Význam demokracie (Dr William Pierce)

Dr. William Luther Pierce o významu demokracie, 1996.

Dobrý den. S blížícím se listopadem zaměřují řízená zpravodajská média pozornost Američanů stále více na tento čtyřletý rituál naší demokracie.

Výběr nového maximálního vůdce, který bude na příští čtyři roky obývat velkou bílou pevnost na washingtonské Pennsylvania Avenue. Usilovně se snaží, abychom všichni nedýchali vzrušením a snažili se uhodnout, zda to bude Bill, nebo Bob. Ale můj odhad je, že tentokrát s velkým náskokem zvítězí nikdo z výše uvedených.

Což znamená, že se domnívám, že tentokrát uvidíme více kvalifikovaných voličů, kteří zůstanou mimo volební místnosti, než těch, kteří by skutečně volili některého z kandidátů. To bude pokračování již dobře zavedeného trendu. Ale charaktery obou kandidátů tentokrát, nebo spíše jejich zcela zjevný nedostatek, tomuto trendu dodají velkou podporu.

Měl bych se rovnou přiznat, že panem Clintonem v podstatě bezedně opovrhuji a cítím k němu odpor. Domnívám se, že by měl být co nejrychleji postaven před veřejný soud a poté veřejně oběšen za velezradu. Je ostudou každého občana naší republiky, že nám vládne systém, který umožňuje, aby lidé jako Clinton zastávali jakékoli veřejné funkce.

V Bílém domě bych viděl O. J. Simpsona stejně jako Billa Clintona. Clinton je člověk, který během vietnamské války počítal za své osobní přátele lidi, kteří dělali vše pro to, aby pomohli komunistickým nepřátelům Ameriky. S těmito lidmi pařil a kouřil drogy, zatímco komunisté zabili 58 000 amerických vojáků.

Se stejnými lidmi spolupracoval i po válce. Jedním z jeho nejbližších poradců během prezidentských voleb v roce 1992 a po nich byl David Ifšin, židovský přítel z dob vietnamské války, který jezdil do Hanoje a v rádiu vysílal pro komunisty a vyzýval americké vojáky, aby obrátili zbraně proti vlastním důstojníkům. Ifshin byl Clintonem často zván do Bílého domu a byly s ním konzultovány záležitosti týkající se politické podpory Židů.

Ještě v Arkansasu před svým příchodem do Washingtonu se Clinton stýkal s drogovými dealery a dalšími obyčejnými zločinci a přijímal od nich peníze. Clintonův vlastní bratr je odsouzený drogový dealer, který v době, kdy byl Bill Clinton guvernérem Arkansasu, provozoval svůj drogový byznys přímo z guvernérského sídla v Little Rocku. V době, kdy byl Clinton guvernérem, využíval svého úřadu k vymáhání sexuálních služeb od státních zaměstnankyň.

Jako obstaravatele využíval státní policisty. Clinton je typ člověka, který by byl před 100 lety veřejně zbičován, pošpiněn dehtem a opeřen peřím a vyvezen na kolejích z města, pokud by nebyl oběšen. Takovou špínu jsme prostě netolerovali.

Je to darebák, hulvát, zavrženec, veš, bastard, ubožák, poltron, podlý člověk, degenerát a nepokrytý lhář i zrádce své země. A jakou mají voliči alternativu k tomuto okouzlujícímu kusu špíny s chlapeckým úsměvem? No přece Boba Dolea. Pan Dole je zcela jiná osobnost než pan Clinton.

Pan Dole se nikdy nevyhýbal odvodu, nedemonstroval ve prospěch Vietkongu, nekamarádil se s drogovými dealery ani neposílal své pomocníky na vládní výplatní listině, aby mu sháněli děvky. Znamená to, že by byl lepším prezidentem než Clinton? Odpověď je bohužel záporná. A to z toho důvodu, že přes všechny osobnostní rozdíly mají Clinton a Dole jednu velmi důležitou věc společnou.

Oba založili celou svou politickou kariéru na podřízení se židovským zájmům. U Clintona je toto podbízení se Židům obzvlášť zřejmé, protože je v centru pozornosti médií. Clinton jmenoval do důležitých funkcí ve své administrativě větší procento Židů než kterýkoli jiný americký prezident, včetně dokonce Franklina Roosevelta a Lyndona Johnsona.

