jak si zaseješ, tak také sklidíš (Dr. Pierce)

Dr. William Luther Pierce, z roku 2001, z anglického originálu As Ye So.

Ahoj, nejprve bych chtěl přiznat chybu, které jsem se dopustil ve vysílání minulý týden. Cirkusovému impresáriovi P. P. Barnumovi jsem přisoudil výrok, že podceněním inteligence amerického publika ještě nikdo nepřišel ani o pětník.

Nejméně dva pozorní posluchači mě od té doby upozornili, že tento výrok ve skutečnosti pronesl novinář a spisovatel H. L. Minkin. Výrok, který by si měl P. P. Barnum zapamatovat, zní, že každou minutu se rodí hlupák. Minulý týden jsme hovořili o výhodách, které přináší zvyšování rozmanitosti v Americe.

Hlavní odměnou je nárůst odcizení, protože mladí Američané si nedokážou vytvořit zdravý pocit rasové identity a nenacházejí uspokojivé vzory. Rozmanitost roste a homogenita zároveň klesá. A jak ubývá homogenity, ubývá i pocitu sounáležitosti a identity.

A mluvili jsme také o mnoha vedlejších výhodách rozmanitosti. Rostoucí počet sebevražd, výrazně zvýšený výskyt neuróz a psychopatologií, více střelby na školních dvorech, rostoucí počet těhotenství mezi mladými neprovdanými bělošskými teenagery, zmatení a ztráta hodnot, snížené akademické standardy, rozvrácení učebních osnov historie a literatury na našich univerzitách a řada dalších důsledků rozmanitosti, kterou na nás navštěvuje vláda a židovská média. A Amerika není jediným národem, který zničili šiřitelé rozmanitosti.

Pokud jste věnovali pozornost zprávám o dění na Balkáně, jistě jste si všimli, že krveprolití a utrpení, které tam započalo odhodláním Madeleine Albrightové a Clintonovy vlády nacpat Srbům do chřtánu multikulturalismus, se stále šíří. Zabíjení, které nyní probíhá v Makedonii, je přímým důsledkem bombardování Bělehradu Clintonovou vládou s cílem donutit Srby, aby přijali multikulturalizaci srbské provincie Kosovo. Pokud si vzpomínáte, Madeleine Albrightová a její košer parta se vymlouvali na to, že zlí Srbové špatně zacházejí s albánskou menšinou v Kosovu, která chce pouze žít v multikulturní blaženosti se Srby.

No, samozřejmě, Albánci nic takového nechtěli. Chtěli přesně to, co chtěli Srbové, totiž mít Kosovo jen pro sebe. Takže jakmile Madeleinini najatí ozbrojenci změnili poměr sil v Kosovu a vytlačili srbskou armádu, Albánci místo aby se se svými srbskými sousedy objímali, začali je zabíjet a terorizovat.

Srbové utekli, aby si zachránili holý život, a nyní v Kosovu vládnou Albánci, s výjimkou několika zcela srbských enkláv. A nedávno se Albánci rozhodli, že to, co fungovalo v Kosovu, by mělo fungovat i v sousední Makedonii, kde mají také početnou menšinu. A tak se teď v Makedonii navzájem zabíjejí Slované a Albánci.

Jinými slovy, snaha Clintonovy vlády multikulturalizovat Kosovo způsobila, že se v oblasti výrazně zvýšilo krveprolití, násilí a neštěstí. Před Madeleine zde panoval víceméně mírový status quo. Srbové občas zabíjeli Albánce a Albánci občas zabíjeli Srby.

Nyní tam panuje chaos a masové krveprolití. Bez vnějšího nátlaku si lidé většinou vybírají život mezi svými. Někdy bojují proti jiným etnickým nebo rasovým skupinám, ale boje se minimalizují tím, že se udržuje separace a jednotlivé skupiny si mohou spravovat své vlastní záležitosti a žít podle svých zvyklostí.

