Ursula Haverbeck - Kde bylo 6 milionů Židů zabitých Němci?

Chci tedy Britům říci, že v Německu nikdo v té době nevěděl, kde Němci zabili šest milionů Židů. Všichni vědí, že je to dodnes nejstrašnější zločin, jaký kdy Němci v dějinách spáchali. Ale pokud máte tak velký zločin a nedokážete nám říct, kde se stal, nemá to žádné místo, pak to nemůže být skutečný fakt.

Protože každý zločin, při kterém nezabijete jen jednoho člověka, ale třeba šest milionů, musí mít místo, kde se stal. Ale já sama jsem se ptala všech institutů, které by to mohly vědět, dokonce i židovské centrály v Německu a všech soudců a tak dále, ale nikdo mi to nedokázal říct a odpovědět během pěti let. A po pěti letech, kdy jsem se ptala po celé Spolkové republice, jsem řekla ministrovi spravedlnosti, jestli by teď mohl uspořádat otevřenou diskusi, kde se to stalo.

Ani od něj jsem nedostala žádnou odpověď. Od všech ostatních jsem ani žádnou odpověď nedostala, nikdy. Ani jedna skupina, ani jeden institut, ani jeden ministr, ani jeden právník mi neodpověděl. 

Tak jsem napsala ministru spravedlnosti, musím to brát jako pravdu, že jste neodpověděl, a proto předpokládám, že nemáte odpověď. Ale pokud nemáte odpověď, můj závěr je, že pak holocaust neexistoval. A to zveřejním na internetu. 

A čekala jsem asi tři nebo čtyři týdny, ani pak jsem nedostala odpověď. A tak jsem napsala na internet, že holocaust neexistoval. A uvedla jsem všechny příklady, co jsem udělala, abych to zjistila.

A nic se nestalo. Teď už dva a půl měsíce. Takže teď už jsem docela přesvědčená a říkám to všem, že ten největší zločin se nestal, protože nebylo místo, kde by se odehrál.

Takže je docela jednoduché, že teď každý, kdo byl obviněn nebo dokonce zavřen do vězení, protože popíral holocaust, a těch jsou v Německu stovky, které musely takový trest strpět, že teď všichni musí být.... Jak je to možné? Wiederherstellen. Musí být vyslovena svoboda od... Revize. Revize, ano. 

Musí dostat revizi, že se nedopustili ničeho špatného a že mluvili pouze pravdu. A to je můj závěr. A proto je to teď postoj. 

Na internetu si můžete přečíst dva a půl měsíce, že holocaust neexistoval a nic se nestalo. A já teď dělám konference, otevřené konference, na které zvu i premiéra země. A tak jsem se za těch deset let naučila velmi mnoho o praxi, kterou teď soudci dělají. 

Oni jenom říkají, že je to samozřejmé, offenkundig. To je slovo, které se používá v Německu. Ale offenkundig, zřejmé, je pouze to, že to neexistovalo. 

A proto máme stovky příkladů, ale ty soudce nezajímají, protože se bojí, že by jim pak Židé nějak ublížili. A proto prostě nic neříkají a své nevědění schovávají za samozřejmost. Většina lidí v Anglii, Americe, Austrálii nemá ani tušení, jakou tyranií je tato země. 

Od deseti let máme za jeden rok více než 2000 procesů. Více než 2 000 procesů ročně, a to za více než deset let. Takže si dokážete představit, kolik lidí tím trpělo. 

A rodiny byly zničeny a oni přišli o práci a tak dále a tak dále. Že řekli pravdu. A prostě za to, že se ptali, prostě za to, že se ptali na zdroje pro to. 

Oni nepropagují žádné myšlenky, oni se prostě ptají, jako se ptáte vy. Ano, a teď to, co se stalo v Paříži, je jenom pro nás, protože všechny hlavy národa řekly, že svoboda tisku a svoboda významu je pro demokracii to největší. A proto říkám, že této svobody využívám.