Clinton dosadil Žida do čela ministerstva financí, Žida do čela ministerstva zemědělství, Žida do čela ministerstva obchodu a Žida do čela ministerstva práce. Naši Ústřední zpravodajskou službu svěřil zcela do rukou Židů, přičemž Židé zastávají tři nejvyšší funkce v CIA. Je jediným prezidentem, který kdy dosadil dva Židy do devítičlenného Nejvyššího soudu.

A doslova stovky Židů jmenoval do méně viditelných, ale přesto velmi vlivných pozic ve své administrativě. Do vysokých veřejných funkcí jmenoval Židy v míře více než desetkrát převyšující jejich procentuální zastoupení v populaci USA. Clinton provedl všechna tato židovská jmenování, protože stejně jako každý jiný politik ve Washingtonu chápe, že nikdo nemůže být zvolen prezidentem, pokud se proti němu postaví Židé, kteří ovládají média.

Většina politiků však navzdory svému pochopení židovské mediální moci zachovává při lízání nohou Židům určitou zdrženlivost. Bylo by jim trapné to přehánět. Ne však Bill Clinton.

Ten je tak zvyklý být podvodníkem a projít mu to jen díky tomu, že se blýskne úsměvem, že ztratil veškerý smysl pro stud a veškerou opatrnost. Je to člověk, který udělá cokoli, aby posunul svou politickou kariéru, protože je přesvědčen, že mu všechno projde. Mělo by to být překvapivé u člověka, který se v 60. a 70. letech vyhýbal odvodu a podporoval Vietkong a nyní předstírá, že je vlastenec, který brání Ameriku před Saddámem Husajnem? Mělo by to být překvapivé u člověka, který byl ponořen do drogové kultury, když se vypracoval v arkansaské politice, bral velké dary od drogových vyděračů a nyní tvrdí, že vede totální válku proti drogám? Mělo by to být překvapivé u muže, jehož přátelé, rodinní příslušníci a bývalí obchodní partneři byli rekordně často odsouzeni za trestné činy? Jinými slovy, u člověka, který se po celou svou kariéru stýkal se zločinci a který nyní tvrdí, že se vážně zabývá problémem americké kriminality? Na druhou stranu Bob Dole není typ, který by věřil, že vám může ukrást peněženku, svést dceru nebo manželku, vyfouknout vám do obličeje marihuanový kouř a pak vás okouzlit, abyste ho stejně volili.

Bob Dole ví, že by se nevykouzlil ani z pokuty za parkování. Bob Dole je jedním z nejnešarmantnějších politiků ve Washingtonu. Je nudný, nudný, nudný.

Je trapné sledovat jeho kampaň a předstírat, že je živý. Bob Dole je člověk, který slouží Židům ne proto, že by byl podvodník, který věří, že mu všechno projde, jako Clinton, ale proto, že ví, že by nikdy nemohl doufat v kariérní postup pod vlastními silami. Podporu Židů si získal tím, že jim po celou dobu své washingtonské kariéry dělal poslíčka.

Dole stejně jako Clinton zatáhne Ameriku do další války na Blízkém východě, pokud mu to Židé nařídí. Nevyřeší americký imigrační problém o nic víc než Clinton, protože ví, že Židé si jeho řešení nepřejí. Nebude radikálně postupovat proti kriminalitě, drogám nebo klesající úrovni amerického školství.

Neudělá nic, co by mu nebylo řečeno. Clinton je židovský Tweedledum, trochu nalevo od toho, co oni definují jako střed. Dole je jejich Tweedledee, trochu napravo od toho, co oni definují jako střed.

Jinými slovy chci říci, že navzdory jejich velkým osobnostním rozdílům a navzdory tomu, že Dole zastává v ekonomických a sociálních otázkách konzervativnější postoj než Clinton, není mezi oběma muži v těch nejdůležitějších a nejzásadnějších otázkách žádný skutečný rozdíl, protože oba přijímají příkazy od stejných lidí v zákulisí. Ale voliči to nevědí. To je to, co je opravdu deprimující.

Průměrný americký volič ví jen to, co vidí v televizi. Tam se dozvídá všechno, co si myslí, že ví o politice a o světě. A Židé, kteří ovládají televizi, určitě voličům neřeknou, že Clintonová i Dole jim jdou na ruku.

Ale dali voličům vědět, že Clinton se vyhýbá odvodům. Že ho žaluje zaměstnankyně státu Arkansas, kterou se snažil donutit k sexu, když byl guvernérem Arkansasu. A že mnoho jeho přátel a obchodních partnerů bylo posláno do vězení.

