Novináři a Kanaďané (Dr. Pierce)

Dr. William Luther Peirce, roku 2001, z anglického originálu Journalists and Canadians.

Dobrý den. Před několika lety, když jsem poprvé začal popisovat fenomén lemmingů, jsem měl naivní představu, že lemmingové jsou většinou pěkně tupá banda, hrubě obézní gaučáci, kteří při sledování televize chroupou svačinu a věří všemu, co se jim řekne.

Myslel jsem si, že inteligence je poměrně dobrou zárukou toho, že člověk není lemming. Od té doby jsem zjistil, že to není pravda. Domnívám se, že mezi inteligencí a schopností samostatně myslet pravděpodobně v průměru existuje určitá souvislost, ale určitě existuje mnoho a mnoho inteligentních mužů a žen, kteří jsou stejnými lemply jako ten nejtupější gaučový brambor nebo baseballový fanoušek.

Rozhovory s novináři mi to pomohly pochopit. Mnozí z novinářů, s nimiž jsem v posledních letech mluvil, byli přinejmenším o něco inteligentnější, pohotovější, vzdělanější a obecně znalejší než průměrný příslušník populace. Odhaduji, že novináři významnějších masmédií jsou v průměru o něco bystřejší než řidiči autobusů a prodavači v obchodech, ale potkal jsem mnohem více samostatně myslících řidičů autobusů a prodavačů v obchodech než novinářů, kteří dokázali samostatně myslet.

Jako třída jsou novináři nejvíc lemplovití profesionálové, se kterými jsem se setkal. Prakticky všichni jdou ideologicky za sebou. Možná někde existuje nezávisle smýšlející novinář, ale já jsem ho ještě nepotkal.

Když jsem si poprvé začal uvědomovat jednotnou povahu novinářského myšlení, napadlo mě, jestli se nejedná o pokřivenost, a ne o lemmingovské chování. Přemýšlel jsem, jestli novináři nejsou prostě zkorumpovaná, námezdní a amorální banda, která říká to, za co je placena, a následuje jakoukoli stranickou linii, kterou jim určí majitel jejich novin nebo televizní stanice. Měl jsem podezření, že by mohla existovat nějaká redakční směrnice, kterou jsem neviděl a která nařizuje autorům a redaktorům novin, že v každém článku, který o mně zveřejní, musí být slovo nenávist použito alespoň jednou v titulku a nejméně dvakrát v každém odstavci textu.

Existují určitá módní slova, která se používají tak důsledně a předvídatelně, přičemž nenávist nebo její odvozeniny jsou nejčastější, že se zdá nepravděpodobné, že by na ně každý novinář nezávisle na sobě narazil a začal je používat z vlastní vůle. No, abych to zkrátil, jsem si jistý, že existuje spousta zkorumpovaných novinářů, ale čím více zkušeností mám s novináři obecně, tím více se přikláním k názoru, že ve většině případů jde skutečně o lemply. Opravdu věří nesmyslům, které říkají v televizi nebo píší do svých novin.

Nejde jen o to, že jsou za to placeni, ale opravdu nejsou schopni věřit ničemu jinému než stranické linii. Možná je tolik novinářů, dokonce i těch bystrých, lemplů proto, že katedry žurnalistiky na univerzitách záměrně vyřazují nezávislé myslitele. No, možná.

Ale já na obří spiknutí zahrnující mnoho lidí a překračující etnické hranice moc nevěřím. Pokud jsou studenti žurnalistiky vybíráni pro své lemmingovské vlastnosti, mám podezření, že selekce je spíše nevědomá než vypočítavá. To znamená, že profesoři žurnalistiky jsou sami lumíci a dávají přednost studentům, kteří jsou lumíci.

Pravděpodobnější je, že je to základní povaha profese, která zaručuje, že téměř všichni budou myslet podobně. Žurnalistika je koneckonců v zásadě extrovertní profese. Novináři celý život mluví s jinými lidmi a píší o jiných lidech.

