřivenými zobáky uprostřed obličeje.

A jak se ukázalo, tento falešný mezinárodní vojenský tribunál připravil půdu pro mezinárodní soudní dvůr v Haagu působící pod záštitou OSN. Lidé si opět myslí, že je to dobrá věc.

Stále jsou lidé, kteří si myslí, že OSN je dobrá věc nebo by měla nějaké nedostatky, ale v podstatě je to skvělý nápad. Zorganizovali to ti samí parchanti, co zorganizovali Norimberk. Ti židovští zločinní bastardi.

Ale když se vrátíme k norimberským procesům, hlavním soudcem za SSSR byl Nikitčenko, který to řekl ještě před svoláním tribunálu. Řekl, „máme zde co do činění s hlavními válečnými zločinci, kteří již byli odsouzeni a jejichž odsouzení již bylo oznámeno jak Moskvou, tak Krymem nebo Jaltou.“ Celá myšlenka spočívá v zajištění rychlého a spravedlivého potrestání zločinu.

Přiznává, že o celé věci už bylo rozhodnuto. Tady jde jen o formalitu. To rozhodnutí už bylo učiněno, kde ti lidé už stojí odsouzeni. Už se plánuje jejich poprava. Tenhle tribunál byl doslova soudce, porota a poprava. Znovu opakuji, jaký obludný fraškovitý podvod.

A aby toho nebylo málo, nezapomínejme, že někteří nacisté, jako například bojovník Rudolf Hess, byli mučeni, aby z nich byla získána falešná přiznání. Nejenže byli mučeni, ale můžete se vsadit, že jim bylo vyhrožováno, že jejich rodinní příslušníci budou buď mučeni, nebo popraveni, nebo obojí, pokud nebudou číst z malého listu scénáře, který jim byl dán. A to všechno bylo navrženo tak, aby norimberské divadelní představení vypadalo přesvědčivě a legitimně.

Stejně jako to, co se dělo na Guantánamu. Ti vězni byli mučeni, aby mohli získat zdánlivě skutečná přiznání. Je pravda, že to legitimizuje to, co se děje. Víte, to bylo to tvrzení, že? Získáváme přiznání. Přiznání pod mučením.

Lidé pod takovým nátlakem řeknou cokoliv, když jsou mučeni, aby přestali trpět, a když je jim vyhrožováno, aby ochránili svou rodinu.

Ve francouzské verzi své autobiografie Hess napsal, cituji:

V době mého prvního křížového výslechu byla první přiznání získána bitím. Nevím, co v té zprávě je, ačkoli jsem ji podepsal.

On ani neví, co v té zprávě je, ale podepsal ji, jen proto, aby ho přestali být.

V dopise prezidentu Trumanovi hlavní americký prokurátor Robert Jackson napsal, cituji: „Spojenci dělali nebo dělají, některé z těch věcí, za které stíháme Němce. Francouzi tak porušují Ženevskou konvenci, při zacházení s německými válečnými zajatci prostřednictvím nucených prací, takže naše velení bere zpět zajatce, které k nim poslalo. My stíháme, rabování a naši spojenc to praktikují.“

Tady to vypadá, že vlastně zpochybňoval celý ten narativ a přemýšlel, jestli jsou vlastně v tuhle chvíli vůbec něčím vinni.

Dále řekl: „my říkáme, že agresivní válka je zločin a jeden z našich spojenců uplatňuje suverenitu nad pobaltskými státy na základě žádného titulu kromě dobytí.“

Nic z toho nemá žádnou legitimitu kromě toho, že jsme vyhráli. Takže to nám dává právo soudit ty lidi, okupovat a kontrolovat, tu druhou zemi, bla, bla, bla, dělat všechna ta rozhodnutí na základě čeho? Na základě toho, že jsme vyhráli? Je to ve tsylu, že síla dělá právo? Moc dělá dobro? Už někdy moc udělala dobře? Máš jedinou pravdu.

Pokud máš skutečně pravdu. Ne tehdy, když vytvoříte iluzi, že máte pravdu nebo že ten, na koho se zaměřujete, je ten špatný, se říká, že je ten špatný. Žádná skutečná fakta a slušnost z vás pravdu nedělají.

Spojenci selhali v obou bodech. Židé ovládali spojence každý den po celém světě.

CIA páchá strašlivé zločiny u nás i v zahraničí a vždy se z toho vyvlékne tvrzením o staré mantře národní bezpečnosti. Legitimizuje to snad její počínání? Tvrdí, že je to pro svobodu a demokracii, stejně jako to tvrdí armáda USA, že? Šlo někdy o svobodu a demokracii? Cokoliv, co kdy udělala USA armáda? Cokoli, co kdy udělala CIA? Bylo to někdy pro svobodu a demokracii? O zlepšení lidstva ani jednou. Můžete uvést jediný příklad, kdy tomu tak bylo? Nemůžete, protože žádný takový nikdy nebyl, ale přesto se vám to prostě musí líbit. Jak to vždycky používali úředníci Pentagonu, CIA.

Pokud někdy došlo k soudnímu případu, vyhodili národní bezpečnost. A soudce vždycky řekl: Aha, aha, dobře. Tak na to zapomeňte. Nebudeme se touto záležitostí zabývat.

Další třesk je zatlučená národní bezpečnost, která by je vysvobodila z jejich válečných zločinů. Z jejich špionáže a tak dále. Jak to, že to nefungovalo u nacistů? V Norimberském procesu, národní bezpečnost, jak to, že nemohli mávat tím praporem a dostat se z toho? To je tak zatraceně nechutný.

Toto je konec první části. Více se dozvíte v našem dalším pokračování.