Skuteční nepřátelé Ameriky (Dr. William Pierce)

Sledování hlavních televizních zpravodajských pořadů je v dnešní době fascinujícím zážitkem a pro ty Američany, kteří jsou schopni číst mezi řádky, je to nesmírně poučná zkušenost. Hlavní zprávy CNN stále nesou červený, bílý a modrý nápis „Nová americká válka“, což je průhledně zřejmá snaha o získání podpory veřejnosti pro plnohodnotnou válku proti nepřátelům Izraele, a nikoli pro prostou trestnou výpravu proti skupině, která zorganizovala útok na New York a Washington 11. září. Televize Fox News, která se zaměřuje na rozhovory s úředníky, diplomaty, generály a podobně, se snaží získat veřejnou podporu stejným směrem, a to jak výběrem respondentů, tak obsahem rozhovorů.

Existuje spousta informovaných Američanů, kteří jsou rozhodně proti zatažení Ameriky do války za účelem vyčištění Blízkého východu ve prospěch Izraele, ale ti nemají v hlavních zpravodajských médiích žádný hlas. Lidé, jejichž názory slyší lemplové, chtějí, aby všichni věřili, že neschopnost Spojených států zlikvidovat Irák a Írán nyní, po útoku z 11. září, nás před světem odhalí jako bezpáteřní slabochy, kteří si jen koledují o další teroristický útok. Říkají nám, že každý vlastenec by měl být pro válku v plném rozsahu proti každé zemi na Blízkém východě, kterou tito proizraelští jestřábi označují za nepřítele svobody a demokracie.

A existuje spousta zpráv o průzkumech veřejného mínění, jejichž cílem je přesvědčit lemply, že veřejnost si skutečně přeje válku v plném rozsahu. Pro mě je na tomto mediálním úsilí zajímavá jeho zjevnost. Je tak do očí bijící, že by měla být zcela jasná každému, kdo ji dokáže pozorovat s odstupem.

Šéfové médií chtějí válku. Média záměrně tlačí veřejné mínění ke schválení velké války. Ještě jasnější poučení plyne ze způsobu, jakým se zpravodajská média vyhýbají zjevným otázkám.

Proč jsme byli napadeni? Vyprovokovala útok politika naší vlády na Blízkém východě? Pokud ano, měli bychom tuto politiku přehodnotit a možná změnit, bez ohledu na to, co uděláme pro potrestání útočníků? Lidé z médií a experti, s nimiž vedou rozhovory, se před takovými otázkami krčí jako upír před krucifixem. Každý rozumný člověk by si takové otázky položil. Ale média a lidé, s nimiž dělají rozhovory, to nedělají.

Fascinující. Nejzajímavější lidé, které lze sledovat, jak v médiích vyjadřují své názory, jsou pohanští neokonzervativci. Jean Kirkpatricková, George Wills, Jack Kemps, William Buckley, Rush Limbaugh.

Jsou to lidé, spisovatelé, redaktoři, byrokraté, přednášející, kteří předstírají konzervatismus a vlastenectví a kteří udržují podnikatelskou, republikánskou, vlajkou mávající část veřejnosti v lajně. Vydělávají si na živobytí tím, že se neustále drží pod židovským kožichem. Všichni chápou, že jejich časopisy by zmizely z novinových stánků, že jejich rozhlasoví sponzoři by přestali být sponzory a že by už nedostávali pozvánky na přednášky, kdyby se nedrželi židovské stranické linie.

Je to vzteklá banda útočných psů na Židy bez jakéhokoli skutečného vlastenectví nebo jakéhokoli pocitu studu. Všichni do jednoho nyní bijí na válečné bubny ve prospěch Izraele a vyzývají k vyhlazení jeho nepřátel. Tito pohanští útoční psi na Židy ve skutečnosti nemají žádný vlastní názor.

Jednoduše následují stranickou linii, kterou stanovili Židé, z nichž většina stojí v pozadí. Během Clintonovy vlády jsem nejednou poznamenal, že to byla nejžidovštější vláda, jakou kdy Amerika měla. Židovský ministr zahraničí, židovský ministr obrany, židovský ministr financí, židovský ministr zemědělství, dva židovští soudci Nejvyššího soudu, židovský poradce pro národní bezpečnost, židovský velvyslanec při OSN a stovky dalších Židů, které Clinton jmenoval do vlivných vládních funkcí.