Jsou méně uzavření a více socializovaní než lidé ve většině jiných profesí. Snažil jsem se s novináři o tomto a příbuzných tématech mluvit, ale obvykle jsem neměl moc štěstí. Proto jsem se při psaní o masmédiích zaměřil méně na to, co tak jednotně ovlivňuje gójské reportéry, než na to, co motivuje jejich zaměstnavatele, židovské mediální šéfy.

Díky více než 3000 letům židovských dějin, které nám poskytují příklady, je motivace mediálních bossů snáze pochopitelná a vysvětlitelná. Minulý měsíc však vyšlo najevo něco, co mi v tomto ohledu přišlo velmi zajímavé. Jak možná víte, masmédia v Kanadě jsou pod židovskou kontrolou stejně jako ve Spojených státech.

Nesporně největším mediálním magnátem v Kanadě je Israel Asper, který je všeobecně znám pod přezdívkou Izzy, spolu se svými syny Leonardem a Davidem a dalšími členy rodiny. Izzy Asper vlastní společnost Canwest Global Communications Corporation. Gentleman Conrad Black býval rovněž významným hráčem v kanadských médiích.

Před něco málo více než rokem však Blackovu společnost Southern News Incorporated odkoupil Izzy. Canwest nyní vlastní více než 60 % kanadských novin a dalších médií. To je více než 60 % všech kanadských masmédií v rukou jednoho Žida.

Patří sem 14 metropolitních deníků a 128 místních novin po celé zemi, včetně Vancouver Sun, Vancouver Province, Calgary Herald a Montreal Gazette. Canwest vlastní také deník National Post, který je distribuován po celé Kanadě. Kromě toho Izzy vlastní média ve Spojených státech, Austrálii, na Novém Zélandu a v Severním Irsku.

Minulý měsíc Izzy vydal písemný pokyn svým novinám, že od nynějška nesmí tisknout nic, co by kritizovalo Izrael nebo izraelské akce či politiku. To je vzácná věc. Obvykle jsou směrnice tohoto druhu pouze ústní a velmi se dbá na to, aby se o nich veřejnost nedozvěděla.

Izzy však svou směrnici zveřejnil ještě drzeji, než je u jeho kmene zvykem. Oznámil, že počínaje třemi týdny, 12. prosince, bude redakční obsah všech jeho novin homogenizován a všechny budou proizraelské. A teď to nejzajímavější.

Kdyby všichni Izzyho podřízení z řad gójů byli prostě zkorumpovaní, byli by to jen placení žoldáci, kteří by psali, co se jim řekne, pak by k žádné kontroverzi nedošlo. Všichni místní redaktoři, reportéři a sloupkaři by prostě plnili rozkazy. Ale je tu kontroverze.

Skupina reportérů a autorů v Montreal Gazette se vzbouřila, alespoň pro tuto chvíli. Jeden z nich, Bill Marsden, investigativní reportér, v rozhlasovém pořadu kanadské rozhlasové společnosti Canadian Broadcasting Corporation nazvaném As It Happens prozradil, že mu jeho šéfredaktor v Gazette nařídil, aby nikdy nepsal o ničem, co by mohlo mít špatný odraz na Izrael. Marsden parafrázoval Izzyho pokyn a řekl, cituji: „V našich novinách neotiskujeme články, které vyjadřují kritiku Izraele a toho, co dělá na Blízkém východě. Konec citátu.

Marsden a padesát čtyři dalších reportérů Montreal Gazette vstoupili do stávky na protest proti tomu, co označili za nepřiměřené zasahování společnosti do svobody tisku. Jejich stávka Izzyho rozzuřila.

Izzyho syn David charakterizoval stávkující reportéry jako dětinské a samolibé. Řekl, cituji: „Proč prostě nedají výpověď a nemají odvahu svého přesvědčení? Možná by měli jít ven a poprvé v životě zariskovat, vložit peníze do svých úst a založit si vlastní noviny. Konec citátu.

