Volba patriotů (Dr. Pierce)

Dr. William Luther Pierce, roku 2001, z anglického originálu Patriots' Choice.

Dobrý den. Když mluvím s lidmi z různých částí Spojených států nebo si s nimi dopisuji, zdá se, že otázkou, na které se všichni shodnou, je imigrace.

Každý má svůj vlastní hororový příběh o tom, co příliv nebělošských přistěhovalců způsobil komunitě, ve které žije, nebo jeho pracovišti. Lidé, které znám a kteří pracují v Silicon Valley jako vysoce kvalifikovaní odborníci, si mi stěžují na obrovský příliv Asiatů, kteří jim berou práci, zejména Asiatů z Indie. Na Asiaty si stěžují i lidé ve zdravotnických profesích a na akademické půdě.

V mnoha nemocnicích je 90 % stážistů Vietnamců, Číňanů nebo Pákistánců. Univerzitní fakulty se plní Asiaty, takže bílí američtí vědci mají stále méně příležitostí k akademické kariéře. Na druhém konci socioekonomické škály převzali mestici z Mexika a dalších částí Střední a Jižní Ameriky prakticky všechna minimálně placená pracovní místa ve stavebnictví a při úpravě krajiny, v drůbežárnách, při úklidu, v gastronomii a v mnoha dalších oblastech, kde je zapotřebí nekvalifikovaná práce.

V rozsáhlých částech Spojených států nejsou k vidění žádní bílí zaměstnanci motelů nebo hotelů, snad s výjimkou registrace, žádní bílí číšníci nebo servírky a žádní běloši v kuchyni. Veřejné školy v těchto částech země, těžce postižených nebělošským přistěhovalectvím, se staly katastrofálními oblastmi, kde bílé děti převažují nad hnědými, žlutými a černými. Čtvrti, dokonce celá města, která bývala zcela bílá a čistá, bezpečná, klidná a slušná, se v posledních dvou desetiletích stala téměř zcela nebílými.

Nikdo, s kým mluvím nebo si dopisuji, nemá z této situace radost. Většina z nich je naštvaná, někteří z nich docela. Samozřejmě nemluvím s každým v této zemi.

Nemluvím s křesťanskými duchovními, kteří hlásají, že jsme všichni Boží děti, a proto bychom neměli mít námitky proti tomu, abychom se o svou půdu, školy a příjmy dělili s našimi nebělošskými bratry a sestrami. Nevedu korespondenci s majiteli drůbežářských závodů, kteří si stěžují, že běloši nejsou ochotni vykonávat těžkou a smradlavou práci v jejich závodech za rozumnou mzdu, a tak si přivádějí nebělochy, kteří jsou rádi, že mají práci. A nemám co do činění ani s šéfy Demokratické strany, kteří chtějí, aby do země přicházelo více nebělochů, protože téměř všichni budou volit demokraty, ani s republikánskými velkopodnikateli, kteří vítají více nebělošské imigrace, protože díky ní klesá cena práce.

Mluvím však s dostatečným počtem lidí, takže jsem si zcela jist, že velká většina bílých Američanů by ráda viděla konec přílivu nebělochů přes naše hranice. A do této bílé většiny počítám i politicky korektní fotbalové maminky a yuppies, protože v soukromí volební místnosti by i oni hlasovali pro ukončení této záplavy. Vlastně bych se nedivil, kdyby většina voličů demokratů, kteří jsou podstatně méně bílí než republikáni, hlasovala pro zastavení nebílé imigrace.

Ale voliči samozřejmě nemají šanci vyjádřit své pocity ohledně nebílé imigrace nebo mnoha dalších citlivých otázek. To je zvláštní, že? Obvykle se říká, že politici usilují o hlasy voličů a budou se zasazovat o jakoukoli věc, o které se domnívají, že jim hlasy přinese. Jak to, že ani demokraté, ani republikáni nemají možnost vyjádřit své pocity v otázce imigrace? Bylo by pochopitelné, kdyby se Demokratická strana chtěla této otázce vyhnout, protože ji považuje za rozdělující.

