Spravedlnost vs moc (Dr. William Pierce)

Dobrý den, tento týden mi volala známá z Kalifornie. Je členkou mé organizace, Národní aliance, a využívá svůj počítač a své webové stránky k šíření informací o problému, o kterém jsem s vámi v minulosti několikrát hovořil. A tím je rostoucí židovský obchod s bílými sexuálními otrokyněmi.

Organizované židovské zločinecké gangy verbují mladé ženy v Rusku, na Ukrajině a v dalších zemích východní Evropy, jejichž ekonomiku zničila desetiletí židovského komunismu. Židovští náboráři slibovali mladým ženám dobře placenou práci v Izraeli jako sekretářky nebo recepční a po příjezdu je nutili stát se prostitutkami. Izraelská vláda nezasahuje.

Známá z Kalifornie, která pomáhá zveřejňovat tento strašlivý a rostoucí problém bílého otroctví, mi zavolala, aby si se mnou vyměnila informace o nedávném vývoji. Svěřila se mi však také se svým zklamáním nad tím, jak obtížné je přimět veřejnost, aby věnovala pozornost a rozhořčila se. I když lidé vědí, co se děje, jsou prostě příliš unavení, pasivní a bez sebevědomí, než aby se postavili židovskému útoku na naši rasu, postěžovala si mi.

A to bohužel platí o většině veřejnosti. Tuto pasivitu veřejnosti se snažím v těchto pořadech prolomit výběrem témat, která by měla lidi zaujmout a vzbudit jejich rozhořčení. I když je pro mě těžké představit si něco provokativnějšího, než je židovské vykořisťování mladých bílých žen.

Jedna věc, na kterou mnoho lidí reaguje, je cokoli, co je do očí bijící nespravedlnost, cokoli, co uráží vrozený smysl našich lidí pro spravedlnost. Zkusím dnes tento přístup. Všichni jste jistě slyšeli o pokračující a velmi výnosné kampani Židů, kteří chtějí od každého v dohledu získat reparace za své údajné utrpení během druhé světové války, která skončila před více než 55 lety.

Na takzvaném holocaustu vydělávají velké peníze. Podplatili politiky v polovině zákonodárných sborů amerických států, aby přijali zákony, podle nichž by všechny děti ve veřejných školách musely navštěvovat hodiny o holocaustu a učit se o jedinečném postavení Židů jako oběti, o tom, že trpěli více než kdokoli jiný, a proto si zaslouží větší odškodnění od gójského světa. Říkají nám, že důvodem, proč neustále omílají svůj holocaust, je snaha zabránit jeho opakování.

Ve skutečnosti je však hlavním důvodem to, že na něm vydělávají spoustu peněz. V předchozích pořadech jsem s vámi hovořil o tom, jak své ztráty během druhé světové války přetavili ve stálý přísun zlata do kapes Židů v Izraeli a po celém světě během posledního půlstoletí. Desítky miliard dolarů z Německa, ze Švýcarska, z Francie, z Nizozemska, z Británie.

Řekl jsem vám, jak vláda Spojených států vystupovala jako tyranský chlapec Židů a nutila ostatní země, aby vykašlaly vše, co Židé požadovali. Miliardy dolarů na spící bankovní účty ve Švýcarsku. Více než 60 miliard dolarů na reparacích od Německa.

Stovky milionů dolarů od Francie a Nizozemska za majetek, o němž Židé tvrdili, že jim patřil před válkou. A loni opět Německo s požadavkem na další miliardy dolarů za nevyplacené mzdy Židům, kteří tvrdí, že byli za války nuceni pracovat v německém obranném průmyslu. A nakonec miliardové nároky ze strany Spojených států, protože mnoho amerických společností před válkou podnikalo v Německu.

Americká média a americká vláda stály při vymáhání těchto nároků po celou dobu za Židy. No, víte, Židé nebyli jediní, kdo měl za druhé světové války ztráty. A Němci nebyli jediní, kdo nutil zajatce pracovat.