Toto video je dnes znovu zveřejněno u příležitosti 95. narozenin velké německé vlastenky Ursuly Haverbeckové, kterou se proradné úřady její země opakovaně pokoušely uvěznit za „zločin“ zveřejnění jejích názorů na dějiny 20. století. V roce 2015, těsně před 70. výročím sovětského dobytí Osvětimi, představuje zesnulý Richard Edmonds (dlouholetý přítel a kamarád Ursuly) Ursulu Haverbeckovou, která hovoří anglicky na setkání s Richardem, lady Michèle Renoufovou a zástupcem šéfredaktora H&D Peterem Rushtonem. Richard a Ursula zkoumají díry v ortodoxním příběhu o údajném vyvraždění šesti milionů Židů ve vražedných plynových komorách.

Něco o Ursule

Převážné většině mého publika jméno této ženy nic neřekne. V českých a slovenských luzích a hájích byla známa jen poměrně přehlednému okruhu současníků informovaných o skutečných poměrech v Evropě mezi lety 1933–1945 a zejména o tematickém komplexu tzv. „holocau$tu“. Znali ji lidé, kteří měli to štěstí, že se osvobodili od vyhalucinovaných bludů poválečného dějepisu „demokraticko“-komunistické koalice. 

Ursula Meta Hedwig Haverbeck-Wetzel se narodila v roce 1928. Po válce studovala pedagogiku, filosofii a jazykovědu. V roce 1970 si vzala za muže profesora Dr. Wernera Georga Haverbecka, bývalého vysokého funkcionáře NSDAP. 

⚠️Prakticky celý svůj život zasvětila boji za historickou pravdu a očištění svého (německého) národa od nánosu propagandistického bahna a hnoje, které na něj „demokraticko“-kapitalisticko-komunistická koalice po vítězství v Druhé světové válce nakydala.

Posledních 20 let téměř nepřetržitě čelila trestním stíháním. Její zločin: veřejná prezentace názorů na (údajné nebo skutečné) historické události a politiku před rokem 1945, jež se diametrálně lišily od pohádkových narativů vládnoucího judeofilního Systému. 

Poprvé byla za „popírání, zpochybňování bla bla bla“ odsouzena v roce 2005, když jí bylo 76 let. V roce 2015 stála opět před soudem za svůj názor na holoblábol a jistého pána s knírkem. Dostala 10 měsíců vězení. Ve stejném roce, v jiném řízení, jí k tomu přidali dalšího 2,5 roku. To už jí bylo skoro 90 let! 2017 ji zase přidali, takže si celkem měla za své názory odsedět 5 let a 9 měsíců. Devadesátiletá dáma, která nedělala nic jiného, než mluvila a psala o historii a politice, si nakonec odseděla něco přes dva roky. 

Dnes, 20. listopadu 2024, dospěla její pouť ke svému konci. Odešla jedna z nejsilnějších idealistických žen, jaké evropské pokolení za poslední století zplodilo. Žena, která byla připravena i ve vysokém věku obětovat svému boji za pravdu osobní svobodu a (třeba i) shnít v kriminále.

Já osobně se před Ursulou Haverbeck hluboce skláním. Za svůj život jsem měl tu čest poznat osobně mnoho jejích kolegů z informačního odboje: Ernsta Zündela, Gerda Honsika, Untersturmführera Waffen-SS von Mildenburga a řadu dalších. S Ursulou Haverbeck to, bohužel, nikdy nevyšlo. Buď jsem neměl čas já, nebo ona. Stále jsme se míjeli. Velká škoda. 

Ursula Haverbeck toho za svůj bohatý a obdivuhodný život řekla a napsala mnoho. Mě utkvěl v paměti její památný výrok, který pronesla před zemským soudem v Dortmundu 11. června 2007, když ji zase chtěli za její názory zavírat:

🗣Nežijeme ve skutečné demokracii, jak je vidět z toho, že se všichni bojí. Vládci se bojí lidí, proto existují náhubkové zákony, a lidé se bojí vládců, proto se neodvažují říkat, co si myslí.

Madam, odpočívejte v pokoji!