Holocaust s.r.o. v literatuře

Fragments - Binjamin Wilkomirski

V roce 1995 napsal Benjamin Wilkomirski memoár (něco jako autobiografie) Fragmenty: vzpomínky na dětství v němž popisoval svoje hrůzné dětství v Osvětimi a Březince. Za svoje dílo dostal několik ocenění. O tři roky později, v roce 1988, židovský novinář Daniel Ganzfried zveřejnil svá zjištění ohledně autora tohoto "memoáru": Wilkomirski pod pravým jménem Bruno Doessekker za války ani jednou neopustil Švýcarsko, jeho svědectví o holocaustu je tak zcela smyšlené na základě válečné a poválečné propagandy.

Ukradená duše – Bernard Brougham

Brougham ve své knize Ukradená duše popisuje jak na něm jako na devítiletému židovi v Osvětimi dělali lékařské pokusy, později se přidal k hnutí odporu, podařilo se mu utéct a potom co ho chytili byl mučen. Brougham si taktéž nechal vytetovat vězeňské číslo aby jeho knize přidal na pravdivosti.

Jeho adoptivní rodina však vydavateli podala prohlášení že se nenarodil v Německu a ani nebyl žid. Jeho minulost prověřil soukromý detektiv a zjistil že se Brougham narodil v roce 1942 v Austrálii a byl pokřtěn jako římský katolík. Vydavatel University if Western Australia Press poté knihu stáhl z prodeje.

Misha: vzpomínky na léta holocaustu

Misha Defonsecová tvrdila že byla židovka z Belgie, která část cesty na ukrajinu (aby našla své deportované rodiče) a zpět žila s vlky. Kniha byla přeložena do 20 jazyků a byl podle ní natočen i film Přežít s vlky (Survivre avec les loups) [odkaz na csfd].

Serge Aroles, autor jež vydal knihu vyvracející legendy o dětech  vychovanými vlky na její dílo zaútočil v několika online článcích. Celou věcí se také zabívali belgické noviny.

Arolesovi se podařilo zjistit že autorky pravé jméno je Monique De Waelová, která se narodila v katolické rodině a v době kdy měla být na cestě za svými rodiči, chodila do školy. Defonsecová se nakonec k celému podvodu přiznala.

Knihu napsala s její "stínovou" spisovatelkou Verou Leeovou.

29. února 2008 autorka spolu se svými právníky připustila, že nejprodávanější kniha Přežít s vlky byla lež, přestože byla prezentována jako autobiografická.

Pro zajímavost: Dvaadvacet a půl miliónu dolarů musí vrátit nakladateli autorka světového bestselleru líčícího vzpomínky na holokaust Belgičanka Misha Defonsecaová. Ta sice v únoru 2008 přiznala, že si celý příběh vymyslela, ale vysouzené milióny po nakladateli si nechala. Nynější rozhodnutí amerického soudu je nesmlouvavé. Žena musí vrátit částku do posledního centu.

Anděl za plotem: pravdivý příběh lásky, která přežila

Herman Rosenblat vypráví jak potkal dívku, svojí budoucí manželku, jak mu hází jablka přes plot ostnatého drátu koncentračního tábora, kde byl vězněn.

Odborníci na holocaust jeho příběh zpochybňovali a časopis New Republic podvod nakonec odhalil.

Nabarvené ptáče

Polský Žid Josek Lewinkopf (historik a politolog) pod pseudonymem Jerzy Kosiński byl po válce literálně aktivní a v roce 1965 mu vyšla jeho kniha Nabarvené ptáče, o které za pomoci vydavatele a dalších vtrdil že je autobiografická. Podle historiků Kosiňského rodina přežila válku sice ve skrytu, ale bez útrap. Ač je kniha velmi sugestivní, je jen fiktivní. Vypráví o 10 letém chlapci, o tom jak vnímá atmosféru válečných hrůz. V průběhu jeho literární tvorby byl obviněn z plagiátorství a jeho reputace upadla.