Zdaleka největším zaměstnavatelem nucených prací byl náš chrabrý komunistický spojenec, Sovětský svaz. Také Japonci nutili k práci mnoho amerických válečných zajatců. Když Židé začali loni požadovat po německých firmách odškodnění za práci, kterou byli nuceni vykonávat v Evropě za války, jejich pohůnek Stephan Petschitz v kalifornském zákonodárném sboru narychlo schválil nový zákon, který umožňuje osobám, které vykonávaly nucené práce, žalovat své bývalé zaměstnavatele o mzdu.

Kalifornský zákon měl zjevně umožnit Židům žalovat německé společnosti a americké společnosti s pobočkami v Německu. Nuže, pane, řada velmi necitlivých amerických veteránů z pacifického divadla operací, kteří byli za války nuceni pracovat v japonských uhelných dolech jako zajatci, to prostě nepochopila. Nechápali, že zákon byl určen pouze ve prospěch Židů a že nežidé se o něj nemusí ucházet.

A tak zažalovali japonské společnosti, které je před více než 55 lety využívaly jako otrocké pracovníky. Mezi žalovanými japonskými společnostmi byly Mitsubishi Corporation, Nippon Steel Corporation a řada dalších největších japonských společností. Jak si jistě dovedete představit, mocnosti nebyly nadšené z toho, že se tito vzpurní gójové pokoušejí vlézt Židům do jejich soukromého revíru.

Opravdu, když se všichni začnou dožadovat stejných práv jako Židé, kde to skončí? Židé nebudou mít vůbec žádná zvláštní privilegia. Inu, Madeleine Albrightová žalobu na japonské společnosti rychle zastavila. Rázně podpořila snahy svých židovských soukmenovců vymáhat reparace od každého, kdo jí přijde pod ruku.

Nechala však své ministerstvo zahraničí sdělit soudu v Kalifornii, že žaloba veteránů by měla být zamítnuta. A přesně to se minulý týden ve čtvrtek stalo. Sami si o tom můžete přečíst ve zprávě agentury Associated Press ze San Franciska z 21. září.

Zpráva začíná slovy, cituji: Přeživší váleční zajatci z druhé světové války, kteří tvrdí, že byli využíváni jako otrocká pracovní síla některými z největších japonských společností, nemohou od těchto společností požadovat odškodnění, rozhodl ve čtvrtek federální soudce. Konec citátu. Soudce pak veteránům v podstatě řekl, že by měli být vděční, že jsou ještě naživu, a to by jim mělo stačit.

A teď si dovolím vystrčit krk a vyslovit malou předpověď. Až se k soudu dostanou žaloby Židů na americké firmy, které podle nich za války vydělávaly na židovské práci v Německu, bude verdikt jiný. Ministerstvo zahraničí se postaví na stranu Židů a Židé dostanou každý cent, který požadují.

A každý, kdo jim řekne, že by měli být vděční, že ještě žijí, bude odsouzen jako nenávistník a antisemita. To je moje předpověď, protože tak je systém nastaven. Co si myslíte vy? Ale vážně, není to něco? Američtí veteráni, kteří byli jako váleční zajatci Japonci krutě zneužíváni, nemohou od Japonců dostat ani cent.

Clintonova vláda, jednající prostřednictvím ministerstva zahraničí Madeleine Albrightové, stojí na straně Japonců. Když však Židé, kteří do konce války do Ameriky nikdy nevkročili a nikdy této zemi nijak nesloužili, vznesou nároky vůči Američanům, dostanou vše, co požadují, a dostanou to s pomocí americké vlády. Je dobré si uvědomit, že veteráni, kterým bylo minulý týden odepřeno odškodnění od Japonců za jejich otrockou práci, bojovali za Ameriku ve válce, která byla ve své podstatě válkou za zničení nepřátel Židů, válkou za zničení Hitlera a jeho vlády.

V této válce byly americké společnosti, od nichž Židé nyní požadují odškodnění, nepostradatelné pro americké válečné úsilí, bez ohledu na případný zisk, který jim mohly přinést německé dceřiné společnosti. Bez účasti například Ford Motor Company a dalších velkých amerických společností, od nichž nyní Židé požadují peníze, by Amerika válku nemohla vyhrát. Bez společností Ford a General Motors, od nichž Židé požadují krvavé peníze, by Amerika neměla žádné náklaďáky, tanky ani džípy.