I když by platforma vyzývající k zastavení imigrace nebílých, nebo dokonce k zastavení veškeré imigrace, byla populární mezi bílými voliči Demokratické strany, mohla by být mnohem méně populární mezi velkým počtem nebílých voličů Demokratické strany. Ale republikánští voliči, kteří jsou v drtivé většině běloši, by jistě byli pro zastavení nebílého přistěhovalectví. Proč je tedy George Bush přinejmenším stejně silně nakloněn otevřeným hranicím, jako byl Bill Clinton? Proč se brání prosazování imigračních zákonů, které již máme, stejně silně jako kterýkoli demokrat, i když si to většina lidí, kteří ho volili, rozhodně nepřeje? Je to zajímavá otázka a její zkoumání nám pomůže lépe pochopit, jak funguje náš vládní systém v Americe.

Ve vzduchu se vznáší spousta blábolů o, cituji, vůli lidu a podobných hloupostech. Většina lidí má jakousi mlhavou představu, že zemi vládne lid prostřednictvím svých volených zástupců. A v jistém smyslu je to asi pravda, až na to, že lid nejsou občané, které opravňuje ústava.

A přesnější by bylo označit politiky, jejichž prostřednictvím vládnou, za koupené zástupce. Lidé, kteří skutečně vládnou, se naučili, že voliči, kteří si pouze představují, že to jsou oni, kdo vládnou, jsou velmi snadno manipulovatelní. Když se blíží volby a otázka přistěhovalectví je klíčovou otázkou, když jeden z kandidátů slibuje, že ponechá americké hranice otevřené a s otevřenou náručí přivítá každého, kdo přes ně legálně či nelegálně přichází, a druhý kandidát slibuje, že použije americkou armádu k uzavření hranic a zcela zastaví příliv nelegálních přistěhovalců, takže voliči mají skutečně na výběr, pak bychom mohli správně říci, že vládnou voliči.

Ale voliči samozřejmě takovou volbu nemají. Hromadně kandidující politici nenabízejí voličům možnost volby v otázkách, které jsou skutečně důležité. Místo toho nabízejí různé plány na snížení nákladů na léky na předpis pro seniory nebo na rozdávání školních poukázek či na zavedení nějakého jiného státního sociálního programu.

Odvádějí pozornost voličů nedůležitými tématy. A většina voličů se nechá velmi snadno rozptýlit. Měsíce před důležitými volbami jsou voliči nasyceni drobnostmi z televizních obrazovek.

Nedůležitá témata jsou vydávána za důležitá. A průzkumy veřejného mínění týkající se těchto otázek jsou prezentovány každý den. Kolik lidí je pro školní poukázky? A kolik lidí je proti? Kolik lidí je pro změnu limitů pro výši příspěvků na volební kampaně? Měly by se omezit násilné videohry pro děti? Ale nikdy ne otázka, zda by vláda měla uzavřít hranice a shromažďovat a deportovat nelegální cizince? Je zajímavé, že žádný kandidát takový postoj nezaujme, přestože by byl velmi populární a získal by mu mnoho hlasů.

Naznačuje to, že zde působí jiné síly než vůle lidu. V některých státech jsou součástí volebního procesu tzv. lidové iniciativy. Pokud se organizované skupině voličů podaří shromáždit dostatečný počet podpisů, mohou určité záležitosti zařadit do hlasování bez ohledu na politiky.

Mohou dokonce zařadit do hlasování i politicky nekorektní návrh, pokud je pro veřejnost natolik silný, že překoná televizní propagandu, která je proti němu. To se již stalo. V Kalifornii v roce 1994 bělošští občané znepokojení výměnou jejich státu za nelegální přistěhovalce z Mexika vložili do hlasování velmi mírnou lidovou iniciativu, návrh 187, který by omezil některé vládou poskytované výhody nelegálním přistěhovalcům.

Navzdory záplavě televizní propagandy, která iniciativu označovala za rasistickou, a navzdory násilným a výhružným demonstracím Mexičanů, kteří již v Kalifornii žili, byla iniciativa voliči schválena. Poté zasáhl židovský federální soudce a zrušil vůli voličů tím, že iniciativu prohlásil za protiústavní a nevymahatelnou. Bílí kalifornští voliči přišli příliš pozdě a příliš málo a hnědá přílivová vlna, kterou se příliš chabě snažili zastavit, se přes ně stejně převalila a potopila je jen o několik let později.