Vláda George Bushe je jiná. Lidé, kteří vystupují v popředí zájmu veřejnosti, jsou svým způsobem gójové. Černošský ministr zahraničí, bílý gójský ministr obrany, černoška jako poradkyně pro národní bezpečnost, bílý gójský ministr financí a kromě předsedy Federálního rezervního systému Alana Greenspana žádní skutečně významní Židé.

Tedy pár Židů, kteří jsou vepředu, kde jsou vidět. Ale Židé tam jsou, stejně jako v Clintonově vládě, ale pracují v zákulisí. Je tu například Richard Perle, který už od Nixonových dob ohlodává americké základy jako jeden z hlavních Bushových poradců pro vojenskou politiku.

A je tu Paul Wolfowitz, nominálně náměstek ministra obrany, ale ve skutečnosti má v obranné politice větší vliv než jeho nominální nadřízený Donald Rumsfeld. Wolfowitz i Perle posuzují každou politiku podle jediného kritéria: je to dobré pro Židy? A oba jsou neúnavnými a otevřenými zastánci zničení Iráku a Íránu, ačkoli neexistují žádné důkazy, že by některá z těchto zemí měla cokoli společného s útokem z 11. září. Perlemu a Wolfowitzovi stačí, že tyto země jsou nepřáteli Izraele.

Na briefingu o vojenské strategii na nejvyšší úrovni pro Bushe 13. září Wolfowitz vyzval, cituji: skoncovat se státy, které sponzorují terorismus. To je stále postoj Perleho a Wolfowitze a všech jejich stoupenců z neokonzervativního tábora. Jak skoncovat se státem? Co se stane s lidmi? Hej, lidé v Iráku a Íránu nejsou Židé, tak si s tím nedělejte starosti.

Jsi snad nějaký krvácející liberální slaboch? Neptej se, prostě to udělej. A samozřejmě nikdo ze všech těchto krvelačných neokonských válečných štváčů ani nenaznačí, že by Izrael měl být zařazen na seznam států, které sponzorují terorismus, a proto je třeba s ním skoncovat. Slyšeli jste někdy o Mosadu? To není jen nějaká zběhlá skupina vrahů a teroristů, která působí bez sankcí izraelské vlády.

Je to agentura izraelské vlády. Je součástí izraelské vlády. Mossad vysílá svá vražedná komanda do celého světa, aby zabíjela lidi, kteří se izraelské vládě nelíbí.

Obvykle je nechytí, a pokud ano, média to zamlčí. Byli však přistiženi, jak v Norsku zastřelili Palestince pistolí s tlumičem, jak v Jordánsku sportovní jed vpravili do ucha muslimského náboženského vůdce, jak v Sýrii umístili bomby do hotelových pokojů arabských diplomatů. Sestřelili civilní letadla, pokud byl na palubě někdo, kdo se jim nelíbil.

Posílají vrahy převlečené za Araby do palestinských měst, aby uprostřed noci zavraždili palestinské vůdce v jejich domech. V roce 1981 podnikla izraelská letadla nečekaný bombardovací nálet na Bagdád, aby zničila tamní výzkumné středisko. Izrael měl několik premiérů, kteří byli profesionálními teroristy, než se dali na politiku, včetně Menachema Begina, Ehuda Baraka a Ariela Šarona, současného premiéra.

První představitelé státu Izrael byli teroristé, kteří v roce 1946 provedli teroristický bombový útok na hotel King David v Jeruzalémě, při němž zahynulo 91 lidí. Slyšeli jste někdy o dopisních bombách? Jsou izraelským vynálezem. Mossad poslal stovky dopisních bomb vědcům, novinářům a akademikům v Egyptě, Sýrii a dalších zemích, aby zabili a zastrašili odpůrce Izraele.

Na Blízkém východě skutečně existují státy, které sponzorují terorismus, v některých případech proto, že nemají jiný způsob, jak se bránit svým utlačovatelům. Izrael se však podílí na státem sponzorovaném terorismu mnohem více než kterýkoli jiný stát v regionu. A přesto se odborníci, kteří v americké televizi chmurně hovoří o konci států, které sponzorují terorismus, tváří, jako by o izraelském terorismu nikdy neslyšeli.

