Omilostnění osob a právní stát (Dr. Pierce)

Dr. William Luther Pierce, rok 2001, z anglického originálu Mark Rich and the Rule of Law.

Dobrý den. Když jsem před dvěma týdny ve svém vysílání předpovídal, že George Bush brzy zatáhne Spojené státy do další války na příkaz Židů, opravdu jsem nečekal, že bude postupovat tak rychle.

Samozřejmě, že je to stále do značné míry jednostranná válka. Shazujeme bomby na Iráčany a udržujeme blokádu Iráku, a oni nám úder neoplácejí. Ale hej, udržujte tento druh jednostranné války dostatečně dlouho a stane se z ní válka oboustranná.

Slyšeli jste George Bushe a jeho hlavního mulata vysvětlovat, že bombardování Iráku bylo čistě obranné? Irácký radar protivzdušné obrany začínal být příliš útočný a bylo třeba ho srazit na kolena. Bombardovali jsme Iráčany, abychom ochránili naše piloty, kteří mají ve zvyku každý den provokativně létat nad Irákem, aby Iráčanům ukázali, kdo je tady pánem. Miluju tyhle výroky politiků a byrokratů jako z Alenky v říši divů.

Mluví o tom, jak se jim hnusí agrese a jak respektují práva malých národů. A pak, když Židé lusknou prsty, pošlou bombardéry, aby odstřelily Srbsko nebo Irák za to, že se chovají tak, jak mají suverénní národy právo chovat se při řešení svých vnitřních záležitostí. Před dvěma týdny jsem vám také řekl, že ačkoli demokraté a republikáni mohou mít trochu odlišnou daňovou politiku, pokud jde o přijímání rozkazů od Židů, není mezi nimi žádný rozdíl.

George Bush je stejně připraven bombardovat Bagdád a zabíjet Iráčany, jako byl Bill Clinton připraven bombardovat Bělehrad a zabíjet Srby. A ani jedna z těchto zemí nebyla naším nepřítelem. Ani jedna z nich proti nám nepodnikla žádné nepřátelské akce a neohrožovala naše národní zájmy.

Tento poslední útok na Irák má výhradně chránit zájmy Židů a Izraele, aby mohli bez hrozby odporu pokračovat v masakrování Palestinců. Bush a jeho mulťáci na ministerstvu zahraničí hovoří o nutnosti zabránit Saddámu Husajnovi ve vývoji zbraní hromadného ničení. To jsou lháři a pokrytci.

Kdyby panu Bushovi šlo o to, aby zabránil šíření zbraní hromadného ničení, měl by svá přísná varování adresovat Arielu Šaronovi, a ne Saddámu Husajnovi. Týmy OSN pro kontrolu zbraní by měly zkoumat laboratoře pro biologické zbraně v Izraeli, místo aby se staraly o Irák. Lháři a pokrytci.

To jsou výrazy, které se v dnešní době docela dobře hodí na všechny politiky v západním světě. A republikáni nejsou o nic lepší než demokraté. Pozorně sledujte tvář George Bushe, když dělá veřejné prohlášení.

Uvidíte ten tajný úsměv malého lháře, který se ještě nenaučil potlačit, jako to umí ti opravdu zkušení lháři. Už jsem to říkal dříve, ale problém, s nímž se tu potýkáme, není jen v několika podvodnících, kteří se vplížili do našeho politického systému. Máme co do činění s celým vládním systémem, který je smrtelně zkorumpovaný.

Systém, v němž není místo pro nikoho, kdo není podvodník. V této souvislosti se podrobněji podívejme na ukázkový příklad, který se v současné době objevuje ve zprávách a který ukazuje, jak prohnilý tento systém je. Příkladem, o němž mluvím, je várka milostí a zmírnění trestů zločincům, které Bill Clinton udělil minulý měsíc, jen několik minut před koncem svého funkčního období.

Veškerá pozornost se soustředí pouze na jednoho z těchto zločinců, Marka Riche, protože je z nich největší a nejúspěšnější. Abychom však pochopili skutečný význam milosti pro Marka Riche, musíme se na ni podívat v kontextu všech milostí a zmírnění trestu, které pan Clinton 20. ledna udělil. Když se podíváme na celý seznam zločinců, kteří našli přízeň pana Clintona, je na něm nejnápadnějším rysem židovství.