Ve většině částí země nedostali bílí občané ani příležitost pokusit se zastavit převzetí a zničení jejich společnosti cizinci. Imigrace samozřejmě není jedinou skutečně důležitou otázkou, v níž většina voličů nemá možnost volby. Vybral jsem si ji jen proto, že se na ní shoduje většina bílých voličů, a skutečnost, že jim není umožněno o ní hlasovat, poskytuje obzvlášť pádný důkaz, že představa, že zemi řídí vůle jejích voličů, neplatí.

Jiné skutečně důležité otázky nejsou nikdy ani formulovány dostatečně jasně, aby se k nim veřejnost mohla vyjádřit. Dobrým příkladem je otázka národní autonomie. Kdyby byla voličům položena jasná otázka: Myslíte si, že by si Spojené státy měly zachovat svou autonomii, že by si měly zachovat svou samostatnou existenci jako národ, že by si měly chránit všechny ty zdroje, které jim umožňují jednat nezávisle ve svém národním zájmu? Kdyby byla voličům položena tato otázka, nepochybuji o tom, že by většina z nich odpověděla kladně.

Ale voličům se tato otázka samozřejmě nepokládá. Kandidáti si ji nekladou a nekladou si ji ani kontrolovaná média. Lidem jsou předkládány triviální otázky, které je mají odradit od přemýšlení o otázkách samostatnosti a suverenity, jako například: Není hezké, že nám vládní politika volného obchodu umožnila kupovat plastové natáčky na vlasy vyrobené v Číně za mnohem nižší cenu, než za jakou jsme je kupovali dříve? O tom, že takzvaný volný obchod přivedl k bankrotu americký průmysl, který je nezbytný pro naši národní autonomii, a nadále poškozuje další důležitá odvětví, kandidáti ani média nikdy nemluví.

Pan Bush prosazuje volný obchod stejně nadšeně jako pan Clinton. Samozřejmě chápeme, že v Americe existují lidé, kteří se domnívají, že národní autonomie a národní suverenita jsou špatné věci, přinejmenším špatné pro Američany, a kteří je chtějí odstranit. Chtějí, aby bílí Američané byli závislí na černých, hnědých a žlutých lidech v jiných částech světa.

Chtějí, aby se americké bohatství přerozdělilo mezi chudší národy světa. Chtějí, aby američtí občané podléhali mezinárodním soudům. Chtějí, aby naše národní obrana byla v rukou mezinárodních vojenských sil.

Nechtějí, abychom měli možnost jednat nezávisle, ať už vojensky, ekonomicky nebo jakkoli jinak. Jsou to globalisté. Tvoří jen malou menšinu bílé populace Ameriky.

Nikdy nemohou dosáhnout svého. Nikdy by nám ostatním nemohli vnutit svou politiku, kdyby se odvolávali na vůli lidu. Ale oni vůli lidu nepotřebují, protože mají na své straně židovská masmédia.

Protože za nimi stojí židovská média, Demokratická i Republikánská strana upřednostňují globalistickou politiku. A žádný významný kandidát, žádný demokratický ani republikánský politik se neodváží zeptat voličů, zda si skutečně přejí zrušení amerických hranic. Zrušit autonomii Ameriky.

Zrušit americkou suverenitu. A tak voliči nikdy nemají v této věci na výběr. Zasvěcenci si prostě v zákulisí dělají, co chtějí, a nikdo se neptá na žádné nepříjemné otázky, protože ovládaná masmédia jsou na jejich straně.

