Chiron, znásilnění a Čaroděj ze země Oz (Dr. Pierce)

Dr. William Luther Pierce, tok 2001, z anglického originálu Chiron, Rape, and The Wizard of Oz.

Dobrý den. Dnes je tolik věcí hodných komentáře, že je těžké si vybrat.

Jednou z těch významnějších je jistě reakce či spíše nereakce světa na úterní zvolení Ariela Chirona izraelským premiérem, jakmile se mu podaří sestavit vládu. Vzpomínáte si na reakci masmédií, politiků, představitelů křesťanských církví a všech ostatních hlavounů, když Strana svobodných Jörga Heidera získala před něco málo více než rokem v rakouských volbách dostatek parlamentních křesel, aby se mohla podílet na rakouské vládě? Některé země odvolaly své velvyslance. Politici po celém světě se na Rakousko třásli a prohlašovali, že Heiderovu účast v rakouské vládě nebudou tolerovat.

Hrozilo obchodní embargo vůči Rakousku a důvod? Heider porušil některá tabu svými výroky, které se Židům nelíbily. Řekl, že za druhé světové války bojovalo na německé straně mnoho slušných lidí, včetně lidí v SS. Řekl, že některé Hitlerovy hospodářské politiky ve 30. letech měly smysl, a vyzval k zastavení přistěhovalectví do Rakouska.

Heider není zrovna přísný, a když byl za své výroky kritizován, omluvil se a couvl. Jeho omluvy však nestačily a volební úspěch jeho strany vyústil v nepřetržitý příval senzacechtivých mediálních útoků proti jeho osobě a ostrakizaci Rakouska všemi, kdo si šlapali na hudbu židovského bubeníka. Nyní se tedy Ariel Šaron stane izraelským premiérem.

Šaron je muž, který jako izraelský ministr obrany v září 1982 během izraelské invaze do Libanonu připravil vyvraždění více než 3 000 palestinských žen a dětí v uprchlických táborech Sabra a Šekel kousek od Bejrútu. Palestinští bojovníci tábory evakuovali a zanechali v nich své ženy a děti poté, co je americká vláda Ronalda Reagana ujistila, že jejich rodiny budou v bezpečí. Při přesunu Židů byla monitorována rádiová komunikace mezi izraelskými vojenskými veliteli, v níž hovořili o provádění čistek v uprchlických táborech.

Poté Židé obklíčili tábory svými tanky, aby nikdo nemohl utéct a zůstali v řežbě. Po dva dny drželi tábory uzavřené, zatímco probíhalo vraždění. V noci tábory osvětlovali světlicemi, aby pomáhali vražedným komandům.

To byla práce Ariela Šarona. Více než 3 000 zavražděných žen a dětí, zavražděných typicky židovským způsobem poté, co lstí přiměli muže, aby zanechali své rodiny neozbrojené a bezbranné. Ale masakr uprchlíků v Sabře a Šekele, který Šaronovi dal přezdívku Řezník z Bejrútu, nebyl jeho jediným dílem.

Již dlouho před rokem 1982, kdy byl Šaron generálem izraelské armády, byl nechvalně proslulý zvěrstvy, kterých se se svými jednotkami dopouštěl. Neměl nic raději než se v noci se svými vojáky vplížit do nechráněné jordánské vesnice a řádit tam jako hrdlořez. Po reakci na jeho masakr v Sabře a Šekele v roce 1982 musel Šaron odstoupit z funkce ministra obrany a na čas opustit politiku.

Když se však loni rozhodl kandidovat na premiéra, připravil si k tomu půdu tím, že záměrně vyprovokoval násilí a zabíjení, o nichž se v posledních měsících tolik píše. Ve chvíli, kdy už byla situace mimořádně napjatá, napochodoval na jeruzalémskou Chrámovou horu s početným kontingentem ozbrojených bodyguardů, kteří odháněli muslimské věřící a vyvolali pobouření mezi Palestinci. Toto pobouření předvídatelně vyústilo v házení kamenů palestinskými dětmi a střelbu židovských vojáků do palestinských civilistů.