Židé po nás v podstatě požadují peníze za to, že jsme jim ve druhé světové válce zachránili kůži. A muži, kteří bojovali za záchranu jejich kůží, nedostanou nic než kopanec do zubů. Možná si teď myslíte, že Židé by neměli být obviňováni z toho, že se nás snaží dostat do úzkých, pokud jsme tak hloupí, že se necháme dostat do úzkých.

Ale co si myslíte o postoji naší vlády? A co postoj masmédií, který je ve skutečnosti nakonec důležitější než postoj vlády? V příštích měsících budou média plná příběhů o ubohých zasloužilých Židech, kteří mají nárok na odškodnění od těch zlých amerických firem, které snad vydělaly na jejich práci v Německu před válkou nebo během ní. Pochybuji však, že se dočkáte něčeho víc než té jedné zprávy Associated Press, kterou jsem citoval, o nemožnosti amerických veteránů, kteří otročili pro Japonce, získat odškodnění. Jak to působí na váš smysl pro spravedlnost? Dám vám další příklad.

V Jižní Karolíně žije nezkrotný jižanský podnikatel Maurice Bessinger. Pan Bessinger vlastní síť barbecue restaurací Piggy Parks a vyrábí vlastní značku barbecue omáčky, která se ještě před několika dny prodávala ve více než 90 obchodech Walmart v šesti jižních státech. Pak si nějaký politicky korektní křikloun stěžoval vedení Walmartu, že Bessinger ve svých restauracích Piggy Park vystavuje vlajku Konfederace, a požadoval, aby Walmart přestal prodávat jeho barbecue omáčku, protože vystavování konfederačních vlajek uráží černochy.

Promiňte, Afroameričany. No, samozřejmě, že v posledních dnech Walmart padá na hubu, když se snaží Bessingerovu omáčku stáhnout z regálů. Proč myslíte, že to tak je? Myslíte si, že je to proto, že vedení Walmartu se domnívá, že by bylo nemorální pokračovat v prodeji Bessingerovy barbecue omáčky? Garantuji vám, že to není ten důvod.

Walmart se nemůže starat o politické přesvědčení svých dodavatelů. Důvodem je to, že Walmart je k smrti vyděšený, že ten podnikavec, který požadoval zastavení prodeje omáčky, půjde se svou stížností do médií, a Walmart ví, jaký postoj média k této záležitosti zaujmou. Walmart se bojí, že média vyvolají bojkot.

A teď si představte, že bych šel do Walmartu se stížností, že nějaký výrobek, který Walmart prodává, vyrábí společnost vlastněná Židem, který dal peníze Izraeli. A věřte mi, že takových výrobků jsou na pultech Walmartu tisíce, protože většina židovských výrobců dala peníze Izraeli. Příkladem takového výrobku je téměř každá videokazeta s hollywoodským filmem.

Předpokládejme, že bych ve své stížnosti uvedl, že Izrael běžně mučí palestinské vězně, nelegálně skladuje biologické, chemické a jaderné zbraně a že je domovem největšího obchodu se sexuálními otrokyněmi na světě, že je nemorální prodávat výrobky, které poskytují peníze Izraeli, a že se svou stížností půjdu do médií, pokud bude Walmart pokračovat v prodeji židovského výrobku. No, samozřejmě by se mi v administrativních kancelářích Walmartu vysmáli, protože Walmart ví, že média nebudou mít co negativního říct o tom, že Walmart prodává výrobky vyrobené židovským podporovatelem Izraele. Smyslem mých dnešních poznámek je, že to není morálka nebo spravedlnost, co řídí svět, ve kterém žijeme.

Je to moc. Navzdory tomu, co vás učili ve škole, nežijeme v zemi, která se řídí zákony. Žijeme v zemi, které vládnou lidé.