Dalším příkladem životně důležité otázky, v níž lidé, voliči, nemají možnost volby, je otázka Izraele. Američtí voliči nikdy nedostanou otázku: Myslíte si, že by Amerika měla diplomaticky, vojensky a finančně podporovat cizí zemi, která schvaluje policejní mučení vězňů při výsleších a podílí se na něm? Která schvaluje a zapojuje se do kolektivního trestání rodin nebo dokonce celých komunit, když jediný člen rodiny nebo komunity poruší zákon? A která schvaluje a zapojuje se do státem podporovaného terorismu v mezinárodním měřítku? Většina amerických voličů by takovou podporu důrazně odmítla, ale nikdy nemají na výběr. A důvod, proč nikdy nemají na výběr, zda podpořit Izrael, nebo ne, je přesně stejný jako důvod, proč nikdy nemají na výběr v otázce imigrace nebo národní suverenity.

Zasvěcenci, Rhodesovi stipendisté a další deracinovaní elitáři bez svědomí, kteří působí v zákulisí s podporou židovských mediálních bossů, si vyhrazují skutečně důležité volby pro sebe. Nechávají voliče, aby se zabývali školními poukázkami a recepty na zdravotní péči a klady a zápory násilných videoher. Nikdy se nás však neptají, zda by našemu národu mělo být dovoleno pokračovat v nezávislé existenci nebo jaká by měla být povaha a složení jeho obyvatelstva v budoucnu.

Globalisté již vědí, co chtějí, a nestojí o náš názor na věc ani o naše zasahování do jejich snah o dosažení svých cílů. Smysl všeho, co vám dnes říkám, je následující. Bílí Američané, kteří trvají na tom, že budou fungovat podle starých pravidel, že se nechají řídit současným systémem založeným na stranické politice a volbách, hrají prohranou hru.

Tím, že se tohoto systému drží a podporují ho, zrazují svůj národ a svou rasu. Systém již ovládli zapřisáhlí nepřátelé jejich národa a rasy. Podporovat tento systém, kolaborovat s ním, znamená být zrádcem svého národa.

Znamená to zradit ideál samosprávy, který na tomto kontinentu založili naši předkové. Vím, že pro většinu vlastenců je těžké přijmout tento závěr. Váží si posvátných institucí svého národa.

Rádi dělají věci přijatým způsobem, tradičním způsobem. Je jim proti srsti zpochybňovat zavedené autority nebo jakkoli porušovat zákony. Nejsou prostě emocionálně ani psychologicky vybaveni k boji proti takovému druhu rozvratu, který nás zachvátil.

A teď mluvím o vlastencích, kteří nejsou lemplové. Mluvím o těch, kteří jsou ještě schopni samostatného myšlení, kteří jsou ještě schopni zkoumat důkazy a dojít k vlastním závěrům. Je pro ně velmi obtížné přijmout skutečnost, že nejsmrtelnější nepřátelé jejich národa a jejich lidu rozvrátili a ovládli instituce, pomocí nichž si jejich lid vládl.

Ale ať už je to těžké přijmout, nebo ne, stalo se to. Půjdu ještě o krok dál. I kdyby nedošlo k vědomému, záměrnému a úspěšnému pokusu o rozvrácení našich institucí a převzetí vlády, i kdybychom neměli ve svém středu tyto smrtelné nepřátele odhodlané využít naše vlastní vládní instituce k tomu, aby nás zničili, stará pravidla by stále neplatila.

Ve starověkém Řecku možná, na středověkém Islandu možná, s voliči tvořenými pečlivě definovanou podmnožinou obyvatelstva podstatně vyšší kvality, než máme dnes ve Spojených státech, mohla být masová demokracie životaschopnou volbou. V době televize však nikoli. Většina členů každé životaschopné společnosti jsou a vždy byli ti, které nazývám lemplové.

Lemmingové se nerozhodují samostatně. Psychologicky toho nejsou schopni. Místo toho se rozhlížejí kolem sebe a snaží se pochopit, co si myslí ostatní lidé, jejich vrstevníci a autority.

A to si pak myslí. Myslí si to, co vnímají jako přijatelné pro své okolí. Přizpůsobují své vlastní názory a chování názorům a chování ostatních.

To je jedna věc, kterou je třeba vědět. V tradiční společnosti, kde normy dodržované a přijímané lemplíky jsou skutečnými normami, kde se lemplíci přizpůsobují skutečným lidem kolem sebe, kde se přizpůsobují spolučlenům své vlastní komunity, a tím dodávají komunitě stabilitu a sílu. V televizním věku jde o něco zcela jiného.

