Mýtus o národněsocialistické kontrole zbraní

Kdykoli se na internetu mluví o kontrole zbraní, vždy se najde armáda lidí, kteří zveřejňují infografiky srovnávající ty, kdo chtějí přísnější omezení, s Hitlerem a nacisty, kteří podle nich zavedli tvrdá opatření na kontrolu zbraní. To má jeden háček. Jednoduše to není pravda. A ve skutečnosti je to naopak.

Vraťme se trochu zpět a podívejme se, kdo skutečně v Německu opatření na kontrolu zbraní zavedl.

V historii německé kontroly zbraní je nejlepší začít ještě ve Svaté říši římské. Již tehdy byly zbraně v podstatě neomezené a tato volná opatření pokračovala až do Německé říše. Ke skutečným změnám došlo až po skončení Velké války, kdy se spojenci snažili Němcům vnutit Versailleskou smlouvu.

Mezi jejími podmínkami byl i článek 177, který zakazoval veškeré civilní používání střelných zbraní a také jakoukoli civilní výuku jejich používání. Zakázána byla dokonce i civilní rekreační střelba a veškeré kluby spojené se střelbou měly být uzavřeny. Myslivci a policie měli být omezeni na používání pouze pistolí.

V zájmu splnění těchto podmínek vydala výmarská vláda v roce 1919 nařízení o držení zbraní, které prohlašovalo, že, cituji: „Všechny střelné zbraně, jakož i všechny druhy střeliva do střelných zbraní, mají být okamžitě odevzdány.“

Trest pro každého, kdo ve výmarském Německu vlastnil střelnou zbraň, byl stanoven na pět let vězení a pokutu 100 000 marek. V roce 1920 byl přijat tzv. zákon o odzbrojení lidu, který v souladu s Versailles dále omezoval zbraně vojenského typu.

Proč se však toto všechno dělalo? Podmínky Versailleské smlouvy byly tvrdé a spojenci to věděli. Pokud se Němci měli smířit s tím, že budou po několik dalších generací v podstatě otroky mezinárodního finančnictví, aby mohli pokračovat v placení reparací, pak musel být lid zpacifikován, slabý a neschopný povstat. I výmarská vláda by zřejmě taková opatření ráda přijala.

Vláda byla samozřejmě hluboce nepopulární u všech Němců, kteří měli v těle alespoň trochu testosteronu. Režim byl slabý, pacifistický, zdegenerovaný a cizí. Pokud by německý lid nebyl odzbrojen, pak by pro něj bylo až příliš snadné odhodit okovy ve chvíli, kdy by se spojenci zabývali jinými záležitostmi.

Přimět německý lid, aby se s tímto ponížením smířil, se však snáze řeklo, než udělalo, a zákony zavedené na počátku výmarského období nedokázaly používání a vlastnictví zbraní zcela zastavit.

V roce 1922 bylo v rámci zákona na ochranu republiky mimo jiné zakázáno neudávat své spoluobčany, pokud jste věděli, že vlastní střelnou zbraň.

V roce 1922 se v rámci zákona na ochranu republiky stalo nezákonným neoznámit své spoluobčany, pokud jste věděli, že měli v držení střelnou zbraň, a další podobná omezení.

V roce 1928 byl přijat zákon o střelných zbraních a střelivu, který omezení týkající se zbraní skutečně zmírnil. Vlastnictví některých zbraní bylo nyní povoleno, ale jejich používání a návod k jejich použití zůstávaly podle Versailleské smlouvy nezákonné.

Byl zaveden přísný systém vydávání zbrojních průkazů pro získání práv k uvedenému vlastnictví. K držení a prodeji střelných zbraní, nošení střelných zbraní, výrobě střelných zbraní a profesionálnímu obchodování se střelnými zbraněmi bylo zapotřebí samostatných povolení.

Do tohoto nového klubu mohli vstoupit pouze ti, cituji, „lidé, jejichž důvěryhodnost není zpochybňována a kteří mohou prokázat potřebu zbrojního průkazu.“ Cikáni, stejně jako političtí odpůrci a kritici režimu obecně, byli vyloučeni.

V roce 1933 se ovšem v Německu mělo všechno změnit, k moci se dostali národní socialisté, kteří si během několika měsíců získali celý národ a stali se tak zdaleka nejpopulárnější vládou v německých dějinách.

Nyní, když lidé skutečně souhlasili se svými vládci, byl mnohem větší prostor pro důvěru a zákony mohly být změněny. Nebylo se čeho obávat, pokud jde o převrat nebo revoluci. Když se strana dostala k moci, byly předchozí zákony poprvé skutečně uplatněny proti německé židovské komunitě.

Zjistilo se, že Židé neúměrně a v podstatě otevřeně porušovali německé zákony o zbraních, a strana toho samozřejmě s radostí využila. Od roku 1935 se v Německu nevydávala žádná nová povolení pro Židy, protože byli považováni za nedůvěryhodné cizince. Povolení nedostávali ani zločinci, včetně homosexuálů.

V roce 1938 byl přijat německý zákon o zbraních, který nahradil již zmíněný zákon o povoleních z roku 1928. Nyní se omezení vztahovala pouze na ruční zbraně a zákonný věk pro nákup zbraně byl snížen z 20 na 18 let. Povolení měla nyní platit tři roky, nikoli jeden rok.

Pro členy strany, státní zaměstnance a lovce neměla platit vůbec žádná omezení týkající se držení zbraní. Co se týče výroby, ta nadále vyžadovala povolení, ale byly zavedeny nové zákony, které vylučovaly cizince, podobně jako výmarské zákony, které vylučovaly cikány. Nyní se do německé zbrojní výroby nesměla zapojit žádná firma, která měla jakéhokoli židovského vlastníka.

Později v tomto roce byl zaveden nový zákon poté, co židovský střelec zavraždil německého diplomata v Paříži. Tato skupina (tj. židé), která již byla považována za nedůvěryhodné cizince, se nyní stala ještě nenáviděnější. Den před vydáním nového zákona totiž proběhla Křišťálová noc, Německo se stávalo národem velmi nepřátelským vůči těmto cizincům. Podle těchto nových nařízení bylo Židům zakázáno vlastnit jakýkoli druh zbraní, včetně zbraní s ostřím.

Shrnuto a podtrženo, německé řeči o kontrole zbraní jsou naprostý nesmysl. Němci se v tomto ohledu těšili velkým svobodám až do Versailleské smlouvy.

Hitler tato omezení pro členy strany, což byly miliony a miliony Němců, fakticky zcela zrušil. To má k odzbrojení německého národa, jak se tvrdí, docela daleko. Dalo by se pouze konstatovat, že Hitler přezbrojil Němce, ale odzbrojil cizince v Německu. To by byla naprostá pravda.

Takový zákon by nevypadal nemístně ani v současné Americe, pokud by Trump odzbrojil nově příchozí imigranty a omezil opatření na kontrolu zbraní pro samotné Američany.

V roce 1945 byly Hitlerovy zákony o kontrole zbraní byly zcela zrušeny. Jakmile Německo kapitulovalo, spojenci německou společnost opět zcela odzbrojili. A tak tomu je dodnes, kdy jen velmi málo Němců vlastní jakoukoli zbraň.

Skutečnost je tedy opačná, než se říká.

Hitler Němce neodzbrojil, to udělali Spojenci. A to hned dvakrát.