Zákony znamenají to, co nejmocnější muži řeknou, že znamenají, a podle toho jsou také prosazovány. Před mnoha lety jsem svědčil ve Washingtonu před senátním výborem pro zahraniční vztahy, když se konala veřejná slyšení o ratifikaci takzvané Úmluvy o genocidě, která by vyžadovala, aby Spojené státy přijaly zákony o zločinnosti projevů podobné těm v Kanadě a mnoha evropských zemích. Tedy legislativu, která by kriminalizovala jakýkoli projev nebo písemný projev, který by jakákoli identifikovatelná rasová, etnická nebo náboženská skupina mohla považovat za urážlivý nebo ohrožující.

Během čekání na výpověď jsem hovořil s dalším svědkem, který rovněž čekal na výpověď. Zjistil jsem, že v mnoha věcech sdílí mé názory, ale zatímco já hodlal svědčit proti ratifikaci, on hodlal svědčit ve prospěch Úmluvy o genocidě. Byl jsem zmaten a zeptal jsem se ho proč.

Na oplátku se mě zeptal: Viděl jste někdy Talmud? Je plný nenávisti a urážlivých výroků proti gójům. Odpověděl jsem mu: Ano, to vím, ale co z toho? Copak to nechápete, řekl, Úmluva o genocidě nechá všechny rabíny zavřít kvůli tomu, co je v jejich Talmudu, a pak budou Židé bez práce. No, zůstal jsem beze slova nad ohromující naivitou toho člověka.

Opravdu věřil, že zákony o řečových zločinech budou uplatňovány stejně nestranně vůči Židům i nežidům. Ani jsem neztrácel dech, abych ho přesvědčil, že takhle svět nefunguje. Že nezáleží ani z poloviny tak na tom, jaké zákony jsou v knihách, jako na tom, jak jsou tyto zákony vykládány a prosazovány lidmi, kteří mají moc je prosazovat.

Že zákony o trestných činech proti projevům budou vymáhány proti nám, ale ne proti Židům, dokud budou mít Židé na své straně moc médií. A široká veřejnost by si nikdy ani neuvědomila, o jaké pokrytectví a nespravedlnost se jedná, protože by o Talmudu neměla ani ponětí, pokud by jí to nebylo v televizi dramatizováno v telenovelách stále dokola, dokud by to konečně nezapadlo. Se stejným druhem hlouposti jsem se setkal u dobře míněných, ale velmi naivních lidí, kteří strávili spoustu času zkoumáním práva a tvrdili mi, že takový a takový dodatek k ústavě nebyl nikdy řádně ratifikován, a proto je neplatný.

Například se mi stalo, že mi muži se vší vážností tvrdili, že 16. dodatek, který v roce 1913 položil základ pro federální daň z příjmu, je neplatný. A tak nikdo z nás ve skutečnosti nemusí platit daň z příjmu. Domnívají se, že pokud výsledky svého právního výzkumu předloží u soudu, ten jim bude muset dát za pravdu, že daně z příjmu platit nemusí.

Když jsem je varoval, že pravděpodobně skončí ve vězení, chtěli mi ukázat svůj právní výzkum, aby dokázali, že mají pravdu. Řekl jsem jim, že jejich právní výzkum je zcela irelevantní. Podstatné je, že politici, včetně soudců federálních soudů, jsou závislí na penězích vybraných z daní z příjmu.

Peníze z daní z příjmu udržují plný veřejný hadr, v němž se živí, a oni nehodlají dopustit, aby nějaká vada v zákoně jejich hadr vyprázdnila. Můžeme se s nimi o tom přít, ale nakonec bude záležet jen na tom, že mají k dispozici více ozbrojených zločinců než my. Neříkám, že všechny zákony jsou úplně nepodstatné, že je úplně jedno, co v zákoně stojí.

Vláda si stále musí udržovat zdání férovosti a spravedlnosti. Samotným politikům na spravedlnosti nezáleží a systém, jehož jsou součástí, je důkladně zkorumpovaný. Ale je pro ně důležité, aby si to veřejnost neuvědomovala.

A právě masmédia jsou klíčem k tomu, co si veřejnost uvědomuje a co ne. Pokud průměrný člověk něco opakovaně neuvidí v televizi, neuvědomí si to. A jeho rozlišovací schopnosti jsou takové, že je úplně jedno, zda to, co vidí v televizi, je pravda, nebo lež.