Co říkáte na chucpe, jak tomu Židé rádi říkají? V reakci Davida Aspera na novináře lze vyčíst myšlenku: Jak se tito pouhý gójové, tito pouhý gójové opovažují zpochybňovat to, o čem my, Bohem vyvolený národ, rozhodujeme, že by mělo být stranickou linií kanadských novin? Jak se opovažují? Vždyť nejde jen o to, že Izzy vlastní Montreal Gazette, a tak má právo určovat redakční politiku, a jiné noviny mohou určovat politiku jinou. Izzy si myslí, že má právo určovat redakční politiku všech kanadských novin a určovat, co si myslí všichni Kanaďané. Muž, kterého si Asperovi vybrali, aby psal redakční články pro všechny jejich noviny, je Murdoch Davis.

Na otázku As It Happens, zda bude jednomu z novin Can West dovoleno vybočit z linie strany v otázce Izraele, Davis odpověděl, cituji: „Ne, je zjevně záměrem, aby noviny mluvily jedním hlasem v určitých otázkách nadnárodního nebo mezinárodního významu. Konec citátu.

Na konkrétní otázku, zda bude některému z Asperových novin dovoleno vznést otázku dlouhodobého porušování mezinárodního práva ze strany Izraele a ignorování rezolucí OSN vyzývajících ke stažení z nelegálně okupovaného palestinského území, Davis opět odpověděl záporně.

Taková je tedy současná situace v oblasti svobody tisku v Kanadě. Ve skutečnosti se příliš neliší od situace ve Spojených státech. Jak je to tedy s mentalitou novinářů? Skutečnost, že reportéři Montreal Gazette protestují proti Izzyho nařízení, že nesmí o Izraeli informovat nic negativního, svědčí o tom, že nejsou zcela námezdní.

Pro mě to však nesvědčí o tom, že by byli nezávislými mysliteli. Domnívám se, že jsou to stejní lemplové jako ten nejtupější gaučový nebo sportovní fanoušek. To, co vyvolalo jejich protest, byl arogantní a pohrdavý způsob, jakým se Asperové pustili do slaďování dvou protichůdných prvků v linii židovské strany.

Na jedné straně byli novináři poučeni, že OSN je skvělá a obdivuhodná organizace, jejíž usnesení je třeba dodržovat. Také je učili, že všechny rasy a etnické skupiny jsou si rovny, vlastně v podstatě stejné, ale že rasové menšiny a podřadné skupiny si obecně zaslouží naše zvláštní sympatie a že v každém konfliktu s vládnoucí skupinou jsou podřadné skupiny v právu. To je standardní liberální dogma.

Abyste mohli být novináři, musíte tomu věřit. Na druhou stranu jsou novináři učeni, že Židé jsou úžasní lidé, kteří nemohou udělat nic špatného, a že myslet si něco jiného je antisemitismus, což je stejně špatné nebo horší než rasismus. Je dost těžké sladit vyvýšené postavení Židů s konceptem rasové a etnické rovnosti, ale většina novinářů, když na tom pracuje, to dokáže, s výjimkou případů, kdy jde o konflikt mezi Židy a Palestinci.

To vyžaduje zvláštní úsilí a opravdu pečlivé zacházení ze strany jejich židovských šéfů. Jak vysvětlíte novináři, který už věří všem liberálním dogmatům, že pokud Irák ignoruje rezoluci OSN, měl by být vybombardován do doby kamenné a poté vyhladověn tuhým obchodním embargem? Ale pokud Izrael ignoruje 14 rezolucí OSN, měli bychom reagovat tím, že mu pošleme další vojenskou a ekonomickou pomoc. Jak vysvětlíte novináři, kterého učili, že když Jihoafrická republika bývala bělošskou zemí a praktikovala apartheid a jihoafrická policie občas vymlátila informace ze zajatých černošských teroristů, bylo to strašné a je třeba to co nejdůrazněji odsoudit? Ale když Izrael praktikuje apartheid, vraždí palestinské vůdce a mučí palestinské vězně, nemělo by se o tom nic říkat.