V televizním věku virtuální společenství televizní obrazovky stále více nahrazuje skutečné společenství, přirozené společenství, a určuje, čemu se lemplové přizpůsobují. Důležité je to, co lumíci vnímají. A lidé, kteří kontrolují, co se objevuje na televizních obrazovkách, ve stále větší míře určují, co lumíci vnímají.

Tento fakt života ruší platnost demokratické myšlenky, i když v ní není žádný zlý úmysl. Jinými slovy, i kdyby byli pánové masmédií zpravodajství a zábavy benevolentní, moc v jejich rukou by stačila k tomu, aby změnili vůli lidí na to, co si pánové médií přejí. A celý koncept masové demokracie by ztratil smysl.

A s Židy ovládajícími média je demokracie nejen podvodem, ale i naprostou katastrofou, která nese naši společnost, naši civilizaci a naši rasu ke konečnému zapomnění. Co má tedy vlastenec dělat? Má ignorovat všechny důkazy o nepřátelském převzetí moci a nadále podporovat současný systém? A opět mluvím pouze o těch vlastencích, kteří si důkazů všímají. Vzpomínáte si, co jsem vám říkal o starostovi Cincinnati a dalších tamních bílých politicích a o tom, jak zrádně se zachovali po nedávných černošských nepokojích v Cincinnati? Začátkem tohoto týdne, v pondělí, bylo vzneseno první obvinění z trestného činu z nenávisti v důsledku těchto nepokojů.

Kdo myslíte, že byl obviněn? Myslíte si, že to byl někdo z černošských výtržníků? Možná jeden z těch, kteří vytáhli z auta bělošku a zmlátili ji? Jestli si to myslíte, tak se hluboce mýlíte. První a zatím jedinou osobou, která byla obviněna z trestného činu z nenávisti během nepokojů, je běloch, který se bránil černochům. Běloch, kterého rozčílilo, co černoši dělají, a rozhodl se, že nebude jen tak stát a dívat se, jak ničí jeho město.

Je to dvacetiletý Craig Carr. Vzal do ruky cihlu, hodil ji po jednom černochovi a vyjádřil tak své pocity vůči černochům obecně. A místní bílí politici a úředníci v tom viděli příležitost, jak proti sobě odvrátit obvinění z rasového profilování na základě toho, že téměř všichni lidé, kteří byli během nepokojů zatčeni, jsou černoši.

Nejzávažnější obvinění by vznesli proti bělochovi. To by mělo potěšit šéfy médií. Měl by všímavý vlastenec takové chování prostě ignorovat a dál podporovat systém? Měl by vlastenec nadále respektovat stará pravidla jen proto, že se jimi systém nadále řídí, alespoň navenek? Přesně to dělají bílí politici a bílí úředníci.

Bílí starostové, státní zástupci a soudci, a to nejen v Cincinnati, ale všude. Ignorují důkazy a dál se řídí starými pravidly, protože vědí, na které straně je jejich chleba namazaný, a na ničem jiném jim nezáleží. Spolu se systémem se stali zkorumpovanými.

Černošští výtržníci a nelegální cizinci a Židé ovládající média nejsou jejich nepřátelé. Pro ně je nepřítelem bílý člověk, který se brání. Pro ně je nepřítelem pozorný vlastenec, který se rozhodne být skutečným vlastencem.

Pro ně jsem nepřítel já a jsem na to hrdý. Vím, že by mě nejraději zavřeli a umlčeli. A věřte mi, že není nic lepšího, co bych jim chtěl udělat, než je donutit tančit v přímém přenosu s rukama svázanýma za zády. Všichni.

Takže znovu: co má vlastenec dělat? Jak má smířit svou instinktivní úctu ke starým formám a institucím se současnou realitou? Jaké je řešení? No, já vám to řeknu. Řeknu to všem vlastencům, kteří se snaží rozhodnout.

Jediným řešením je bílá revoluce. Děkuji, že jste dnes opět se mnou.