Barak nedokázal nastolit pořádek, a tak ho Šaron minulý týden ve volbách porazil a získal možnost stát se premiérem místo něj. A kde je rozhořčení politiků, kteří ještě před necelým rokem házeli prstem na Jergeho Haidera? Kde jsou senzační články v médiích o Šaronově kriminální minulosti? Proč nyní mlčí církevní představitelé, kteří Haiderovy nemorální výroky odsoudili? Kdo vyhrožuje odvoláním velvyslance z Izraele nebo přerušením obchodu s Izraelem? To je lekce pro ty, kteří mají oči k vidění. Je to poučení ani ne tak o krutém chování Izraele, ale o pokrytectví a naprosté nepoctivosti, které charakterizují prakticky všechny osoby mimo Izrael, které zastávají mocenské a vlivné pozice.

A je to také poučení o povaze našich masmédií, poučení o motivaci lidí, kteří média ovládají. Tradiční názor je, že média jsou liberální, že lidé, kteří určují jejich politiku, jsou liberálové, levičáci. Ale tak to není. 

Pravdou je, že média nejsou liberální. Jsou to Židé. Muži, kteří je ovládají, nejsou liberálové.

Jsou to Židé. A proto média reagovala na Haiderův volební úspěch v Rakousku a na Šaronův úspěch v Izraeli tak, jak reagovala. Rozumíte? Pokud se domníváte, že máte pro jejich chování jiné vysvětlení, řekněte mi ho.

No, mohl bych o tomto tématu mluvit celý den, o naprosto zásadním problému pro celý svět, kterým tato židovská kontrola médií je. Ale pojďme dnes mluvit o jiných věcech. Došlo ke spoustě nových zločinů černé na bílé, o kterých se šéfové médií rozhodli, že o nich nemusíte slyšet.

Bohužel vysoké procento těchto zločinů bylo spácháno na mladých bílých ženách. Například v Little Rocku v Arkansasu znásilnil sériový násilník během posledních pěti týdnů nejméně osm bělošek, na které mířil zbraní. Říkám nejméně osm, protože osm obětí se dosud přihlásilo a poskytlo policii odpovídající popis černošského násilníka.

Netuším, kolik dalších žen se bálo nebo stydělo jít na policii, nebo prostě nebyly schopny poskytnout adekvátní popis. Každopádně máme v Little Rocku na útěku černošského násilníka, který za posledních pět týdnů brutálně znásilnil se zbraní v ruce nejméně osm bělošek, a mimo Little Rock to není žádná novinka. Před třemi měsíci, v listopadu loňského roku, jsem vás informoval o zmizení Lucy Blackmanové v Tokiu.

Lucy byla mimořádně atraktivní jednadvacetiletá Angličanka, vysoká, štíhlá, modrooká blondýna, která odjela do Japonska jako turistka a nakonec pracovala jako hosteska v exkluzivním klubu japonských podnikatelů. A pak zmizela. V listopadu jsem vás informoval, že ačkoli se po ní dosud nenašla žádná stopa, Lucy byla téměř jistě zdrogována, znásilněna a zavražděna japonským realitním magnátem Džódžim Obarou, s nímž byla viděna, jak opouští klub.

Obara měl rád vysoké blondýnky a už jich několik znásilnil a prošlo mu to. Nyní byla Lucy nalezena. Totiž její hlava, trup a ruce byly nalezeny zabodnuté v betonovém bloku něco málo přes 200 metrů od Obarova luxusního bytu na nábřeží.

V Japonsku je to velká zpráva, ale vsadím se, že jste o tom ještě neslyšeli. To je ale příběh. Vysoká, krásná anglická dívka, bohatý otec, dravý japonský násilník, který je obchodním magnátem, rozčtvrcené tělo dívky objevené v betonovém bloku poblíž magnátova bytu, a v Americe to není zpráva.

Poslyšte, tohle je další téma, o kterém bych mohl mluvit celý den. Právě teď mám na stole podrobné zprávy o půl tuctu dalších případů znásilnění nebo vražd bílých žen, případně obojího, které tady ve Spojených státech v posledních několika týdnech spáchali černoši, a zprávy o tom byly utajeny s výjimkou bezprostředních oblastí, kde se zločiny staly. Domnívám se, že má smysl o těchto zločinech mluvit i poté, co jsem se vyjádřil, protože se vždy najdou noví posluchači, které je třeba přesvědčit.