Nejde jen o to, že Židé jsou na seznamu poněkud nadměrně zastoupeni. Jsou na něm zastoupeni výrazně nadměrně. Židé tvoří pouhou polovinu procenta americké vězeňské populace, ale plnou čtvrtinu, tedy 25 procent odsouzených zločinců, jejichž tresty byly zmírněny, tvoří Židé.

To je padesátkrát více, než bychom očekávali. A Židé, kteří obdrželi plnou milost, včetně Marka Riche a jeho kriminálního kolegy Pincuse Greena, byli na seznamu omilostněných osob zastoupeni dvanáctkrát více než jejich podíl na populaci odsouzených ve Spojených státech. Vsadím se, že žádná z mainstreamových médií tento enormně nepřiměřený podíl Židů mezi těmi, kteří dostali prezidentskou milost, nekomentuje.

Kongresoví a jiní vyšetřovatelé, kteří zkoumají případ omilostnění Marka Riche, budou kolem této do očí bijící skutečnosti jistě chodit po špičkách. Co to znamená? Víme, že někteří z židovských zločinců, kterým byly zmírněny tresty odnětí svobody, dostali od pana Clintona milost, protože žijí ve státě New York, kde Hillary nedávno vedla kampaň na senátorské křeslo a potřebovala židovskou podporu. Čtyři z těchto zločinců, Benjamin Berger, Jacob Elbaum, David Goldstein a Coleman Stern, byli významnými představiteli jedné ultraortodoxní židovské komunity, vesnice New Square, která v den voleb dodala Hillary prakticky všechny hlasy, zatímco ostatní ultraortodoxní komunity v okolí hlasovaly v drtivé většině proti Hillary.

To samo o sobě svědčí o korupci stejně zřetelně jako převažující židovství na seznamu omilostněných. Oba Clintonové jsou samozřejmě mimořádně drzí a průbojní političtí šplhouni, ale tato ochota vyměnit milosti za hlasy voličů tak otevřeným způsobem stanovuje nový rekord v drzosti. Clintonovi skutečně ohrnovali nos nad americkým lidem a také nad politickým systémem, jehož jsou součástí.

Nebyla to z jejich strany ani tak bezohlednost, jako spíše uznání skutečnosti, že systém se stal natolik zkorumpovaným, že už téměř nikoho nezajímá, a tak Clintonovým projde téměř cokoli. Téměř vše ostatní, co Clintonovi provedli, včetně Billova rozepínání zipu pro Moniku v Oválné pracovně a Hillaryina útěku s příbory a nábytkem z Bílého domu, však ve srovnání s omilostněním Marka Riche bledne. Stejně jako mnoho dalších židovských zločinců, které Bill Clinton minulý měsíc omilostnil, ani Rich neukradl své peníze s lyžařskou maskou a upilovanou brokovnicí.

Udělal to s telefonem, hbitým jazykem a talentem na přehazování papírů a šikovné ruce. Rich, mezinárodní obchodník s komoditami, vybudoval svůj byznys díky napojení na celosvětovou síť židovských zprostředkovatelů a díky tomu, že věděl, koho a za kolik podplatit. Výhodnou příležitost pro sebe viděl v roce 1979, kdy íránští ozbrojenci obsadili americké velvyslanectví v Teheránu a vzali tam 62 Američanů jako rukojmí.

Spojené státy v odvetě uvalily embargo na íránskou ropu a od té doby bylo pro každého občana USA nezákonné kupovat nebo prodávat íránskou ropu. To typicky kosmopolitnímu Richovi, který neměl kořeny, ani v nejmenším nevadilo, přestože měl v té době americké občanství. Viděl v tom příležitost, jak se obohatit a zároveň prospět svým židovským spoluobčanům v Izraeli.

Co se stalo s americkými rukojmími, ho nezajímalo. Zařídil pašování šesti milionů barelů ropy z Íránu do Izraele a sám si z toho odnesl tučnou provizi. Vydělal také na obchodech se zbraněmi, které zprostředkoval mezi Íránem a Severní Koreou.

Všechny tyto nelegální příjmy samozřejmě nemohl dost dobře přiznat, a tak z nich opomněl zaplatit daně ve výši asi 48 milionů dolarů. Přesto byl spolu se svým obchodním partnerem Pintusem Greenem dopaden a obviněn z 65 trestných činů obchodování s nepřítelem, daňových úniků, podvodů, vydírání a dalších trestných činů. Rich mohl dostat 300 let vězení, ale místo toho v roce 1983 uprchl ze země a od té doby je na útěku před spravedlností.