To vše bylo tak nápadné, že by bylo těžké udržet to mimo pozornost veřejnosti. A průměrný volič také ví, že Dole je válečný hrdina, který se neotáčí s odsouzenými zločinci a nevydírá ženy sexem. Pokud je veřejnosti známo, Clintonová je podvodnice a Dole ne.

Ale nezdá se, že by to Doleovi pomáhalo. Veřejnost dává přednost Clintonovi, protože se více usmívá. Co to vypovídá o demokracii? Abychom byli spravedliví, pokud bychom se ptali pouze bílých mužů, pak by Dole dostal přednost před Clintonem o několik procentních bodů.

Ale bílé ženy dávají Clintonové přednost s výrazným náskokem. Jednoduše proto, že působí přátelsky a chlapecky. A také proto, že ho mediální páni jednoznačně preferují a vykreslují ho jako módnějšího kandidáta než Dolea.

Ženy vždy chtějí dělat to, co je módní. Proto normální, slušní běloši nejsou schopni přehlasovat členy koalice Clintonové. Buzeranti a feministky a Židé a morální mrzáci a nebílí.

Navzdory tomu, že nás je víc. Nejsme schopni je přehlasovat, protože dokud budou kontrolovaná média schopna vykreslovat svého kandidáta jako módnějšího, budou ho naše ženy volit. To je tragické.

Ale jak jsem řekl, v nadcházejících volbách na tom nezáleží. Protože obě strany jsou ovládány nepřáteli našeho lidu. Co s touto situací můžeme dělat? Je jasné, že většina lidí raději nedělá nic.

Dokonce i většina bílých mužů, kteří odmítají Clintona takového, jaký je, stále respektuje systém. Stále respektují myšlenku demokracie. Jsou ochotni nechat si vládnout od podvodníka, lháře, špinavého degeneráta a zrádce.

Pokud tento zrádce získá většinu hlasů. Domnívám se však, že jediný důvod, proč většina bílých mužů stále respektuje systém natolik, aby se proti němu nebouřili, je ten, že situaci plně nechápou. Nechápou, že se systému tajně zmocnili jejich nepřátelé.

Nechápou rozhodující vliv kontrolovaných zpravodajských a zábavních médií na určování výsledků voleb. Neuvědomují si, že média jsou z velké části pod kontrolou Židů. Nečtou publikace židovské komunity, v nichž Židé hýkají o tom, že Dole a Kemp jsou stejně jejich muži jako Clinton a Gore.

A že není možné, aby Židé prohráli volby bez ohledu na to, zda zvítězí demokraté nebo republikáni. Většina bílých mužů si totiž veřejně známá fakta o Billu Clintonovi skutečně neosvojila. Jistě, slyšeli zvěsti o jeho drogových kumpánech v Arkansasu.

Ale fakta si ještě pořádně neuvědomili. Když šel jeho bratr do vězení za dealování kokainu přímo z guvernérského sídla, dostalo se to na jeden den na titulní stránky novin. Ale většina lidí na to zapomněla, protože to nezůstalo na titulních stranách a kontrolovaná média to v poslední době nevytahovala.

Většinu bílých mužů by překvapilo, kdybyste jim to dnes připomněli. Nebo si vzpomeňte na Clintonovy aktivity během války ve Vietnamu. Většina bílých voličů mužského pohlaví o tom slyšela, ale stejně jako obchodování s drogami to do nich nezapadlo.

Vzpomeňte si, že zatímco 58 000 mladých Američanů bylo povražděno rudými, Bill Clinton za tyto rudé demonstroval. Teď vám jeho apologeta řekne, že to bylo před 25 lety. A všichni ti módní levičáci na univerzitních kampusech tehdy dělali totéž.

Měli bychom mu odpustit, co udělal před 25 lety, a nechat ho pokračovat v jeho současné práci vrchního velitele vojenských sil, u kterých tehdy odmítl sloužit a jejichž nepřátelům tehdy poskytoval pomoc a útěchu. No, ve skutečnosti to není tak jednoduché. Bill Clinton ještě loni v Bílém domě bavil svého dobrého židovského přítele a poradce Davida Ifšina, dokud Ifšin neonemocněl rakovinou a nemohl se bavit.

To je ten David Ifšin, který během vietnamské války odjel do Hanoje a v rozhlase vyzýval americké vojáky, aby zastřelili své vlastní důstojníky a přešli na stranu komunistů. Je to dobrý kamarád Davida Ifšina, který je nyní vrchním velitelem našich ozbrojených sil. Nyní nejsou tajemstvím ani fakta o vztahu mezi Clintonem a Ifšinem.