Norman Finkelstein (autor publikace „Průmysl holocaustu“) označil toto dílo za „první velký podvod holocaustové literatury“.

Tatér z Osvětimi

I přesto že se jedná o román, údajně vypráví „pravdivý” příběh žida Lale Sokolova (rodným jménem Ludwiga Eisenberga), který v Osvětimi tetoval vězňům čísla. Po smrti své manželky se se svým příběhem svěřil svému synovy a ten kontaktoval spisovatelku Heather Morrisovou. Jedním z marketingových taháků románu je to že se jedná (nebo by alespoň mělo jednat) o „skutečý příběhu“ s důkladným prověřováním faktů. Mainstreamoví historici však poukazují na hodně faktografických chyb, například:

1. Penicilin, který v knize Lale shání pro Gitu, byl ve skutečnosti masově dostupný až po válce.
   
2. V románu se píše že Gita měla vytetované číslo 34902, ale sama Gita uvádí že měla číslo 4562.
   
3. Autorka zřejmě popsala cestu z Československa do Osvětimi podle online vyhledávače spojů, neboť vůbec neodpovídá historickým reáliím.
   
4. Dále se tam nachází posuny v popisu každodenního života v koncentračním táboře: například popis téměř otevřeného sexuálního vztahu jedné židovské vězeňkyně a německého velitele tábora Johanna Schwarzhubera.
   
   

Deník Anne Frankové

Toto dílo je veřejnosti prodáváno jako pravdivé, i když se ve skutečnosti jedná o soudem prokázaný plagiát. Dílo původně napsal válečný holohoaxer & propagandista Levine, který k tomuto dílu napsal i divadelní hru.

Dílo je napsáno a přepsáno, protože se mělo jednat o mix jejích zápisků a dopisů, kuličkovým perem, které v té době ještě nebylo dostupné.

Více se o tomto tématu rozepisujeme v našem samostatném článku.

Podvod s Deníkem Anne Frankové

Beletristická díla

Beletrie by se dala omluvit - nikdo netvrdí že se jedná o „pravdivé” události. Méně omluvitelné jsou faktografické chyby. Spoustu autorů tak dělá z holocaustského průmyslu lži, lež ještě větší než je. Zde zmíňím jen pár děl.

Chlapec v pruhovaném pyžamu - toto dílo se stalo bestesellerem. Muzeum Osvětimi varuje každého kdo studuje historii na velké nepřesnosti. Podle nich kniha obsahuje četné chyby a informace neslučující se s fakty, stejně jako zveličování, chybné výklady a úmyslná zmírnění. Události které líčí by se nikdy stát nemohli. Například: Syn německého důstojníka Bruno by se nikdy nemohl spřátelit s židovským chlapcem, neboť by chalpec musel narukovat do Hitlerjugend. Také neni možné aby Bruno nevěděl kdo jsou to žide nebo Adolf Hitler, neboť se na to ve školách kladl velký důraz. Autor také rozšířuje přesvědčení že si němečští občané nebyly vědomi toho že jsou židé pronásledováni, nuceni k migraci, nebo umisťovány do transportů. Dle historiků by chlapec skončil v plynové komoře hned po příjezdu a v případě že by byl vybrán na nucenou práci, nemohl by svůj čas trávit tak že by se poflakovat po koncentračním táboře. Zajímavostí je že sám spisovatel této knihy kritizoval ostatní beletristy za historické nepřesnosti. Kniha se také využívá ve školách ve Velké Británii při vysvětlování holocaustu. Více informací (v angličtině) se můžete dočíst na této stránce (nevěřte historikům a jejich vyhlazovací verzi, dle odborníků byl holocaust z technického i praktického hlediska nemožný): https://holocaustlearning.org.uk/latest/the-problem-with-the-boy-in-the-striped-pyjamas/