To je ten člověk, o kterém Bill Clinton prohlásil, že nikdy neměl být obviněn z trestného činu, že jeho delikty byly pouze občanskoprávní povahy. Opravdu, to je jedna z hlavních výmluv pana Clintona pro omilostnění Marka Riche. Ten člověk ve skutečnosti není zločinec.

Možná porušil několik drobných pravidel a možná byly na místě civilní tresty, ale rozhodně ne obvinění z trestného činu. To, že byl Mark Rich na seznamu 10 nejhledanějších osob Interpolu, mu nezabránilo v tom, aby se nadále obohacoval o stovky milionů dolarů ročně. Odhaduje se, že za dobu, kdy byl na útěku, věnoval 200 milionů dolarů Izraeli, a nedávno dal více než milion dolarů Clintonovým a jejich spolupracovníkům z Demokratické strany, a to prostřednictvím své bývalé manželky Denise, tvrdě se tvářící, úlisně přezdobené, odbarvené Židovky, která přesně zapadá do Clintonových společenských kruhů.

Říká se, že od Riche dostala v rámci rozvodového vyrovnání téměř miliardu dolarů a stále pro něj pracuje ve svém třípatrovém bytě o rozloze 25 000 čtverečních stop na newyorské Páté avenue. Když se jí na to před několika dny pokusil zeptat výbor pro vládní reformu Sněmovny reprezentantů, odvolala se na svůj pátý dodatek proti sebeobviňování. Mark Rich má na svědomí mnohem více trestných činů, než jen ty, z nichž byl obviněn v roce 1983.

Kdybych měl moc postavit Marka Riche před soud, obvinění, které bych proti němu vznesl, zločin, za který bych ho odsoudil k zavěšení do železné klece nad branou Bílého domu, dokud by mu maso nevyhnilo z kostí, by byla genocida. K podrobnostem se dostanu za chvíli. Nejdříve však chci zcela jasně říci, že Mark Rich není zdaleka jediným nebezpečným židovským zločincem, kterého pan Clinton minulý měsíc omilostnil.

Při čtení zpráv o omilostněných lidech má člověk dojem, že jde jen o rychlokvašky, právnické typy, kteří jsou možná trochu záludní a nedodržují všechna pravidla, ale nejsou to skutečně špatní nebo nebezpeční lidé. Například ti čtyři milí ultraortodoxní židovští chlapci z New Square v New Yorku, kteří byli natolik chytří, že se jim podařilo obelstít vládu, aby jim poskytla více než 40 milionů dolarů tím, že podávali nejrůznější žádosti o finanční pomoc pro ješivu, židovskou školu, která neexistovala, a kterým pan Clinton zmírnil tresty výměnou za to, že všichni ostatní ultraortodoxní židé z New Square hlasovali pro Hillary, když loni kandidovala do Senátu. Poslyšte, jedním z dalších zločinců, kterým pan Clinton minulý měsíc zmírnil trest, byl newyorský židovský právník Harvey Weining.

V době, kdy vykonával právnickou praxi v New Yorku, byli nejdůležitějšími klienty pana Weininga kolumbijští šéfové kokainového kartelu z Cali. V roce 1995 se v rámci dohody o přiznání viny přiznal, že pro kartel vypral 19 milionů dolarů z drog, za což byl odsouzen k 11 letům vězení. Minulý měsíc ho pan Clinton propustil na svobodu.

Ve skutečnosti se však Weining podílel na mnohem více věcech než na praní peněz z drog. Jeho klienti obvykle hrají drsnou hru. Nejenže pašují drogy.

Unášejí lidi, mučí je a vraždí. Weining se podílel na únosu. Peníze na výkupné byly skutečně doručeny do jeho newyorské advokátní kanceláře.

Státní zástupci měli k dispozici odposlechy, na kterých Weining diskutoval o únosu s některými svými společníky, a byli připraveni ho stíhat za únos, vydírání a řadu dalších velmi závažných trestných činů, z čehož se vyvlékl dohodou o přiznání viny. A nyní ho pan Clinton pustil na svobodu. Jaké bylo to něco za něco? To nevím.

Možná doživotní zásoba kokainu, oblíbené drogy Billa Clintona. A to se ani nebudu zabývat detaily jeho propuštění z vězení Židovky Susan Rosenbergové, která se jako členka násilnického komunistického gangu podílela na přepadení obrněného vozu a vraždě dvou policistů a strážného. Odseděla si za to 58 let, než ji velkorysý Bill minulý měsíc propustil.