Jak jsem řekl, to vše je bolestně zřejmé. Zřejmější než židovská televizní propaganda po dlouhou dobu. Po bombovém útoku v Oklahoma City v roce 1995 bylo jednomyslné odmítnutí kontrolovaných médií a vlády uznat tento bombový útok jako rozhořčenou reakci jednoho vlastence na masakr nevinných lidí v kostele Branch Davidian ve Waco, který provedla Clintonova vláda o dva roky dříve, a místo toho se pokusit svalit vinu na záškodníky a politické disidenty obecně, docela průhledným cvičením v lživé propagandě.

Současná snaha médií a vlády odvrátit vinu za 11. září od slepé podpory Izraele ze strany naší země je však ještě zjevnější. Pro pozorovatele, kteří jsou schopni se vzdělávat, je to skvělé poučení. Účinek dnešní proválečné propagandy na širokou veřejnost je poněkud méně spásný, ale přesto zajímavý.

Lemplové reagují podle očekávání, ale reakce veřejnosti je rozmanitější, než by se mediálním bossům líbilo. Mám na stole zprávu Židovské telegrafní agentury, která ukazuje výsledky průzkumů veřejného mínění, jež byly před několika dny provedeny ve Spojených státech. Zpráva JTA z 28. září nese titulek Průzkumy veřejného mínění po teroristických útocích v USA dávají Izraeli vysoké známky.

První část zprávy přináší depresivní informace, které jsme očekávali. Průzkum provedený Institutem pro židovský a komunitní výzkum a Centrem pro blízkovýchodní studia při Hudsonově institutu mezi 1 011 Američany ukázal, že 92 % dotázaných podporuje, cituji, plnou spolupráci mezi Spojenými státy a Izraelem v boji proti terorismu. Prezident Institutu pro výzkum židovské komunity Gary Tobin uvedl, že je to tak blízko k jednomyslnosti, jak to jen v celonárodním průzkumu může být.

Znamená to, že americká veřejnost téměř zcela podporuje Izrael a americkou podporu Izraeli a americkou spolupráci pro Izrael, konec citátu. No, tato zpráva není tak téměř jednomyslná, jak by si pan Tobin přál, ale k tomu se dostaneme za chvíli. Druhý průzkum provedený CNN, USA Today a Gallupem mezi 1 032 Američany ukázal, že 55 % Američanů uvedlo, že podporuje Izrael v jeho konfliktu s Palestinci, zatímco pouze 7 % podporuje Palestince.

Pro-izraelské výsledky se zvýšily z přibližně 40 % před 11. zářím, zatímco propalestinské výsledky zůstávají relativně nezměněné. Zpráva JTA cituje Tima Wuligera, prezidenta Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti, obrovské a mocné proizraelské lobby, které se obávají všichni politici ve Washingtonu. Podle Wuligera tyto průzkumy ukazují solidaritu mezi Američany a Izraelci.

Po teroristických útocích na Ameriku z 11. září Američané chápou, že bychom měli podpořit jinou zemi, která byla bez ustání napadána teroristy a která sdílí naše hodnoty demokracie, posvátnosti lidského života a tolerance k rozdílům v osobním přesvědčení. Opravdu, to říkali Židé. Izrael, kde jsou kolektivní tresty a mučení a zabíjení vězňů vládní politikou.

Izrael, světové hlavní město obchodu s bílými otroky, kde je legální kupovat a prodávat unesené gójské ženy jako sexuální otrokyně, je zemí, která respektuje posvátnost lidského života. Wuliger zapomněl zmínit, že náboženští Židé věří, že pouze Židé jsou lidé. Zpráva JTA také cituje Davida Makovského z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku, další proizraelské skupiny.

Makovsky tvrdí, že nárůst sympatií k židovskému státu je přímým důsledkem toho, že Američané na vlastní kůži zažili hrozbu terorismu, která sužuje Izrael. Američané se podle něj ztotožňují s těžkou situací Izraele. Je možné, že způsob, jakým židovská zpravodajská média předkládají Američanům zprávy a vždy představují snahy Palestinců, kteří se snaží získat zpět svou zemi, jako terorismus a snahy Izraelců o jejich potlačení jako sebeobranu, má něco společného s tím, jak Američané vnímají situaci na Blízkém východě? Samozřejmě, že má.