Pak přijde multikulturalista a všem řekne, že je špatné, aby se lidé starali o své věci, že by se místo toho měli starat o věci ostatních, a výsledkem je velké neštěstí pro všechny zúčastněné, kromě multikulturalisty, který svou práci vidí v tom, že se stará o věci ostatních a nutí lidi žít s lidmi, s nimiž žít nechtějí. Ve skutečnosti multikulturalisté začali se svým smrtícím vměšováním na Balkáně už dávno. Po první světové válce je napadlo, že by bylo hezké vzít hromadu různých národů, Chorvatů a Srbů a Slovinců a Černohorců a Albánců a Makedonců, některé muslimské, některé katolické, některé pravoslavné, zrušit mezi nimi hranice a donutit je všechny žít multikulturně pohromadě v nové umělé zemi zvané Jugoslávie.

Komunisté drželi tento umělý multikulturní výtvor pohromadě pod hrozbou bajonetů a popravčích čet. Po pádu komunismu si však jednotlivé skupiny, které byly donuceny žít společně, šly po krku a bojovaly o vlastní území, kde by mohly opět žít samy bez zásahů zvenčí. Ve skutečnosti je toho víc.

Existují dva typy multikulturalistů. Jsou to chladnokrevní řezníci typu Madeleine Albrightové a její košer party, kteří se k multikulturalismu ideologicky nehlásí, ale používají ho jako zbraň ve své pokračující válce proti zbytku světa. A pak jsou tu mokří multikulturalisté, ideologičtí multikulturalisté, kteří skutečně věří, že by nikomu nemělo být dovoleno starat se o své vlastní záležitosti.

Skutečně věří, že smíchání nejrůznějších lidí dohromady a následné vynucování jejich pospolitosti vládou je správná cesta. Když začne krveprolití, typy typu Madeleine Albrightové se smějí do rukávu a mokré typy si rvou vlasy a snaží se přijít na to, co se pokazilo. Po rasových nepokojích na Mardi Gras v Seattlu před měsícem se lidé typu Madeleine Albrightové soustředili na to, aby se zpráva potlačila a nedostala se do zbytku země, aby nezpůsobila, že si některé ovce rozmyslí výhody větší rozmanitosti.

Vlhcí multikulturalisté si mnuli ruce a naříkali, proč se prostě všichni nemůžeme naučit spolu vycházet? Mokří se to stále snaží vyřešit, stále omlouvají černochy, stále se snaží vysvětlit jejich chování politicky korektním způsobem a jsou roztrpčeni reakcí, které se jim dostává od podstatné části bílé veřejnosti. Mnozí běloši nadále vyjadřují v dopisech do novin a v rozhlasových talk show v Seattlu rozhořčení nad tím, že policie nedokázala ochránit bělochy a zatýkat černochy při výtržnostech ze strachu, že budou obviněni z rasového profilování. Stěžují si také na neochotu místních prokurátorů obvinit černošské výtržníky z trestných činů z nenávisti, ačkoli mnozí černoši při útocích na bělochy křičeli, pojďme na bělochy.

Seattle vlastně poskytuje zábavnou ilustraci multikulturalismu v praxi. Město je plné velmi zmoklých fotbalových maminek a bílých yuppies, kteří se hlásí k multikulturním ideálům. Teď se snaží najít výmluvy, proč to nefungovalo.

Aby byli zmoklí multikulturalisté dlouhodobě spokojení, musí svůj multikulturalismus praktikovat na dálku. Potřebují, aby ho vláda vnucovala ostatním lidem. Když se jim to vrátí domů na jejich vlastní dvorek, mají problém se s tím vypořádat.

No, ale domů se vracejí i jiná kuřata. Již od druhé světové války jsou Spojené státy pilným útočným psem a inkasní agenturou pro světové Židy. Celý svět se choval k ubohým, nevinným a neškodným Židům tak strašně, že vláda USA bude nutit zbytek světa, aby Židům platil reparace za špatné zacházení s nimi.

Nejprve to byli Němci, které americká okupační armáda donutila vykašlat na Židy desítky miliard dolarů. Pak to byli Švýcaři, kterým americký Kongres pohrozil bojkotem, pokud Židům nezaplatí, a tak to šlo dál. Francouzi jim sebrali část majetku a Židé ho chtěli zpět.