Možná je v tom nějaký vztah typu Moniky Lewinské, i když to opravdu nevím. Chtěl jsem tím říct, že společným prvkem Clintonových milostí a zmírnění trestu není to, že všechny zločiny byly trestnými činy bílých límečků, které nikomu neublížily. Společným prvkem se zdá být prostě židovství.

No, je v tom něco víc. Židé, kterým udělil milost, nebyli odsouzeni za zločiny z vášně. Všichni jsou chladnokrevní dravci, kteří se podíleli na vysávání života z pohanské společnosti, v níž žijí.

Někteří násilnými prostředky, většina nenásilně. Ale ti nenásilní, ti, kteří kradli pouze lstí a podvodem, nejsou o nic méně destruktivní než ti násilní. Mark Rich je toho nejlepším příkladem.

Jeho nejzávažnějším a nejškodlivějším zločinem je ten, z něhož dosud nebyl obviněn. Tím je okrádání ruského národa, ruského lidu. Před něco málo přes deseti lety, když Sovětský svaz vstoupil do závěrečné fáze svého sebezničení, Mark Rich spatřil pro sebe skvělou příležitost.

Zkorumpovaní byrokraté v sovětské vládě, a zkorumpovaní byli téměř všichni, tušili, že se blíží konec, a zahájili masivní proces rabování, aby si pro sebe urvali vše, co mělo nějakou hodnotu, než se loď potopí. Dělali to prostřednictvím takzvané privatizace. Fungovalo to takto.

Byrokraté, kteří měli na starosti různá odvětví sovětské hospodářské infrastruktury, továrny, doly, lesy atd., prodali tato aktiva v aukci soukromým podnikatelům, kteří je teoreticky mohli provozovat mnohem efektivněji jako čistě kapitalistické podniky. Stát by měl prospěch z přeměny neefektivního, zkorumpovaného a peníze ztrácejícího majetku na hotové peníze a celá ekonomika by profitovala z efektivnějšího provozu a zahraničních investic. Taková byla teorie.

V praxi však zkorumpovaní byrokraté uvnitř sovětské vlády uzavírali sladké dohody se zkorumpovanými podnikateli mimo vládu. Ruský majetek nebyl prodán tomu, kdo nabídl nejvyšší cenu, nebo tomu, kdo ho dokázal nejlépe spravovat, ale podvodníkům, kteří se s byrokraty tajně dohodli, a byl prodán za nepatrný zlomek své skutečné hodnoty. Úplatky šly od podnikatelů k byrokratům a podnikatelé v mnoha případech rychle přeprodali majetek třetím stranám s obrovským ziskem.

Tak došlo k privatizaci sovětské ekonomiky. Tak se zrodila nová třída miliardářů, takzvaných oligarchů, kteří byli často napojeni na organizovaný zločin. Ve značně nepoměrném počtu případů byli podvodní úředníci a podvodní podnikatelé Židé a téměř všichni oligarchové, kteří nakonec skončili s bohatstvím Ruska v rukou, jsou Židé.

Podvodníci uvnitř i vně vlády, kteří Rusko vydrancovali, se snažili své nekale nabyté stovky miliard dolarů uklidit mimo Rusko, aby jim budoucí ruská vláda nemohla jejich lup vzít. Všichni tito Židé však vyrostli ve velmi restriktivním a provinčním sovětském systému. Neměli žádné zkušenosti s mezinárodním obchodováním, s praním špinavých peněz, s ukrýváním majetku v zahraničí tak, aby nemohl být vystopován.

A tady se objevil Mark Rich. Pomáhal svým kolegům židovským podvodníkům v Rusku s jejich loupežemi výměnou za procenta z toho, co ukradli. A také sám loupil.

Přibližně v letech 1990 až 1993 byl největším jednotlivým obchodníkem s ruským hliníkem a ruskou ropou a měl prsty i v mnoha dalších ruských komoditách, včetně zlata, obilí, niklu a cínu. Některé z nich jsou podrobně popsány v loni vydané knize, která je k dispozici v nakladatelství National Vanguard Books, sponzora tohoto vysílání. Kniha se jmenuje Godfather of the Kremlin, Boris Berezovsky and the Looting of Russia (Kmotr Kremlu, Boris Berezovský a drancování Ruska) a jejím autorem je Dr. Paul Klebnikov, rusista a vedoucí redaktor časopisu Forbes.