Nicméně větší část americké veřejnosti, než bych si tipnul, se zřejmě nenechala zmást tím, jak zprávy překrucují kontrolovaná média. V právě citovaném židovském průzkumu veřejného mínění, podle něhož 92 % veřejnosti souhlasí s tím, že Spojené státy by měly spolupracovat s Izraelem v boji proti terorismu, se ukázalo, že o něco více než 20 % respondentů přičítá vinu za zářijový útok americké podpoře Izraele. Z toho vyplývá, že mnozí z těch, kteří chápou, že příčinou útoku byla americká podpora Izraele, jsou stále ochotni s Izraelem spolupracovat.

V každém případě je 20 % povzbudivý údaj. Povzbudivé je také zjištění, že nejčastěji obviňují Izrael mladí lidé a lidé s relativně vysokými příjmy. Dalším zjištěním téhož průzkumu je, že 12 % veřejnosti se domnívá, že bychom se nyní měli od Izraele distancovat, zatímco 74 % si myslí, že bychom se distancovat neměli, přičemž proizraelští respondenti se soustřeďují v biblickém pásu, kde mnoho primitivních křesťanů skutečně přijímá tvrzení, že Židé jsou Bohem vyvoleným národem.

Nezapomeňte, že jde o výsledky průzkumu provedeného židovskou organizací a zveřejněného Židovskou telegrafickou agenturou, jehož motivem je zbavit Izrael viny a ukázat maximální podporu USA židovskému státu. Samostatný průzkum provedený časopisem Time a televizí CNN uvádí, že 21 % respondentů se po útoku cítí vůči Izraeli méně příznivě, zatímco pouze 10 % se cítí příznivěji. Údaj 21 % v tomto průzkumu je v souladu se zjištěním židovského průzkumu, podle kterého 20 % veřejnosti z útoku viní americkou podporu Izraeli.

Průzkumy veřejného mínění mohou být ošidné, výsledky velmi závisí na přesné formulaci otázek. Rozhodně jsou však průzkumy citované ve zprávě JPA povzbudivé a naznačují, že značná část veřejnosti je schopna vidět zřejmé věci. Možná, že lemplové tvoří jen asi 80 % populace namísto 95 %, jak jsem odhadoval v minulosti.

Nešťastným faktem však zůstává, že ačkoli přibližně každý pátý Američan chápe, že útok z 11. září byl důsledkem podpory naší vlády izraelské agresi na Blízkém východě, nikdy by ho ze sledování televizních zpráv, kde se tvrdošíjně předstírá, že americká podpora Izraele nemá s útokem nic společného, nenapadlo, že šlo o útok lidí, kteří prostě nenávidí naši svobodu a demokracii, jak říká George Bush. Nikdo z expertů, s nimiž se denně v televizi vedou rozhovory, ani v nejmenším nenaznačí, že by si někdo kromě několika nenávistníků a extremistů myslel něco jiného. To musí být pro osvícených 20 % zastrašující.

Nikdo nechce být označen za extremistu nebo nenávistníka. A samozřejmě to má být zastrašující. Má to zabránit tomu, aby jeden z pěti, který tomu rozumí, vysvětloval fakta čtyřem z pěti, kteří tomu nerozumějí.

Bude to samozřejmě další tragédie pro Američany, pokud se necháme obelhat do další války, která má prosazovat zájmy Židů na úkor našich vlastních. Hrozí však ještě větší tragédie než další válka. Tou je ztráta našich nejzákladnějších svobod.

Ti samí lidé, kteří využívají útok z 11. září jako záminku k tomu, aby Ameriku ve jménu Izraele dotlačili k válce v plném rozsahu, jej využívají také jako záminku k potlačení nesouhlasu. Mají Lenningy pod kontrolou, ale dělají si starosti o těch zhruba 20 % obyvatel, kteří nevěří televizní propagandě, že útok byl nevyprovokovaný a že šlo o útok na svobodu a demokracii. Chtějí využít vládní moci, aby tyto lidi umlčeli a oni nemohli ovlivňovat ostatní.