Poté, co jsem před několika týdny informoval o hromadném znásilnění a vraždě bělochů ve Wichitě v Kansasu dvěma černochy, mi napsala řada nových posluchačů, že mi nevěřili, když slyšeli mé vysílání, a tak si to sami ověřili a s údivem zjistili, že je to pravda. Nenapadlo je, že je možné, aby něco tak strašného bylo nebo bylo utajeno. Nevěřili, že by nějaká zodpovědná osoba, například ředitel zpravodajství nějakého celostátního média, chtěla něco takového ututlat.

Věřím, že pokaždé, když mluvím o něčem takovém, jako je masakr ve Wichitě, pomáhám několika dalším lidem zjistit, jak vážnému problému čelíme. A rozhodně je vážným problémem, když lidé, kteří ovládají celostátní média, záměrně zkreslují zprávy, některé zprávy zamlčují a jiné zveličují, aby zmátli veřejné mínění. To je vážný problém.

Obávám se však, že se často proviním tím, že podstatu problému nezkoumám dostatečně hluboko. Dám vám příklad. Členové mé organizace, Národní aliance, nedávno v Little Rocku rozdávali některé naše publikace, v nichž upozorňovali na rostoucí počet trestných činů černochů proti bělochům.

V Little Rocku je to v současné době trochu citlivé téma kvůli sérii tamních znásilnění, o nichž jsem se před chvílí zmínil, a které se týkalo pouze černochů. A přestože je povědomí bílých občanů Little Rocku poněkud zvýšené, využíváme příležitosti poskytnout jim některé informace, ke kterým by jinak nemuseli být tak vnímaví. No, bohužel je fakt, že většina bílých občanů Little Rocku a všech ostatních měst ve Spojených státech není vnímavá k jakýmkoli informacím nebo myšlenkám, které jsou politicky nekorektní, ať už je situace jakkoli krutá.

Budou se držet politické korektnosti jako tonoucí záchranné vesty. Budou si myslet to, co jim autorita nařídí, a říkat to, co jim autorita nařídí. Jsou to lemplové.

Po jedné z našich distribucí v Little Rocku před několika dny jsem dostal dopis od jednoho tamního lemminga. Svůj dopis začínal, cituji: „Vypadněte z Little Rocku. Poslední, co toto město potřebuje, je banda nevzdělaných, krátkozrakých a nevychovaných fanatiků, kteří nás ostatní špiní nenávistí.

Byl jsem znechucený, když jsem viděl stovky letáků vaší organizace, které tu zametaly příjezdové cesty normálních, slušných lidí atd. Dále mi prudérním, samolibým způsobem sdělil, že je bílý konzervativec, který vždy volí republikány. Řekl však také, opět cituji: Vzdejte se svého snu o bílém národě. To se nestane a nemělo by se to stát. Svět je rozmanitý a je tím lepší. Konec citátu.

To je ovšem stranická linie jak demokratů, tak republikánů, snad jen se sotva znatelným rozdílem v důrazu. Rozmanitost je dobrá. Větší rozmanitost je lepší.

To je politicky korektní stranická linie. Lemplové tomu věří, protože to slyšeli přímo z televize. Jejich oblíbené sportovní hvězdy a hollywoodské celebrity říkají totéž.

Al Gore a George Bush říkají, že tomu věří, a světe div se, každý lempl tomu věří také. A lemmingové nikdy neslyšeli, že by Al Gore nebo George Bush řekli špatné slovo o černošských násilnících, kteří se přiživují na bílých ženách. Jejich televize jim nikdy neřekla nic o černých násilnících.

Nepochybně jsou proti znásilňování. Alespoň slušní republikánští lemplové ano. Pravděpodobně lemplové, kteří v minulosti volili Billa Clintona, nemohou být příliš proti znásilňování.

Ale i republikánští lemplové budou mít najednou velmi smíšené pocity, když se zmíní rasový aspekt znásilnění. Vědí, že je pro ně v pořádku být proti znásilnění. Ale není v pořádku mluvit nebo dokonce přemýšlet o tom, že černoši znásilňují bílé ženy.