Švédové za války obchodovali s Německem a Němci jim zaplatili židovským zlatem, a Židé ho chtěli zpět. Před několika lety jsem předpověděl, že Židé se nakonec dostanou i k nám. Většina lidí si myslela, že se mýlím, když jsem tuto předpověď vyslovil.

Koneckonců to byla armáda Spojených států, která za druhé světové války tahala Židům v Evropě kaštany z ohně. Kdyby Spojené státy zůstaly neutrální a daly jasně najevo svůj záměr zůstat neutrální, k válce v západní Evropě nemuselo nikdy dojít. Německo nemuselo nikdy bojovat proti Francii, Británii a Spojeným státům.

Německo by rozbilo Sovětský svaz, zničilo komunismus a navždy vyhnalo Židy ze střední a východní Evropy. Ale Spojené státy pod vedením Franklina Roosevelta tajně přislíbily Británii podporu, pokud bude Británie bojovat proti Německu, dokud Amerika nenajde záminku, jak do války vstoupit. Byly to americké bomby, které zničily německá města a zabily miliony německých civilistů.

Byla to americká intervence, která umožnila přežití komunismu a která také umožnila hordám komunistických násilníků a vrahů z Východu, aby se hemžily poraženým Německem. Byla to Amerika, která se pomstila Německu a německému lidu za to, že se odvážili zvednout ruku proti Židům. A po válce to byla Amerika, která poskytla miliardovou pomoc rodícímu se státu Izrael a umožnila izraelským Židům zvítězit nad svými sousedy a zmocnit se arabské země.

Jak by tedy Židé mohli mít tu drzost požadovat reparace od Ameriky, která byla vždy jejich největším mecenášem? Na jakém základě by mohli požadovat reparace od nás? Lidé mě považovali za hlupáka, když jsem vyslovil takovou předpověď. No, tato kuřata se začala ozývat loni, když Židé podali žaloby na Ford a IBM a další americké společnosti, které měly před druhou světovou válkou dceřiné společnosti v Německu. Protože německá vláda nutila za války Židy pracovat v německém obranném průmyslu a mezi tato odvětví patřily i některé německé dceřiné společnosti amerických firem, Židé požadovali po amerických mateřských společnostech zpětné vyplacení mezd.

To však byla jen úvodní potyčka. Nyní přišlo celé hejno kuřat. V žalobě podané před několika týdny u amerického okresního soudu pro okres Columbia požadují židovské skupiny zastupující takzvané přeživší holocaustu 40 miliard dolarů.

Židé tvrdí, že americká vláda nedokázala vybombardovat a zničit železniční tratě vedoucí do Osvětimi, velkého pracovního tábora v Polsku, kde Němci za pomoci židovských dělníků vyráběli syntetický kaučuk a další válečné materiály a kde jich podle Židů čtyři miliony zemřely v plynových komorách. Podle židovské stížnosti, kdyby Američané bombardovali železniční tratě vedoucí do Osvětimi, pak by Němci nemohli všechny tyto Židy poslat do Osvětimi do plynu a oni by pravděpodobně válku přežili. Němci nebombardovali železniční tratě do Osvětimi, protože v čele amerického válečného úsilí stálo mnoho antisemitů, kteří nechtěli udělat nic pro záchranu Židů.

Mně to připadá jako chabý argument. Říká se, že kdyby Američané vybombardovali železniční tratě do Osvětimi, tak by Němci, kteří byli dost tupá a nepředstavitelná banda, nebyli schopni vymyslet, co udělat s Židy, které tam hodlali poslat do plynu. Ale Američané železniční tratě nebombardovali, protože ve skutečnosti nechtěli Židy zachránit.

To je argument, který se předkládá, a Židé chtějí od americké vlády 40 miliard dolarů. Konkrétní obvinění, které Židé vznášejí proti Američanům, je spoluúčast na genocidě. Zní to absurdně, ale myslím, že to zabere.