Zastrašování prostřednictvím propagandy je mocnou zbraní v rukou válečných štváčů. Možná si vzpomínáte, jak to bylo během předchozí války v Perském zálivu před deseti lety. Vlajkonoši byli připraveni zmlátit každého, kdo se nezdál být dostatečně nadšeným stoupencem válečného úsilí.

Na každého, kdo zpochybňoval americké teroristické bombardování Bagdádu, se pohlíželo s opovržením a byl považován za rozvraceče. Všichni Lenningové přivazovali žluté stužky na všechno, co jim přišlo pod ruku. Parkovací automaty, kliky u dveří, antény svých aut, ploty kolem svých dvorů, sloupky na verandách, aby nikdo nepojal podezření, že nechtějí zabít co nejvíce Iráčanů.

Stejnou válečnou horečku dnes podporují média a vláda. Ale to válečným štváčům nestačí, protože někteří lidé se prostě nedají zastrašit. Váleční štváči chtějí tyto lidi zavřít.

Takzvaní konzervativci v naší vládě chtějí už léta mít moc umlčet potížisty, disidenty, každého, kdo odmítá pochodovat v jednom šiku s ostatními. Náš současný generální prokurátor John Ashcroft je jedním z nejhorších z nich. Chtějí nové zákony, které by jim umožnily potlačit jakýkoli projev, názor nebo činnost, která se jim nelíbí.

Věřte mi, že navzdory jejich tvrzení o podpoře svobody a Listiny práv nám tito prolhaní bastardi chtějí svobodu vzít. Jsou mnohem nebezpečnějšími nepřáteli americké svobody, než by kdy mohl být Usáma bin Ládin. Svůj boj proti naší svobodě vydávají za boj proti terorismu.

Již nyní protlačují nové zákony státními zákonodárnými sbory a jistě budou tvrdě prosazovat i nové federální zákony. Chtějí zákony, které nejenže dají FBI a dalším tajným policejním agenturám další pravomoci k odposlouchávání telefonů, čtení e-mailů a prověřování bankovních záznamů, ale také značně rozšíří definici terorismu. Chtějí zákony, které budou definovat jako teroristu každého, kdo se vysloví ve prospěch nebo pomáhá podporovat osobu, která byla vládou označena za teroristu, nebo organizaci, která byla označena za teroristickou organizaci.

Chtějí zákony, podle nichž bude taková osoba potrestána trestem smrti. A kdo bude rozhodovat o tom, které organizace jsou teroristické? Hej, s tím si nemusíte dělat starosti. Pan Wolfowitz a jeho pomocníci z Ligy proti hanobení a Southern Poverty Law Center vytvoří seznam.

Generální prokurátor Ashcroft tento seznam schválí. A pokud je někdo podle zákona obviněn z toho, že je terorista, a vy si myslíte, že jím není, a dáte mu dar, abyste mu pomohli najmout si právníka na obhajobu, právě jste dali peníze teroristovi a sami budete obviněni z toho, že jste terorista. Pěkně mazané, co? Lidé, kteří prosazují tyto nové zákony, údajně na ochranu Američanů před terorismem, jsou ti samí lidé, kteří již více než deset let podporují zákony o zločinech z nenávisti a zločinech z projevů.

Všechny zákony, ať už zdánlivě proti nenávisti nebo proti terorismu, mají naprosto stejný účel. A ve skutečnosti vůbec nejde o terorismus. Jde o umlčení disidentů, o umlčení lidí s politicky nekorektními názory.

Židé a jejich pohanští přisluhovači se bojí, že 20 % veřejnosti, která nevěří propagandě přicházející z televize, bude moci ovlivnit zbylých 80 %, pokud jim nebude nasazen náhubek. Lidé v New Yorku, Hollywoodu a Washingtonu, kteří skutečně nenávidí americkou svobodu, se pekelně snaží využít tragédii z 11. září jako záminku k potlačení této svobody. To jsou skuteční nepřátelé Ameriky.

Právě proti nim bychom měli vést totální válku, dokud nebude vyhlazen i ten poslední z nich. Děkuji, že jste dnes opět se mnou.