To naznačuje, že nejsou dostatečně nadšeni úžasnou rozmanitostí, která se v naší společnosti za posledních zhruba 40 let rozrůstá jako rychle metastazující rakovina. Správná stranická linie zní, že rozmanitost je dobrá. K tomu nesmí být žádné výhrady, nic, co by dobrotu rozmanitosti zpochybňovalo.

Vždyť si jen představte, kam by mohlo vést mluvení nebo dokonce přemýšlení o černoších znásilňujících bílé ženy. Člověk by si mohl vzpomenout na dobu, kdy černoši znásilňující bílé ženy byli prakticky neslýchaní. Protože, za prvé, černoši se nesměli pohybovat v bělošských čtvrtích.

A za druhé, vztáhnout ruku na bílou ženu znamenalo pro černocha jistou smrt. Člověk by mohl začít přemýšlet i o tom, jak a proč k tak velké změně za posledních 40 let došlo. Mohli bychom začít přemýšlet o vztahu mezi nárůstem rozmanitosti a nárůstem počtu případů znásilnění bílých žen černochy.

Ach, velmi nesprávné uvažování. Je snadné pochopit, proč je republikán Lenning, který mi napsal z Little Rocku, naštvaný. Bojí se, že když já a další členové Národní aliance budeme mluvit o rasových aspektech znásilnění v Little Rocku, bude to, řečeno jeho slovy, nás ostatní barvit nenávistí.

Což znamená, že pokud členové Národní aliance v Little Rocku udělají dostatečně velký povyk kolem toho, že tam černoši znásilňují bílé ženy, a lidé v Little Rocku o tom začnou přemýšlet a mluvit, lidé v jiných částech země mohou pojmout podezření, že lidé v Little Rocku jsou natřeni nenávistí. Budou mít podezření, že republikáni Lenningové z Little Rocku nejsou dostatečně nadšení pro zvyšování tamní rozmanitosti. Domnívám se, že republikán Lenning, který mi napsal, má bohužel větší obavy z toho, než aby zastavil znásilňování bílých žen černochy.

Před deseti lety jsem si myslel, že způsob, jak usměrnit myšlení republikánských Lenningů, je udeřit je podél hlavy kusem 2x4 nebo robustní nohou dubového stolu. Pak, když jsem se o Lenningovi dozvěděl víc, jsem si uvědomil, že to vlastně není nutné. Karma a nedostatek rozhodně nejsou špatné věci, když je třeba lidi přeorientovat.

Co je však mnohem účinnější, je jednoduše změnit jejich autority. Lenningové nepotřebují, aby jim někdo narovnal myšlení kusem 2x4, protože ve velmi důležitém slova smyslu nemyslí. Republikán Lenning, který mi napsal, se nepodíval na důkazy, nezamyslel se nad nimi a pak sám nedošel k závěru, že větší rozmanitost je lepší.

To mu řekla jeho televize a on to jen papouškuje. Lenningové nepřemýšlejí o tom, co říkají, o nic víc než mluvící papoušci. To ale neznamená, že jsou nutně hloupí.

Tento republikán z Little Rocku si možná dokáže naprogramovat vlastní videorekordér a sám si spočítat daně z příjmu, ale když přijde na otázku politické korektnosti, nepřemýšlí. Je to podmíněný reflex. Už jsem s vámi o tomto Lenningově fenoménu mluvil, ale je to nesmírně důležitá myšlenka, která vede k některým velmi důležitým praktickým závěrům.

Chtěl bych tedy nyní tuto myšlenku ještě jednou rychle projít. Za prvé, v boji o přežití rasy, do kterého jsme nyní zapojeni, je vnímání nesmírně důležité. Je nezbytné, aby lidé věřili, že náš boj lze vyhrát.