Dovedete si představit, že by se někdo v médiích smál tvrzení Židů, že by jim Američané měli zaplatit 40 miliard dolarů za spoluúčast na genocidě? Myslím, že média to budou brát velmi vážně. Dovedete si představit, že by se proti požadavku Židů ozval nějaký americký politik? Myslím si, že se na něj vrhnou, aby ho podpořili, jakmile případ začne v příštích měsících přibývat na titulních stranách novin. Myslím, že Židé své peníze dostanou, a to z našich kapes, a to nám poslouží.

A pak začne šílenství, které je bude živit. A proč ne? Platí pravidlo, že cucákovi se nikdy nedává rovný díl. A my jsme rozhodně světoví šampióni ve vysávání.

Nechci tím naznačit, že v tomto posledním tvrzení Židé jen natahují ruce a říkají: dejte nám své peníze. V příštích týdnech a měsících se u amerického okresního soudu pro District of Columbia budou objevovat nejrůznější standardní právnické hokusy pokusy generované kouřem a zrcadly. Budou měsíce předkládat obrovské množství důkazů a svědectví, aby dokázali, že jsme skutečně vinni ze spoluúčasti na genocidě a že jim skutečně dlužíme 40 miliard dolarů.

To je samozřejmě docela snadné, když se vaši odpůrci tak bojí, že budou označeni za antisemity, že se nebudou bránit. Jedním z důkazů, které Židé u soudu předloží, je například to, že v letech 1943 a 1944 bylo z Maďarska do Osvětimi deportováno 430 000 Židů, přičemž k zabránění těmto deportacím by stačilo vybombardovat železniční mosty z Maďarska do Polska. Američané měli leteckou převahu a snadno mohli mosty bombardovat, kdyby chtěli, ale neudělali to.

Američané jsou tedy vinni ze spoluúčasti na genocidě za údajné zplynování oněch 430 000 Židů z Maďarska. Navíc tvrdili, že těchto 430 000 Židů mělo u sebe při deportaci cennosti v hodnotě 2 miliard dolarů. Šperky, mince, drahé kameny atd.

Po válce byly tyto 2 miliardy dolarů v cennostech uloupeny americkými vojáky. Židé je po nás chtějí zpět. Myslím, že je to pro Židy poetická spravedlnost, když tyto peníze vydírají bandu zbabělých pokrytců, jako jsme my, kteří se jim bojí postavit a kteří byli tak dlouho jejich tyrany proti zbytku světa.

A brzy se vrátí domů i další slepice. Více než 50 let jsme Židům pomáhali drancovat a vraždit ostatní národy Blízkého východu. Nejen Palestince, ale i Egypťany, Iráčany, Libanonce, Syřany, Jordánce a další.

A ti všichni si to prostě nechali líbit. Kopeme je do zubů na příkaz Židů a oni nám to nevracejí. Předpokládali jsme, že budou kopat donekonečna, aniž by kopali zpátky.

Velkou část důvodu, proč se od nás nechali tak dlouho kopat do zubů, tvoří zkorumpované vedení. Podpláceli jsme několik tamních vlád, aby si Židé mohli dělat, co chtějí. Egyptská vláda Husního Mubaraka dokonce vydala zákony, které Egypťanům zakazují psát nebo říkat cokoli kritického o Židech.

Ten vyskakující král, kterého Jordánci donedávna měli, se bál, že kdyby vybočil z řady, přišel by o svůj status mezinárodního tryskáče a playboye. Saúdové a mnoho dalších ropných otřesů v Perském zálivu vydělávají příliš mnoho peněz prodejem své ropy Američanům, než aby nám dělali potíže. Zrovna minulý měsíc zakázala libanonská vláda mezinárodní konferenci historických vědců, která se měla konat v Bejrútu.

Někteří z těchto vědců se totiž ve svých pracích odchýlili od politicky korektní linie stanovené Židy ohledně toho, kdo nese vinu za druhou světovou válku a co se během ní stalo. Židé požádali libanonskou vládu, aby konferenci zakázala, a to libanonská vláda udělala. To vše se však začíná měnit.