Mark Rich hrál při vyvedení nakradeného ruského bohatství ze země větší roli než kterýkoli jiný jednotlivec. Více než kterýkoli jiný jednotlivec je zodpovědný za to, že se z kdysi bohaté bílé země stal ekonomický koš, kterým je dnes. Více než kdokoli jiný je Mark Rich zodpovědný za to, že miliony Rusů letos v zimě mrznou a umírají hlady, že počet sebevražd a alkoholismu v Rusku dosahuje rekordních hodnot a že mladé ruské ženy, které doma čeká bezútěšná budoucnost, se nechávají lákat do bílého otroctví židovskými otrokáři, kteří jim slibují práci sekretářek, recepčních nebo uklízeček v Izraeli.

To je zločin, genocidní zločin, za který by měly být Marku Richovi zlámány ruce a nohy a poté by měl být zavěšen v železné kleci nad branou Bílého domu. A Bill Clinton mu dal milost. Vládní vyšetřovatelé Richovu milost prověřují, především ve snaze odhalit případný úplatek od Riche Clintonovi.

Hlavním důvodem, proč pátrají, je to, že aféra natolik smrdí, že politici mezi vyšetřovateli doufají, že získají trochu politického kapitálu tím, že veřejně projeví svůj nesouhlas s Clintonovým jednáním. Možná na něco přijdou a možná ne, ale jsem si docela jistý, že se nedostanou ke skutečnému jádru skandálu, protože to by je nevyhnutelně zavedlo k jeho židovským aspektům, a už jenom pomyšlení na to je silně děsí. Měl bych zmínit, že někteří židovští mluvčí se židovskými aspekty skandálu zabývají mnohem otevřeněji než politici z řad pohanů.

Někteří prozíravější Židé jsou docela nešťastní z velmi silného zapojení významných židovských představitelů do lobbistického úsilí, které Richovi zajistilo milost. Mezi stovkou židovských prominentů ve Spojených státech a Izraeli, kteří napsali Clintonovi dopisy vyzývající k omilostnění, byl i Abe Foxman, šéf Ligy proti hanobení B'nai B'rith, nejmocnější židovské nátlakové skupiny ve Spojených státech. Všechny tyto dopisy byly v průběhu vyšetřování v Kongresu zveřejněny a někteří Židé nyní vyjadřují obavy, že by veřejnost mohla mít dojem, že se jedná o mezinárodní židovské spiknutí s cílem zajistit Richovi milost.

Přesně takovou obavu vyjádřil židovský spisovatel Zev Kokitz ve sloupku z 15. února v New York Daily News. No, nepočítejte s tím, že by Lemmingové měli tak bystré vnímací schopnosti. Co však Lemmingové vnímají, je to, že ve Washingtonu je něco opravdu shnilého.

Proč Bill a Hillary tak riskovali? Jistě mohli předvídat, že budou kritizováni za to, co udělali, ať už šlo o kupování hlasů ultraortodoxních Židů v New Yorku, útěk se stříbrem z Bílého domu nebo omilostnění takového známého netvora nepravostí, jako je Mark Rich. Je jasné, že udělali to, co udělali, protože si mysleli, že jim to projde, že přečkají jakoukoli špatnou publicitu, stejně jako Bill během skandálu s Monikou Lewinskou. Jak už jsem řekl, ohrnovali nos nad systémem.

To vidí i Lemmingové. To, co udělali, nejenže poslouží k dalšímu podkopání respektu a důvěry veřejnosti ve vládu a v náš systém zákonů, ale také to slouží jako ukazatel toho, jak nebezpečně daleko už náš respekt a důvěra uvnitř samotného systému klesly. Když nejvyšší vládní představitelé, včetně samotného prezidenta, veřejně projevují takové pohrdání systémem, je jisté, že pohrdání mezi veřejností značně vzroste.

Víte, já si o systému moc nemyslím. Opravdu si myslím, že je třeba ho vyměnit, a čím dříve, tím lépe. Ale právní stát, který Clintonovi tolik podkopali, je to, co stojí mezi civilizovanou společností a džunglí.

Když přestane existovat právní stát, život se stane neuvěřitelně brutálním. Americké feminizované liberály, kteří věří, že všichni můžeme žít šťastně spolu bez zákonů jako členové nějaké feťácké komuny ze šedesátých let, čeká opravdu nepříjemné překvapení. Děkuji, že jste dnes opět se mnou.