Pokud to vidí dostatečně často, uvěří tomu. A pokud to v televizi neuvidí, nebude si to ani uvědomovat. Média jsou klíčem k tomu, co vládě projde a co ne.

Dokud budeme mít politický systém, v němž jsou vedoucí představitelé vlády vybíráni lidovým hlasováním, budou média klíčem k tomu, kdo bude zvolen a jak se vláda bude chovat. Média jsou klíčem k chování soudů, klíčem k tomu, jak bude vykládán a prosazován určitý zákon, klíčem k postoji federálního soudce k žalobě na odškodnění za otrockou práci. Média jsou klíčem k chování velkých podniků, jako je Walmart, a jsou klíčem k tomu, jak veřejnost vnímá a reaguje na izraelský obchod s bílými ženami jako otrokyněmi.

Všichni si přejeme, abychom měli morální vládu a spravedlivý soudní systém. Dokud ji však nemáme, je to moc, o kterou musíme usilovat, nikoliv morálka nebo spravedlnost. Teprve až budeme mít moc, můžeme doufat v morálku nebo spravedlnost.

A klíčem k moci nejsou ani zbraně, ani peníze, ale schopnost účinně komunikovat s veřejností, schopnost ovlivňovat její vnímání světa. Kdyby klíčem k moci byly pouze peníze, nemusel by se Bill Gates nyní obávat snahy Clintonovy vlády zničit Microsoft. Loni měl vzít část z těch asi 90 miliard dolarů, které v té době měl, a koupit si pár televizních sítí.

Pak by mohl ty Židy z Clintonova ministerstva spravedlnosti rychle donutit, aby se stáhli. No, tak jednoduché to není. Televizní síť musíte nejen koupit, ale také ji musíte řádně obsadit a inteligentně využít.

Nemá příliš smysl kupovat například CBS od Sumnera Redstona, pokud stejní Židé v CBS zůstanou zodpovědní za redakci zpráv a tvorbu zábavních pořadů. Budete muset najít stovky talentovaných a správně motivovaných lidí, kteří jsou stejně dobří jako Židé v utváření veřejného mínění. A pak budete muset celou síť s těmito novými lidmi přebudovat.

To teď nemůžeme udělat. Nemůžeme přestřelit vládu a nemůžeme přestřelit Židy. Ale můžeme přesto pokračovat v budování naší schopnosti komunikovat s veřejností.

Bez televizní sítě nemůžeme ovlivňovat živé. Můžeme však ovlivnit asi 2 % veřejnosti, která jsou schopna samostatného myšlení. A v těchto 2 % ovlivňujeme stále více lidí.

Členka Národní aliance, kterou jsem zmínil na začátku tohoto vysílání, žena z Kalifornie, která pomocí internetu pomáhá šířit povědomí o židovském obchodu s bílými ženami, je jen jednou z tisíců. Denně se mi ozývají desítky nových lidí, lidí, o kterých jsem nikdy předtím neslyšel a kteří byli probuzeni poselstvím Amerických vzdálených hlasů nebo se právě probouzejí. Pokud chceme morální vládu a systém spravedlnosti, který je skutečně spravedlivý, pokud chceme mít někdy znovu zdravý bílý svět pro naše vnuky a jejich vnuky, musíme mít moc.

A cesta k této moci prozatím vede přes další oslovování a ovlivňování nezávisle smýšlejících 2 % našeho národa. Potřebujeme samozřejmě více peněz a jednou budeme možná potřebovat i více zbraní. Ale prozatím potřebujeme více morálních jedinců, kteří se probudí ke své odpovědnosti.

Potřebujeme více jedinců se smyslem pro spravedlnost, kteří využijí svou inteligenci a svůj talent, aby nám pomohli v našem úsilí o komunikaci s našimi lidmi. Potřebujeme více lidí, jako je ta žena v Kalifornii, a dostáváme je. Nakonec získáme i lumíky.

Děkuji, že jste dnes opět se mnou.