Nová generace mladých militantních umělců a intelektuálů se vymaňuje ze zkorumpované a hanebné podřízenosti, která byla pro Araby na Blízkém východě tak dlouho pravidlem. Tito mladí bojovníci jsou schopni mnohem více než si jen připnout výbušninu pod kabát a pak vejít do davu Izraelců a odpálit se. Píší poezii, hudbu, romány, eseje, úvodníky a filmové scénáře, které jejich zkorumpovaní političtí vůdci prohlásili za nezákonné, ale které přesto kolují ve statisícových nákladech mezi jejich lidmi.

Mladí militantní filmoví režiséři natáčejí filmy, které jejich vlády zakázaly, ale které přesto putují z ruky do ruky. V Káhiře se na CD otevřeně prodávají nelegální písně, které odsuzují Izrael, Židy a Spojené státy, a mladí lidé je vyzývavě zpívají na veřejnosti. Na vrcholu hitparád je nyní píseň Nenávidím Izrael.

Inspirovaly ji televizní scény, kdy Židé loni v září zastřelili dvanáctiletého palestinského chlapce v náručí jeho otce. Písně a filmy se nemusí zdát jako nic proti americkým letadlovým lodím a izraelským teroristickým zbraním, ale tato rychle rostoucí bojovnost mladých arabských intelektuálů a umělců je velmi významná. V minulosti byli sebevražední atentátníci většinou mladí náboženští fanatici, chudí a nevzdělaní, a nebyli o mnoho lepší v sestavování účinné bomby než průměrný Ku Kluxer v této zemi.

Nová generace tvůrců bomb bude bystřejší, vzdělanější, bohatší a s lepšími kontakty. Někteří z nich, stejně jako Usáma bin Ládin ze starší generace, mohou být také věřící, ale důležité je, že bohatí synové a dcery zkorumpovaného arabského vedení nyní považují za módní být národně uvědomělí, podporovat utlačované Palestince a Iráčany a podnikat akce proti nově vnímaným nepřátelům svého lidu. Nemám samozřejmě žádné konkrétní znalosti o tom, jaké tyto akce budou, ale předpokládám, že budou sofistikovanější a pečlivěji naplánované a provedené než sebevražedné atentáty v minulosti, nebo dokonce bombový útok na Světové obchodní centrum v New Yorku v roce 1993.

Pokud ve Spojených státech dojde k nečekanému vypuknutí slintavky a kulhavky na padesáti různých místech současně a následné devastaci celého našeho živočišného průmyslu, budeme vědět, že se některá naše kuřata vrátila domů. George Bush a další zkorumpovaní poskoci Židů v Americe mohou chřestit letadlovými loděmi a vztekat se nad zbabělými teroristickými činy a zkorumpovaní vůdci arabského světa mohou ve snaze udržet si své bohatství a moc uvěznit nebo zastřelit vlastní syny a dcery. Ale kuřata budou přicházet dál.

To je příslib. Je pošetilé i jen pomyslet na to, že bychom se v této pozdní době snažili kuřata zadržet. Historické události spolu obvykle souvisejí.

Jedna navazuje na druhou. Běh dějin lze změnit, pokud se podíváme dostatečně daleko dopředu, ale je to jako měnit kurz jedoucí lokomotivy. Tlačením na bok lokomotivy, když projíždí kolem, toho moc nedosáhneme, ale pokud se dostaneme dostatečně daleko dopředu a posuneme koleje před lokomotivou, můžeme změnit směr, kterým pojede.

Už dávno jsme přestali být ostražití. Stali jsme se krátkozrakými. Příliš dlouho jsme dovolovali slabým a zkorumpovaným lidem, aby nás vedli.

Vpustili jsme do naší společnosti Židy. Zaplatíme za to cenu, a bude to cena strašná, ale snad už teď můžeme plánovat dopředu a udělat něco pro to, abychom posunuli koleje před lokomotivou. Děkuji, že jste dnes opět se mnou.