Jak vysvětlíte novináři, že je nepřijatelnou hrozbou pro bezpečnost světa, když nějaká muslimská země vyvíjí zbraně hromadného ničení a Spojené státy jsou oprávněny preventivně udeřit a zničit zařízení na výrobu zbraní? Ale když nějaká malá psychotická země jako Izrael vybuduje arzenál chemických, jaderných a biologických zbraní s využitím materiálů a technologií, které nám byly ukradeny, je to v pořádku a měli bychom to ignorovat. Jak vysvětlíte novináři, který je zasvěcen do principů feminismu, že by neměl říkat nic o vzkvétajícím izraelském obchodu s dívkami a ženami unášenými z východní Evropy a nucenými pracovat jako sexuální otrokyně? Jak vysvětlit novináři, který bezmezně věří v rovnostářství, že je možná politováníhodné, ale rozhodně omluvitelné, když Židé raketami ostřelují palestinské vesnice a používají palestinské děti jako cvičné terče, ale že je to terorismus a naprosto neospravedlnitelné, když Palestinci údery vracejí? Věřte mi, že vysvětlovat tyto věci je složité, ale lze to, pokud se to dělá trpělivě a opatrně. Lze to udělat, protože když jde o věci víry, lempl opravdu není racionální.

Je docela dobře schopen věřit dvěma vzájemně si odporujícím věcem zároveň. Problém, který vyvolal mini vzpouru v Montreal Gazette, spočívá v tom, že Izzy nebyl trpělivý a opatrný. Byl arogantní a pohrdal svými gójskými reportéry.

Ale ti se s tím určitě vyrovnají. Vždycky se jim to podaří. Jsou to lumíci.

Ale jak jsem řekl, to, co se teď děje v Kanadě, je zajímavé. Dává nám to nahlédnout do fungování novinářských myslí. A také to vynáší na světlo nejen monopolní židovskou kontrolu kanadských masmédií, ale také způsob, jakým je tato kontrola využívána k vychylování zpráv a kanadského veřejného mínění tak, aby sloužila židovským zájmům na úkor zájmů kanadských.

Myslíte si, že některá z těchto odhalení budou pro Kanaďany přínosem? Řekne si průměrný Kanaďan: Proboha, to jsem si neuvědomil, že jeden člověk, a navíc Žid, ovládá více než 60 % všech kanadských masmédií a využívá této kontroly k tomu, aby Kanaďany klamal, co se děje na Blízkém východě. To je hrozné. Měli bychom přimět naše zákonodárce, aby něco udělali pro rozbití tohoto mediálního monopolu, abychom měli větší šanci dozvědět se pravdu o tom, co se děje ve světě, když čteme noviny nebo sledujeme televizní zpravodajský pořad.

Co si o tom myslíte vy? Myslím, že asi 98 % Kanaďanů ani nezvedne oči od míčových her. Myslím, že v Kanadě není politik, který by se odvážil postavit Izzymu Asperovi. Celá tahle bouře v Montreal Gazette se za pár dní přežene.

A všechny Izzyho noviny a další média budou táhnout za jeden provaz, jako by se nic nestalo. A to teď mluvím jen k těm dvěma, třem nebo čtyřem procentům Kanaďanů a také k těm dvěma, třem nebo čtyřem procentům Američanů, kteří nejsou natolik pohlceni svými míčovými hrami, aby si takových věcí nevšímali a ani je nezajímaly. Mluvím k té malé části bílé populace v obou zemích a vlastně i v zemích celého světa, která si toho všímá a není jí to jedno.

Chci, abyste pochopili, že takhle národy přicházejí o svobodu. A co víc, takto rasy vymírají. Většinu obyvatelstva v Kanadě a Spojených státech a ve všech zemích Evropy tvoří lemplové, kteří se vždy nechali zmanipulovat tím, kdo je u moci.

Přibližně posledních sto let se moc manipulovat myšlením lemplů, chcete-li mas, přesouvá od autorit ve vládě a v církvích k lidem, kteří ovládají masmédia. V dnešní době lidé, kteří ovládají média, ovládají pro všechny praktické účely také vládu a církve se staly bezvýznamnými, což je důvod, proč se kanadská vláda nepokusí rozbít Izzyho mediální monopol a proč politici ve Spojených státech nikdy nepřekročí rámec předstírání obav z přílišného množství sexu a násilí v televizi, když se s médii posměšně hádají. Ovládat masmédia v zemi neznamená jen mít rozhodující vliv na zahraniční politiku země, jak to dělá Izzy Asper v Kanadě a jak to už dlouho dělají jeho židovští souputníci ve Spojených státech.