Když Ifšin letos v dubnu zemřel, objevily se články o jeho kariéře pohřbené hluboko v New York Times a dalších publikacích. Ale v televizi to nebylo, a tak o tom 50 milionů Joe Sixpacků nemělo ani tušení. A i kdyby to v televizi bylo, stejně by se to k nim nedostalo.

Tedy, skutečně vstřebali skutečnost, že jejich prezident si do Bílého domu pozval Žida, který během války ve Vietnamu vysílal velezrádné rozhlasové pořady pro komunisty a záměrně se snažil podněcovat vzpouru a vraždy amerických vojenských důstojníků. Toto poselství by nevstřebali a nepochopili, kdyby nebylo opakováno každý večer po dobu nejméně tří měsíců v hlavním vysílacím čase ve stylu Watergate. Kdyby tomu tak bylo, jsem si jist, že by průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že heterosexuální bílí muži jsou proti Clintonové v poměru asi deset ku jedné.

I když jeho chlapecký úsměv by mu nejspíš stejně získal hlasy většiny bílých žen. Židé, kteří ovládají naše masmédia, rozumí masové psychologii a manipulaci s veřejným míněním lépe než kdokoli jiný. A vědí, že ve skutečnosti nemusejí vést těsné spiknutí, aby si udrželi kontrolu nad americkým politickým procesem.

Nemusí všechny své lumpárny držet v tajnosti. Stačí, když kontrolují většinu toho, co cecky vidí a slyší. A samozřejmě se postarat o to, aby jim oba kandidáti šli na ruku, takže je vlastně úplně jedno, jak budou prsatice hlasovat.

Židovští mediální bossové by raději měli Clintonovou než Dolea, protože Clintonová jim slouží dobrovolně, zatímco Dole jim slouží, protože musí. Ale ve skutečnosti je jim to celkem jedno. Je to jeden z těch případů, kdy oni vyhrají, my prohrajeme.

Každopádně, jak jsem řekl, tohle všechno mi ještě nedošlo. Dokonce ani mezi tou polovinou bílých mužů, kteří Clintonovou pohrdají. Kdyby jim to došlo, nebo bych měl říct, až jim to konečně dojde, tak budou připraveni něco udělat se samotným systémem.

Budou připraveni vyčistit všechnu tu špínu, a ne jen figurku nahoře. Vím, že dnes poslouchají pesimisté, kteří věří, že průměrný bílý muž nikdy nepochopí, co se děje, nikdy se neprobudí, nikdy nezvedne ruku proti systému, protože je příliš hloupý, příliš sobecký, příliš zbabělý a až příliš často je stejným otrokem módy jako jeho ženy. Ale já jsem optimista.

Vím, že se dnes probudilo víc lidí než kdykoli předtím. A vím, že každým dnem se probouzí víc a víc lidí. Dostávám od nich dopisy.

A vidím, co se děje se společností kolem mě. Vidím rostoucí prohnilost, rostoucí zkaženost v každé fázi našeho života. Statistiky rozvodů, potratů, sebevražd, zneužívání drog a alkoholu.

Vidím to na ulicích našich měst. Vidím to v televizi, kterou lidé sledují. Věci se hroutí.

Střed se neudrží. Vidí to i ostatní lidé. I když nestudují statistiky, cítí, co se děje.

Naše civilizace umírá. Naše kultura je zabíjena. Čest, morálka, ušlechtilost, to všechno jsou dnes věci minulosti.

To, co máme nyní místo nich, je židovská demokracie, židovská rovnost, židovská rozmanitost a multikulturalismus, židovská křivost, podvod a degenerace ve všech aspektech našeho života. A lidé přemýšlejí o tom, jaká budoucnost čeká jejich děti v tomto stále více židovském světě. A i když ještě nepřišli na to, kdo je za to, co se děje, zodpovědný, kdo tahá za nitky, kdo ovládá politiky a systém, začíná v nich narůstat vztek.

Vztek na toho, kdo zničil budoucnost jejich dětí. Vztek na každého, kdo s ničiteli spolupracoval. Vztek na systém, který zkázu realizoval.

Tento hněv bude dále narůstat, protože proces ničení bude pokračovat. Bude narůstat, dokud nepřemůže bázlivost. Bude růst, dokud nepřekoná sobectví.

Bude narůstat, dokud ho již nebude možné omezit. Dokud ji nedokáže udržet pod kontrolou žádné televizní vymývání mozků. Naším úkolem je pouze poskytnout určité porozumění, poskytnout určitý směr.

Děkujeme, že jste nám dnes naslouchali.