Mnoho lidí, kteří by se mnou měli spolupracovat nebo mě aktivně podporovat, se dívá na všechny ty lidi, kteří papouškují to, co slyší v televizi, a srovnávají těch 96, 97 nebo 98 procent bílé populace s velmi malým počtem lidí, kteří jsou ochotni vystoupit proti plánu Sumnera Redstona na rozmanitější Ameriku, a jsou znechuceni. Dojdou k závěru, že je to beznadějné, že šance proti nám jsou příliš velké, že síly lenningovství jsou příliš silné, a tak to vzdají. Nebudou se bránit.

Ale víte, to je špatný pohled na tento boj. Nejsme to my proti Lenningům. Jsme to my proti lidem, kteří Lenningům říkají, co si mají myslet, a to je velmi důležitý rozdíl.

Připomíná mi to něco, co jsem viděl jako malý kluk. Je to scéna z Čaroděje ze země Oz, kdy Dorotka a její přátelé zjistí, že zdánlivě všemocný čaroděj bez svých iluzí a zvláštních efektů není zase tak mocný. Židé jsou především iluzionisté.

Pracují za televizní obrazovkou, aby vytvořili iluzi, že všichni souhlasí s jejich jedovatými myšlenkami a jsou spokojeni s tím, jak Židé věci prosazují. Například iluzi, že každý normální, slušný člověk je spokojen s trendem stále větší rozmanitosti. Ale vytáhněte zástrčku z jejich televize, aby se na obrazovce přestaly objevovat iluze, a člověk zjistí, že přece jen nejsou tak hrozivou silou.

A Lenningové, aniž by jim někdo říkal, co si mají myslet, mohou jen zmateně mlít, což neznamená, že Lenningové ve svých bezmyšlenkovitých milionech nejsou nebezpeční a že je lze ignorovat. Jde o to, že Lenningy nemusíme obracet na víru. Nemusíme je přesvědčovat.

Musíme jen bičovat mistry iluzí. Pak lze Lenningy obrátit o 180 stupňů během několika týdnů. Ti samí Lenningové, kteří nyní volají po větší rozmanitosti a skutečně věří tomu, co říkají, budou volat po rasových čistkách v homogenní bílé Americe a skutečně věřit tomu, co budou říkat, až budou masmédia odebrána Židům a vrácena pod kontrolu našich vlastních lidí.

A proto v těchto vysíláních stále znovu zdůrazňuji, jak je důležité umět komunikovat s naším lidem, jak je důležité prolomit židovskou monopolní kontrolu nad šířením informací a myšlenek, obrazů a iluzí, což je klíčem k přežití našeho lidu, klíčem k návratu našeho lidu k morálnímu a duchovnímu a rasovému zdraví, klíčem k záchraně toho, co zbylo z naší civilizace a naší kultury, a k obnovení duševního zdraví a pokroku je nejprve schopnost účinně konkurovat Židům a komunikovat s neleninskými 2, 3 nebo 4 procenty populace schopnými samostatného myšlení a poté rozbít židovské sevření médií, jimiž ovládají myšlení leninských lidí. To jistě není snadný úkol, ale je to úkol mnohem schůdnější než snaha přimět Lenningy, aby mysleli sami za sebe, než snaha obrátit Lenningy, dokud Židé stále ovládají svou mašinérii iluzí. Takže to, co nyní děláme, je, že pokračujeme v budování našich vlastních médií, nadále získáváme každý týden více posluchačů těchto vysílání, pokračujeme v budování naší schopnosti šířit letáky kdykoli a kdekoli, kde se mohou dostat ke komukoli s otevřenou myslí, pokračujeme ve zpřístupňování knih a dalších tištěných materiálů a zvukových materiálů a videomateriálů lidem hledajícím pravdu.

A dělat to rychleji, než mohou Židé pokročit ve svém úsilí o zákaz prvního a druhého dodatku, čímž by postavili mimo zákon svou konkurenci a zajistili si trvalou monopolní kontrolu nad myslí Lenningů. O tom budeme více hovořit v pozdějších vysíláních, protože je to zdaleka nejdůležitější úkol pro přežití našeho lidu. Je však třeba mluvit i o dalších věcech.

Shromáždil jsem několik zajímavých informací o tom, že pan Clinton omilostnil uprchlého židovského miliardáře a zločince Marka Riche, a o tyto informace bych se s vámi rád podělil příští týden. Děkuji, že jste dnes opět se mnou.