Neznamená to jen zapojit zemi do zbytečných válek a vystavit její občany odvetným teroristickým útokům. Znamená to ovlivňovat imigrační politiku. Znamená to ovlivňovat vzdělávací politiku.

Znamená to ovlivňovat sociální politiku. Znamená to mít pod kontrolou způsob, jakým většina obyvatel země přemýšlí o všem, o rase, morálce, životním stylu, jiných zemích, svobodě a smyslu života. Většina degenerativních změn, ke kterým došlo v Americe a Kanadě od druhé světové války, byla důsledkem židovského vlivu na média.

S tím, jak tento vliv stále roste, jsou šance našeho lidu na to, že se mu podaří odhodit jho a znovu získat kontrolu nad vlastním osudem, stále menší. V Kanadě se v současné době dostává do povědomí veřejnosti, tedy té malé části veřejnosti, která se o takové věci zajímá, přemíra chucpe Izzyho Aspera, jeho monopolní kontrola kanadských masmédií a jeho záměr využívat tato média pro účely židovské propagandy. Světlo na tuto vážnou situaci bylo vrženo proto, že většina novinářů jsou lemplové a několik z nich nyní vzrušeně žvaní o takových věcech, jako je svoboda tisku.

Ve skutečnosti je celá debata hloupá. Kanada neměla svobodu tisku ani předtím, než Izzy dostal do svých chamtivých rukou většinu kanadských novin. Po léta bylo v Kanadě nezákonné publikovat cokoli, co bylo považováno za rasistické, antisemitské nebo dokonce politicky nekorektní.

Když si Kanaďan koupí výtisky některé z mých knih a jsou mu zaslány poštou, kanadská tajná policie mu je na hranicích zabaví. Veřejné zpochybňování podrobností o židovském holocaustu může mít pro Kanaďana za následek trest odnětí svobody. Kanadští novináři si mysleli, že všechno to zastavení nenávisti, jak tomu říkali, je v pořádku.

Brzy si uvědomí, že požadavek, aby všechna hromadná sdělovací média psala o tom, co Židé dělají Palestincům, jen samé hezké věci, je také součástí ušlechtilého úsilí o zastavení nenávisti, a to jim také bude vyhovovat. Povahu lemplů nezměníme. Vždycky s nimi bude někdo manipulovat.

Nejdůležitější je, kdo je zmanipuluje, protože ten, kdo to bude, určí směr, kterým se bude ubírat celá společnost, národ, rasa. V minulosti, kdy to byl král, papež nebo diktátor, kdo určoval stranickou linii, došlo k mnoha chybám, někdy ze sobectví nebo nezodpovědnosti, jindy z neznalosti, neopatrnosti, hlouposti nebo předsudků. Ale přinejmenším lidé, kteří určovali stranickou linii pro masy, byli naši lidé, příslušníci naší rasy.

Nyní jsou stále častěji arbitry stranické linie Židé nebo lidé zcela pod židovským vlivem. A Židé jako vždy sledují pouze své vlastní zájmy, nikoli naše. Jsme pro ně pouhým nástrojem k prosazování jejich zájmů.

A to je to nejlepší. V horším případě provádějí politiku, jejímž cílem je nejen prosazovat jejich zájmy, ale také nás zničit. Nepokoušejte se o této věci se Židy diskutovat.

Oni to samozřejmě budou popírat. Jen se podívejte na politiku, kterou prosazují posledních 50 let, a na to, kam nás tato politika vede. Stačí vzít v úvahu fakta, ne jejich účelové argumenty, jejichž cílem je udržet vás v demoralizaci a nekladení odporu.

Drazí Američané a Kanaďané, jsme ve špatné situaci. Přestaňme ji ignorovat. Začněme se rozhodovat, co s tím uděláme.

Dělám, co mohu, abych o tom mluvil nahlas a přiměl k tomu i ostatní. Musíte se rozhodnout, co jste schopni a ochotni udělat, a pak to začít dělat.

Děkuji, že jste dnes opět se mnou.